Bořek má tři měsíce novou přítelkyni Leonu. Po dvou měsících chození po kavárnách si ji přivedl do svého domu. Jenže Leona hned první noc vyvedla Bořka z míry tím, že bojovala s duchy.
Svůj dům jsem zdědil po prarodičích. Oni tam žili s rodiči, kteří ho postavili. Můj dům miluji a vrazil jsem do něj nemalé peníze. Zachoval jsem původní styl domu. Vše co jsem opravil, nechával jsem si vyrábět v malých dílnách na zakázku.
Na domě jsem nechal udělat novou střechu. Rozhodl jsem se, že vyměním okna. Nechal jsem vyrobit kvalitní dřevěná okna a horní tabulky jsem opatřil skly s pískovanými ornamenty. Přesně podle starých dochovaných fotografií. Na domě se dochovalo už jen jedno sklo s ornamenty. Zjistil jsem, že tuto techniku ovládá už jen jedna malá dílna v malé vsi v Krkonoších. Ale domluvili jsme se nejen na termínu, ale i na ceně.
Do domu jsem nechal udělat dřevěné dveře s kováním a ozdobenými klikami. Vyšly na nehorázné peníze, ale já si potrpím na detaily. Postupně jsem zařizoval dům stylovým nábytkem a poslední rok mohu říct, že mám hotovo. Když se po svém království rozhlédnu, hřeje mě na srdci, že jsem rodinný majetek pozvedl a zachoval jsem původní ráz domu. V domě jsem se vždy cítil dobře a od prvního okamžiku jsem ho vnímal jako svůj domov.
Leonu jsem potkal na vernisáži, kam mě vzal kamarád. Cítil jsem, že tam nemám co dělat, ale když už jsem tam byl, tak jsem si vybral to, co mi vyhovovalo. A to byl plný rautový stůl. Stál jsem u něj a jedl jednu kanapku za druhou. Leona na tom byla evidentně podobně. Moderní umění ji nezaujalo a rozhodla se, že zlikviduje jahodové dorty. S plnou pusou jsme se na sebe usmáli a dali se do řeči. Posadili jsme se k nedalekému stolku a průběžně jsme si chodili pro dobroty.
Při další schůzce jsme se zážitku z vernisáže smáli. Chodili jsme do kina, do divadla nebo na procházky. Leona byla vždy velice originálně oblečená. V uších nosila náušníce s peříčky, vždy byla oblečená v dlouhé sukni, přiléhavém tričku a kožené bundičce. Měla styl a slušelo jí to. Asi po měsíci jsem ji pozval k sobě domů. Byla uchvácená z interiéru a ocenila můj smysl pro detail. Po večeři jsme se pomilovali v obývacím pokoji na pohovce.
Už první noc jsem slyšel, jak Leona neklidně spí. Neustále šermovala rukama a nadzvedávala peřinu. Ráno se mi svěřila, že cítila, jak by jí někdo na různých místech tlačil na peřinu. Snažila se s peřinou hnout, ale šlo jí to prý velice těžko. Odháněla proto zlé síly rukama, ale měla u toho děsivý pocit.Bála se o své ruce. „Bořku, nepřemýšlel jsi někdy nad vykouřením domu nějakými bylinami? Já mám takovou vlastnost, že vnímám nadpřirozené jevy a tady v tom domě jsou. Cítím je,“ zeptala se mě hned druhý den Leona.
Při další návštěvě se Leoně dělo to samé. Opět fyzicky cítila tlak na peřině a nemohla kvůli tomu spát. „A už dost. Nech mě,“ vzbudil mě Leony křik. Okamžitě jsem se probudil a vyletěl z postele. Myslel jsem si, že je v domě zloděj. Ale Leona mě uklidnila, že to jen zahnala ducha, kvůli kterému nezamhouřila oko. Byl jsem v rozpacích. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Leona mě nabádala k tomu, abych dům prodal, že je v něm negativní energie. Nechtěla u mě spát. Já jsem žádné duchy nikdy nevnímal a domu se rozhodně vzdát nechtěl. A teď nevím, zda moje nová známost není hysterka nebo zda si nevymýšlí. Já na duchy nevěřím. Zatím tedy dům vykouřím bylinkami a uvidím, jak se Leona bude dál chovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
