Blanka dělá celý život na poště za přepážkou. Kdysi maturovala z ruštiny a v práci znalost cizího jazyku nepotřebuje. Jenže dcera si vzala cizince a Blanka zažívá krušné chvíle během návštěv. Přijde si jako hlupák.
Vím o sobě, že jsem obyčejná. Mám obyčejné zaměstnání. Vypadám obyčejně. V ničem nevynikám a vlastně jsem průměrná ve všem. Žiju normální spokojený život. A nemám s tím vůbec žádný problém. Mám se ráda.
S manželem Vojtou máme tři dcery. Všechny jsou vysokoškolačky a jsem na ně náležitě pyšná. Jsou to hezké a chytré holky. Nejstarší Magda se letos vdala za muže ze Švédska. Jmenuje se Joakim. Seznámili se někde během studia. Dcera si už zvykla, že když přijedou na návštěvu, že mi musí vše překládat. Je mi to trochu nepříjemné, ale už nemám buňky na to, abych se začala učit cizí jazyk. Když si vzpomenu na svá studijní léta, bojovala jsem i s učením se ruštiny.
Dcera Magda mi slíbila, že děti bude jednou učit česky. Největší strach jsem měla z toho, že nebudu rozumět svým vnoučatům. Joakim je moc sympatický a hodný muž. Dokonce začal chodit na kurzy češtiny a snaží se do naší rodiny zapadnout. A jde mu to. Navíc manžel i ostatní dcery s ním plynně hovoří anglicky. Jen já bohužel nezapadám. Přiznávám, že pokaždé když na začátku přijeli, tak jsem propadala zoufalství. Bylo mi nepříjemné, že mám takovou jazykovou bariéru.
Když se dcera Magda a Joakim zasnoubili, byla celá rodina pozvána do Švédska, abychom se seznámili s jeho rodiči. A to jsem teprve pocítila stres. Nejen, že jsem neměla co na sebe, ale ještě se s nimi ani nedomluvím. Měsíc před odletem jsem začala panikařit: „Vojto, já tam snad nepoletím. Mám totální deprese z toho. Pokaždé, když si vzpomenu na to, že tam budu nejblbější, udělá se mi špatně. Navíc chodím celý rok v pošťácké uniformě. Oblečení si koupím, to je v pohodě. Ale za měsíc se anglicky nenaučím.“Bylo mi do breku.
Vojta na mě koukal a já se opravdu rozbrečela. „To nemůžeme mít normálního zeťáka z Čech? Bez stresu bychom si pokecali a bylo by to vše v pohodě. Copak já vím, jak se chovat ve Švédsku? Abych je něčím neurazila nebo tak?“ klepala jsem se. Vojta mi potvrdil, že i on by byl uvolněnější, kdyby mohl konverzovat v mateřském jazyce, ale že to musíme kvůli dceři zvládnout. Asi viděl moje utrpení, a tak mě odvezl na nákupy do obchodního domu a absolvoval je se mnou. Dobrovolně. Asi jsem musela vypadat hodně na dně.
Do Švédska jsem jela s kompletní novou garderobou. Vojta mi lichotil, aby mi dodal sebevědomí. Nicméně, vzhledem k tomu, že to normálně nedělá, byl mi jasný jeho záměr. Vojta mi byl opravdovou oporou. Nehnul se ode mě a celou dobu mi vše překládal. Dokonce mě naučil používat i překladač v mobilu, takže jsem se mohla takto omezeně dorozumívat i já sama. Joakim má moc příjemné rodiče. Oba mluví plynule anglicky. Bylo vidět, že si žijí dobře. Celá rodina na mě působila velice vstřícně.
Neustále mě hladili po rameni a dávali mi najevo, že mě mají rádi. Byli nesmírně trpěliví a snažili se se mnou dorozumívat pomocí posunků, gest i překladače. Provedli nás hlavním městem a musím říct, že si Vojta padnul do oka s otcem Joakima. Jsou v denním kontaktu a už plánují další setkání. Pro změnu v Česku. Věřím, že časem otupím a tyto návštěvy budu zvládat psychicky lépe a lépe. Zatím neplánuji se na stará kolena začít učit anglicky. Necítím to v sobě. Nejradši bych řekla dceři, aby všem přeložila větu, že jsem blbá a umím jen česky. Ale že je mám moc ráda.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
