Ženy, které se rozhodnou budovat kariéru na úkor rodiny, jsou
dnes běžné. Rozhodnou se nemít děti anebo třeba jen jedno, případně počítají s pomocí
babičky nebo chůvy. O to je vzácnější žena, která nechá svoji kariéru plavat a věnuje
se rodině.
Ačkoli jsem profesí manažerka a dá se říct i modelka, život se mi zamotal natolik, že nakonec jsem především matka a manželka. Ale nelituju toho, protože věnovat se naplno dětem je nejvíc, co může žena rodině dát. A naopak – manažerské vědomosti se mi při řízení chodu velké rodiny nakonec hodí.
Myslela jsem, že půjdu pracovat
Vystudovala jsem vysokou školu, a protože jsem po jejím
absolvování byla už těhotná, k práci jsem si stihla přičichnout jenom na
všelijakých brigádách. Kromě toho jsem si přivydělávala jako modelka a myslela
jsem, že aspoň k modelingu se vrátím. První dítě, Aničku, jsem měla
v pětadvaceti letech. Někomu to může připadat brzo, ale mně to přišlo
úplně v pořádku – i proto, že jsme s mým manželem v té době byli
už několik let spolu. Brali jsme se, když nám bylo pouhých dvacet let! Rodiče i
přátelé si tehdy ťukali na hlavu: „Vy jste ale blázni!“, ale my jsme
věděli, že se milujeme, a to bylo pro nás nejdůležitější.
Anička byla chtěná,
ale předpokládala jsem, že až povyroste, půjdu pracovat. Jako modelka jsem už
měla pár kšeftíků a pak – jsem byla opět těhotná. Rozhodli jsme se tedy pro
druhé dítě – to by ještě bylo možné zvládnout – ale byla z toho dvojčata,
a to dokonce jednovaječná! A protože nemáme babičky, respektive jsou daleko,
musela jsem si plný úvazek vzít u svých dětí a ostatní aktivity jsem od sebe odřízla.
Každý den je pořádný kolotoč
Můj den je opravdu náročný. Ráno po šesté vstáváme, musím
holky vypravit a odvést do školy a školky. Vracím se a venčím psa. Pak
zařizuji, co je třeba, případně si navařím na večer či oběhnu nějaké nákupy. Po
obědě vyzvedávám děti a celé odpoledne máme vyplněné kroužky a zájmovými
aktivitami. Holky chodí na flétnu, na malování a do sokola, Anička dělá
atletiku, horolezectví, keramiku a angličtinu. Zkrátka dělám taxikáře. „Nasedni, vysedni, připoutej se, odvaž se, vystup a tak dále…“
Takhle vypadá můj den
ovšem pouze v ideálním případě. Dost často nastává situace, že je některé z dětí nemocné. Takže ranní kolečko zakončuji doma, vařím oběd a pečuji o maroda.
A k tomu ještě lítám po doktorech… To je ta komplikovanější varianta, když je
naopak úplně nejideálnější konstelace hvězd, stihnu dopoledne udělat něco pro
sebe, třeba si dojít zacvičit, na pilates nebo na jógu. Pořád jsem nad
kariérou modelky ještě nezlomila hůl.
Krásné překvapení, které jsem nečekala
Spíš bych měla říct, že takhle budou moje dny vypadat už
jen nějaký čas, protože aby toho nebylo málo, otěhotněla jsem potřetí. A protože
si vážím života, těšíme se opět na miminko. „Určitě to bude kluk!“
raduje se můj manžel a já v koutku duše vím, že se o to, abych otěhotněla,
plánovitě postaral.
Vždycky jsem chtěla velikou rodinu, ale nedomyslela jsem
důsledky. Už dvojčata byla překvapením a miminko, které čekám, ještě větším.
Babičky by sice rády hlídaly, ale jsou daleko, chůvy jsme zkoušeli, ale žádné
velké nadšení nebylo… tak jsme to vzdali. Někdy zavzpomínám na to, jak jsem si
svůj život představovala – mít fajn práci nebo by se třeba povedlo živit se modelingem
naplno. Byla jsem jím okouzlená, jako spousta jiných dívek, ale zkrátka to nevyšlo.
Člověk
totiž míní a život často mění. A tak ničeho nelituju. Jsem šťastná za svoji
rodinu, děti miluju a na přírůstek se všichni moc těšíme. Co na tom, že jsem
kariéru modelky pověsila na hřebíček, mám alespoň vysokou školu, a tak se možná
jednou, až budou děti dospělé, k vystudované profesi vrátím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
