Biopotraviny vládnou světem. Nebo minimálně některým
mladým matkám, které jsou přesvědčeny, že jen bio je dobré – a vše ostatní
jejich dětem ubližuje. Problém pak je, když je odloží k babičce, která
novodobé trendy neuznává.
Mám dvě vnoučátka a samozřejmě je pohodlné je sem tam ke mně odložit. Mám je moc ráda a ráda se jim věnuji, ale moje snacha mi to vždycky zkomplikuje svými příkazy a zákazy – jako bych nevěděla, co je pro děti dobré a co ne.
Chleba s hořčicí, to byla mňamka!
Vyrůstala jsem ještě v době komunismu a byla zvyklá
jíst všechno, co bylo na stole. Nebo v ledničce. Běžně jsme mívali k večeři
uzené maso se zelím, škvarkové placky a moje maminka dokonce smažila koblihy. Jaká
to byla dobrota! Když byl hlad, stačil chleba s máslem a hořčicí nebo
suchý rohlík, jindy bílý jogurt s marmeládou, kterou máma vyráběla z ovoce
na zahradě. V létě jsme měli dostatek rajských a okurek, pěstování se
věnoval zase můj tatínek. Pili jsme vodu z vodovodu a nikdo z nás nebyl
alergik a nemusel si hlídat sto padesát alergenů jako dnešní generace.
Moje mrkev není dost dobrá
Dodnes se považuji v jídle za skromnou, byla jsem tak
vychovaná. Dnes lidé nevědí, co si dát takzvaně do huby! A vrcholem jsou
biomatky! Bohužel moje snacha mezi ně patří. Už když se narodil Matýsek, poté,
co přestala kojit, dostával kozí mléko – nevím, asi je lepší. Když došlo na
kravské, příkaz byl: „Jedině bio, jiné nekupuj!“ Kaše, později brambory,
mrkev nebo kuře, vše bio! Když jsem oponovala: „Mám přece mrkvičku na zahrádce,“ nebylo to nic platné, protože jistě byla moje mrkev znehodnocená
kočkami, červy nebo bůhvíčím jiným.
Matýsek povyrostl a přibyla k němu Madlenka. Vše bylo
jako přes kopírák – navíc jsem zjistila, že Mates skoro nic nejí, protože k tomu
není veden. Do pusy dal jen müsli, těstoviny, kuřecí či krůtí biomaso, zeleninu
naprosto odmítal a vrchol všeho bylo že byl před každým jídlem tázán: „Co by sis dal (k snídani, obědu, večeři…)?“ Já bych ho hnala! 😊
U mě mají ráj
Jak se dá předpokládat, jako žena vychovaná ne v úplném
blahobytu bych ráda vedla ke skromnosti v jídle i svoje vnoučata. Takže teď,
když jsou už větší a mám je u sebe, dávám důraz na pestrost stravy a taky na
to, že se nic, ale opravdu nic nevyhazuje. Ovšem při jejich příjezdu dostávám od
biomatky příkaz: „Vše musí být bio, tady jsem ti udělal seznam toho, co děti smí a co ne,“ a následuje dodatek, že se stejně od nich všechno dozví. Tak
ať! Nebudu je učit lhát, ale kousek čokolády jim dopřeju – za to, že sní špenát
nebo rajské.
Věřili byste tomu, že zelenina a ovoce jsou jejich nepřátelé? Zeleninu
nechtějí vůbec a z ovoce pozřou jen banány a meloun. A právě to mě vedlo k tomu,
abych jim předvedla jabloně, hrušně a moje rybízové keře. „Babičko, to je tak dobré!“ Jasně, že je, když si můžete
jablíčko utrhnout sami!
Letošní léto jsme se měli s Matýskem a Madlenkou
krásně. Díky mně okusily škvarkové placky (i když jako od mojí maminky nebyly),
nudle s mákem a zjistily, jak může být letní jablíčko šťavnaté. Od jejich
maminky jsem se vděku nedočkala, ale doufám, že chápe, že ve školní jídelně žádné
bio nebude, že by děti měly jíst všechno bez řečí a že kousek čokolády za
odměnu žádnou škodu neudělá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
