Daniel dosud žil s manželkou v bezproblémovém vztahu. Vychovávali děti a užívali si společně stráveného volného času. Jenže pak manželku nakazily její kamarádky jedovatými názory.
A je to tady zase. Poslouchám další výčitky, že Petřina kamarádka dostala k Vánocům dárek za padesát tisíc. Kabelku, která ženu reprezentuje. Petřin monolog končil pláčem: „Mně se zdá, že si mě nevážíš. Proč já nikdy nedostanu dárek, ze kterého ucítím tvou lásku?“
Myslím si, že dokud jsme stavěli dům, starali se o malé děti a k tomu chodili do zaměstnání, žili jsme si spokojeně. Manželka byla přes den v jednom kole a večer byla ráda, že má chvíli klid. Stačila jí káva, televize a absence dětského křiku. A když si občas vzali děti na odpoledne prarodiče, byla manželka veselá, spokojená a večer při chuti. Já tu a tam na brigádě vydělal peníze navíc, a tak jsme každý rok jezdili na dovolenou k moři. Zkrátka standardní model české rodiny.
Jenže děti byly každým rokem samostatnější a nás přestaly potřebovat. Chodily ven s kamarády a tím jsme my, rodiče, získali čas se vrátit ke svým koníčkům. Nejdříve jsme nevěděli, jak se s novou situací vypořádat. Seděli jsme na zahradě a zdálo se nám, že je něco divně. Ale pak jsme se našli. Já opět začal hrát fotbal, manželka chodila do fitka a často se vídala s kamarádkami. A tady začala její nespokojenost.
Manželka má dvě kamarádky. Jedna se před časem rozvedla a žije dost nevázaný život. Neustále manželce vypráví, jak báječné to je. Kolik mužů ji obdivuje a zahrnuje dárečky. Podle mého jí říká jen to zajímavé, ale určitě se nezmíní o tom, že když má problém, je na vše sama. Druhá kamarádka se podruhé vdala za solventního muže. Ten nemá problém jí kupovat dary za desetitisíce.
My jsme si kdysi stanovili pravidla. Dary si budeme dávat maximálně ve výši pět tisíc korun a peníze raději investujeme do zážitků. Roky nám to vyhovovalo a ani jeden jsme dohodu nerozporoval. A to neznamená, že jsem občas manželce neudělal radost zlatým šperkem jen tak, aby to nečekala. Prostě z lásky. Jenže po tom, co jí kamarádky vymyly mozek, bylo vše v našem manželství špatně.
Po zklamání z Vánoc manželka v únoru přišla s tím, že už má dost našich laciných dovolených. Koukal jsem na ni jako blázen. Dovolená pro nás čtyři na Kapverdách vyšla na 120 000 korun. Měl jsem za to, že si žijeme pěkný život. Petra plakala: „Kamarádka jede na Maledivy se zastávkou na nákupy v Dubaji. Já jí normálně závidím.“ Snažil jsem se Petru utišit, objal ji a dal pusu do vlasů. „Počkej pár let, až s námi děti nebudou chtít na dovolenou, rád pojedu i na Maledivy jen s tebou.“ Přiznám se, že jsem toto gesto udělal s vypětím všech sil.
Bohužel to nestačilo. Petra se mi z náruče vytrhla a s neskutečnou zlobou v očích mi řekla, že má dost toho, jak jsem neschopný. Že chce od života víc než jen obyčejné oblečení a dovolené. Prý chce konečně žít na úrovni. Prý má před sebou jen pár let, kdy je mladá a krásná. A marní je naším chudým životem. Já se snad nakonec kvůli falešným kamarádkám své manželky budu muset rozvést.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
