Blažena je vášnivá zahradnice. Jako každý den šla okopávat záhonky, likvidovat plevel a zalít skleník. Právě u skleníku se možná podruhé narodila. Stála u dveří a pomalu je otevírala. Když najednou slyšela divný zvuk a během vteřiny měla díru ve skleníku. Skleněná tabule se vysypala do hlíny. Blažena začala křičet a lehla si na zem.
Byla jsem v šoku. Přiznám se, že ještě dnes se necítím na zahradě bezpečně. Mám to v sobě. Klepu se a při pomyšlení, že mě mohl sousedův syn zastřelit, se mi podlomí kolena.
Chodím na zahradu pravidelně. Dopoledne chodím okopávat záhony. Mám ráda kytky, a tak je naše zahrada samý květ. Miluji barvy a snažím se, aby moje záhonky byly veselé a rozkvetlé od jara do podzimu. Jako každý zahrádkář bojuji s plevelem a slimáky. Věčně jsem shrbená a někde vytrhávám plevel. Jako poslední dopolední práci mám zalévání skleníku. Pěstuji v něm papriky a okurky hadovky. Docela se jim tam daří a každý rok máme bohatou úrodu.
Pak s manželem Pepou vaříme oběd, dáváme si odpolední siestu a navečer vylézáme opět na zahradu. Manžel zalévá celou zahradu hadicí a já sbírám výpěstky. Přesně v pět hodin si dáváme kávu a něco sladkého k tomu. Jsme rádi, že máme dům se zahradou. Nemusíme ani nikam na dovolenou, protože jsme si pořídili i bazén a jsme spokojení. Jezdíme na jednodenní výlety a to nám stačí. Když chceme vidět lidi, pozveme kamarády a hodíme maso na gril.
Ten den jsem šla opět na zahradu. Trochu později než ve všední den, protože jsem ráno šla do obchodu pro čerstvé pečivo ke snídani a podrbat s prodavačkou. Bylo devět, když jsem stála u skleníku a chtěla jít zalít rostliny. Najednou jsem slyšela takový divný zvuk. Tiché rány. Nepravidelné. Svištění nebo tak něco. A během vteřiny, metr ode mě se ozvala rána a uviděla jsem díru ve skle. A pak se celá skleněná tabule u skleníku rozbila. Sklo napadalo do hlíny. Lekla jsem se a začala křičet. Instinktivně jsem si lehla na zem, ale křičet jsem nepřestala.
„Pomóc, pomóc. Co se to děje? Jsem na zahradě. Dost. Pomóc,“ vřískala jsem neustále dokola. Pepa vyběhnul z domu a běžel ke mně. Brečela jsem a nebyla k utišení. Vše jsem mu s brekem odvyprávěla. Pepa mi pomohl se postavit na nohy a odvedl mě na terasu. „Je mi jasné, co se stalo. Jdu si to k sousedovi vyřídit. Střílí ze vzduchovky,“ křičel rozčileně Pepa. Hluk od sousedů jsem slyšela až na terasu. Pepa tam udělal pořádnou scénu.
Hluk od sousedů byl i po návratu Pepy domů. „Představ si, jak je soused nezodpovědný. Ráno střílel se synem do terče, který měli umístěný před dřevníkem. A pak potřeboval na záchod a nechal tam toho svého puberťáka samotného s flintou. Jeho nenapadlo nic blbějšího, než že si bude střílet na větve stromu. A lítalo to evidentně všude možně. Fuj, to jsem se rozčílil,“ nadával Pepa. Objal mě a dal pusu do vlasů.
Před chvílí u nás zvonil soused. Donesl mi velkou kytici květů a koš s pochutinami, který jsem ani unést nemohla. Přišel se synem, který se mi omluvil. Prý samozřejmě zaplatí i opravu skleníku. Omluvili se mi. Řekla jsem jim svoje, ale naštěstí se mi nic nestalo, a tak jsme si se sousedem dali panáčka slivovice a hodili vše za hlavu. Ale zážitek to byl nepříjemný a budu na něj dlouho vzpomínat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
