Berenika dosud trpělivě snášela, že matka upřednostňovala sestru a její rodinu. Jenže pak na jedné narozeninové oslavě málem došlo vinou matčina chování k tragédii.
Konečně se cítím dobře. Po mnoha letech mi pomohla sezení u psychologa. Mé celoživotní trauma způsobené matčiným přístupem jsme rozebrali a psycholog mě uvedl do stavu vnitřní rovnováhy.
Už od dětství jsem vnímala, že matka dělá velké rozdíly mezi mnou a sestrou. Já musela doma pomáhat a sestra nic. Sestře matka zaplatila všechny kroužky, které chtěla. Mně odmítla zaplatit jeden jediný, o který jsem stála. A přitom jsem si neustále pinkala s míčem a volejbal jsem se naučila prakticky sama. „Ne, volejbal ti nezaplatím. Hezky maluješ, tak si v pokojíčku maluj obrázky,“ zněl její závěr.
A takto to šlo pořád. Veškerá pomoc směřovala i v dospělosti výhradně od matky k mé sestře. A já byla ta, která jen slyšela požadavky matky, kde co mám zařídit. Kumulovaly se ve mně frustrace a nespokojenost. Až jsem se jednoho dne probudila a nemohla se nadechnout, jak velký tlak na hrudi jsem cítila. A to byla moje pomyslná stopka. Dno. Výstraha od těla.
A začala jsem na sobě pracovat. Docházela jsem k psychologovi, začala cvičit jógu a omezila návštěvy u matky. Ale kdykoliv jsem k ní přišla, byla tam sestra s manželem a dětmi. Byli pozváni na oběd nebo tam dokonce trávili víkend. Nemusím říkat, že moji rodinu matka na oběd nepozvala nikdy. A moje děti nikdy nehlídala. Když měly svátek či narozeniny, musela jsem rodiče pozvat na oslavu. Nikdy nic neuspořádali, zato pro děti mé sestry se mohli přetrhnout.
Švagr je alergický na lepek, proto když mají k matce přijet, běží do obchodu pro bezlepkové pečivo. Je připravená na vše. Pro sestru má nakoupené zdravé sladidlo a hledá vhodné recepty, které jim potom připravuje. Zkrátka matka by se přetrhla. Já pro změnu nesnáším laktózu, ale když jsem u matky, nikdy pro mě nemá vhodné mléko do kávy. Takže mám vždy v kabelce malé balení bez laktózy. Hlavně, že je bezlepkové pečivo, bezlepková roláda a zdravé sladidlo.
Matka slavila narozeniny a byli jsme k ní pozvání všichni. Volala jsem jí, zda mám s něčím pomoct. Dostala jsem za úkol udělat chlebíčky. Ptala jsem se jí, zda mi koupí bezlaktózové mléko. Potvrdila mi, že ano. V den oslavy mi už od rána nebylo dobře. Nevěděla jsem, zda je to psychikou nebo jsem udělala nějakou chybu ve stravování. Když jsme v určený čas celá rodina dorazili, zjistila jsem, že rodina sestry byla pozvána oproti nám i na oběd.
Pak matka udělala kávu a poseděli jsem. Povídali jsme si a mně asi za hodinu začalo být opravdu zle. Lítala jsem na toaletu, kde jsem měla neskutečný průjem a křeče v břiše. Optala jsem se matky, z čeho zhotovila ten nepečený tvarohový dort a zda mi do kávy dala opravdu bezlaktózové mléko.
Dozvěděla jsem se, že mléko zapomněla koupit a přece mi decka normálního mléka nic neudělá. A dort byl samozřejmě vyrobený z normálního tvarohu. V noci mě manžel vezl do nemocnice se silnými bolestmi břicha. Měla jsem podrážděnou slinivku. Musela jsem si vzít v práci volno a dávám se dohromady. Bezohlednost matky mě opět srazila na kolena. Proč dokáže pro švagra dodržovat bezlepkovou stravu, pro sestru zdravé sladidlo a mně klidně zdravotně uškodí?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
