Z téměř nepatrných bolestí břicha se vyvinul velký zdravotní problém a to jen kvůli nepozornosti jedné doktorky. Cyril měl podstoupit další vyšetření, ale místo toho dostal lahvičku vitamínů a ujištění, že to bude dobré. Ale nebylo.
Začalo to nenápadně, vlastně skoro banálně – občas mě pobolívalo břicho, při chůzi jsem se zadýchával, a čím dál častěji jsem pociťoval vyčerpání, které nešlo jen tak zaspat. V práci jsem sotva zvládal svoje úkoly, natožpak trávit čas s rodinou nebo přáteli. Postupně mi bylo hůř a hůř, ale všude mi říkali, že to bude jen stresem. „Život na plný plyn se prostě podepisuje na každém,“ říkali kolegové i známí. Jenže já cítil, že něco není v pořádku.
Po měsících trápení jsem se rozhodl nečekat, až to přejde samo, a objednal se na vyšetření. Začalo kolečko testů, krevních odběrů, rentgenů a ultrazvuků. Lékaři mě uklidňovali, že to nejspíš nic nebude, ale já se cítil čím dál hůř.
Když přišly výsledky, doktorka mi s úsměvem oznámila, že mám jen mírně sníženou hladinu základních vitamínů a že stačí nasadit doplňky stravy a odpočívat. Měl jsem prý zpomalit a věnovat se víc sám sobě. Předepsala mi vitamíny a doporučila volno v práci. Na chvíli jsem si oddychl, i když pochybnosti zůstaly. Ale snažil jsem se věřit, že je to jen otázka času, kdy se mi udělá lépe.
Uběhly týdny, a namísto zlepšení se objevily nové problémy. Ztrácel jsem váhu, bolesti břicha neustávaly, naopak přibíraly na intenzitě. Trpěl jsem nesnesitelnou únavou, kterou nešlo přemoci. Začal jsem kolabovat i při těch nejjednodušších činnostech.
Po dalším záchvatu mě žena odvezla na pohotovost, kde po rychlém vyšetření zazněla krutá pravda – byl jsem ve vážném stavu, který vyžadoval okamžitou operaci. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát, když jsem ještě nedávno držel v ruce výsledky, které mi slibovaly, že budu v pořádku.
Po operaci, kterou jsem jen tak tak přežil, mi lékaři konečně odhalili, co se stalo. Výsledky mých testů byly zaměněny s jiným pacientem. Místo urgentního zákroku jsem tak dostal doporučení brát vitamíny a čekat. Zásadní chyba v administrativě mě málem stála život. To, co mělo být jednoduchým řešením, se změnilo v boj o přežití.
Dnes už jsem po rekonvalescenci, ale myšlenky na to, jak blízko jsem byl nejhoršímu, mě neopouštějí. Důvěra ve zdravotní péči, kterou jsem dřív bral jako samozřejmost, se zhroutila. Každý papír, každé vyšetření teď kontroluji dvakrát a žádám vysvětlení, která bych dřív nechal bez povšimnutí. Byla to lekce, kterou bych si nikdy nechtěl zopakovat. Lekce o tom, jak snadno se z rutinní chyby může stát noční můra a jak křehká je hranice mezi životem a smrtí, když se ztratíte v systému.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
