Od začátku jsem říkal, že Radek (30) je dobrý akorát tak na pár facek. Ale moje žena i dcera z něj byly úplně unešené…
Dceřin přítel mi nesedl
Moje dcera Karolína (29) – a nestydím se to přiznat – byla jako všechny ženy v naší rodině proslulá svou výjimečnou krásou, ale bohužel ne svou inteligencí.
Je to šikovná holka. Má maturitu, skvěle vaří a už od patnácti chodila na brigády, aby nám pomohla s penězi.
Má černé kudrny, velké modré oči a postavu jak z módního časopisu. Nedivím se Radkovi, že se do ní zakoukal. Pořád kolem ní kroužil, nosil jí květiny, líbal ruku a chválil její vaření.
Jen přede mnou utíkal. Snažil jsem se zjistit, jaké má úmysly, co si myslí o různých věcech, ale vyhýbal se odpovědím. Nikdy se mi nepodařilo zjistit, jaké má životní plány.
A pak se ukázalo, že moje Karolínka je těhotná, takže už nebylo cesty zpátky. Radek se vetřel do naší rodiny a choval se sebevědomě, jako by bylo něco úžasného na tom, že mojí dceři udělal dítě. A tak jsme zorganizovali svatbu, aby moje holka nebyla svobodná maminka…
Myslel si, že mu dám práci
„Teď, když do rodiny přibyl další muž,“ oznámil Radek po pár skleničkách na svatební hostině, „Bronislav bude mít komu předat firmu.“
V ten moment jsem v jeho obličeji viděl úšklebek, jako bych už byl jednou nohou v hrobě! Rozhodl jsem se hrát hloupého a předstírat, že nevím, na co naráží.
„To se ještě uvidí,“ řekl jsem a bouchl ho po zádech tak, že málem přistál obličejem v polévce. „Může se narodit holčička a kdo ví, třeba ji podnikání nebude bavit…“ zasmál jsem se.
Pak začal koktat něco o tom, že nemluvil o dítěti. Ale já dál hrál hloupého. Později Karolínka a moje manželka začaly tlačit na to, abych Radkovi dal práci ve své autodílně.
„Získá zkušenosti, vydělá si nějaké peníze… A ty zůstanou v rodině…“ říkala mi manželka.
„Ale no tak,“ přerušil jsem to trapné přemlouvání. „Vysokoškolák by se měl vrtat v autech? Má vzdělání, umí jazyky, ať si najde něco na své úrovni.“
O jeho vzdělání jsem si samozřejmě myslel své. Vím, že má bezcenný diplom z nějaké druhořadé večerní školy!
Mladým jsem dal byt, ale dál to už bylo na zeťákovi. Radek dlouho čekal na správnou příležitost, doufal, že ženy něco vyjednají u mě, ale nakonec si našel práci sám. Rozhodl se začít s dovozem květin z Nizozemska.
„Teď tě teprve bude zahrnovat růžemi,“ zavtipkoval jsem, ale Karolínka na mě jen vrhla zamračený pohled.
„Co je?“ zeptal jsem se. „Miluješ přece květiny… A alespoň si procvičí angličtinu. Zlato, proč se mračíš? Když jsem si bral tvou mámu, dřel jsem ve výrobě cementu.“
Karolínka byla zvyklá na vyšší životní úroveň, to je jasné. Ale co měla dělat? Provdala se za chudého chlapa, takže teď se musí spokojit jen s hezkými řečmi. Koneckonců, vždycky mohli přijít k nám na oběd, hlady neumřou.
Všechny nás to šokovalo
Když se narodila malá Nikol, okamžitě jsem jí začal spořit v bance, aby měla zajištěnou budoucnost. Moc jsem nevěřil tomu, že se Radek dokáže postarat o rodinu.
Přesto se jejich situace postupně zlepšovala. Karolínka jen zářila, pořídili si nový nábytek a začali mluvit o koupi malého pozemku, aby Nikol mohla být na čerstvém vzduchu.
„Vidíš, zeť se nám vypracoval! Je to šikovný chlap…“ říkala moje žena často.
Obvykle jsem jen pokrčil rameny. Neměl jsem ho rád, ale to neznamená, že bych mu přál něco špatného. Přece jsem chtěl, aby se mu dařilo. Hlavně když bude co nejdál ode mě…
A pak, jako blesk z čistého nebe – Radek šel do vězení! Myslel jsem si, že je to nějaký omyl, a že ho pustí, jakmile se zjistí, že je v tom nevinně. V jedné zásilce květin totiž měl marihuanu. Měl snad kontrolovat každou květinu?
Ale pak jsem si to všechno dal dohromady: nový nábytek, pozemek, dárky pro Karolínku. Možná si na to opravdu nevydělal prací. Díky tomu, že do té doby neměl problémy se zákonem, měl práci a rodinu, dostal jen tři roky.
Celou dobu jsem měl pravdu
S manželkou jsme se střídali u Karolíny, která neustále brečela a omlouvala svého manžela.
„On o ničem nevěděl!“ vykřikovala, když jsme se jí snažili vysvětlit, že každý dělá chyby, ale důležité je umět postavit se k tomu čelem.
„Soud prokázal něco jiného, miláčku,“ přesvědčovala ji matka. „Zapomeň na něj. Proč se držet kriminálníka?“
„Přísahala jsem, že ho neopustím…“ trvala na svém Karolínka.
Rozhodl jsem se, že se do toho nebudu plést. Už dávno jsem nad tím chlapem zlomil hůl. Ale když jsem se dozvěděl, že se Karolína chystá navštívit ho ve vězení i s dítětem, úplně mě to šokovalo! Moje vnučka mezi zločinci, za vězeňskými zdmi?
„Táto, ona ho tak miluje…“ vysvětlovala mi Karolínka.
„Ale potřebuje takového otce?“ ptal jsem se. „A když ho navíc uvidí v takovém prostředí…“
„Strašně mu chybí…“
„Měl na to myslet dřív!“ pronesl jsem kousavě. „Když chceš, jdi za tím svým chlapem, ale Nikolku nech u mě. Jinak budeme utrácet jmění za terapii, abychom ji jednou pomohli vzpamatovat se z toho děsivého zážitku.“
Dodal jsem také, že jí přestanu dávat peníze, pokud bude malou tahat do vězení. Práskla dveřmi a odešla. Nevím, jestli v této situaci můžu udělat víc. Manželka mi řekla, že jsem ohledně Radka měl celou dobu pravdu. Teď doufám, že se konečně rozsvítí v hlavě i dceři…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
