Berenika měla v tchyni dlouho oporu, jenže po rozvodu se to změnilo. Tchyně se chvíli tvářila, že chce Berenice pomoci a pak jí vrazila „kudlu do zad“ a chce jí sebrat děti.
Tchyně se na mě snaží hodit, že jsem alkoholička, co utekla z domu. Všechno bylo úplně jinak, jen neskousla, že se rozvádím s jejím synem. Chce mi sebrat děti.
Měla jsem to štěstí, že mi osud nadělil fajnovou tchyni. Aspoň jsem si to myslela. Jana je velice chytrá ženská a od svatby byla na mojí straně. Dokonce svého syna trochu pomlouvala, chápala moje stížnosti a několikrát mu domluvila. Janu jsem chválila široko daleko, byla jako moje druhá matka. Také se jí nelíbilo, když mě nechával doma s dětmi o víkendech samotnou a stával se z něj workoholik.
Měla jsme pocit, že se Janě můžu svěřit snad se vším. Přestože jsem měla Jirku ráda, odcizili jsme se a já to všechno vykládala právě tchyni. Ta mě v nejtěžších chvílích podržela nad vodou a slibovala, že se situace zlepší. Jenže se nelepšila a mě už nepomáhalo ani její rameno, na němž jsem se mohla vyplakat. Já a Jiří jsme si šli zkrátka každý jinou cestou a já měla zlomené srdce.
Chvíli jsem to tajně řešila sklenkami vína, pak dokonce milencem. Nic nepomáhalo dlouhodobě, a tak jsem zažádala o rozvod. Jana stále věřila, že naše manželství ještě dostane šanci. Navrhla mi, ať nechám děti nějakou dobu u ní a vzchopím se. Tu možnost jsme uvítala, měla jsem psychické i fyzické problémy. Hodně jsem zhubla a nervy dělaly svoje. Pár měsíců jsem cestovala, dávala se dohromady v lázních a děti jsem navštěvovala, jak to bylo možné.
Když jsem si chtěla děti vzít a odstěhovat se po rozvodu do svého nového bytu, Jana se najednou chovala jinak. Poznala jsem, že „naočkovala“ i děti. Tvrdila, že nejsem ještě docela v pořádku a vypadám, že se znovu sesypu. „Nedám ti je, jsi v hrozném stavu,“ řekla mi tvrdě a já pochopila, že je zle. Jiří dělal všechno, co mu jeho máti nakukala a prakticky se se mnou nebavil.
Znovu se otevřelo téma, kdo dostane děti do péče a já se dozvěděla, co na mě všechno tchyně má. Prý jsem alkoholička, vodila jsem si domů cizí muže a pak jsem se dokonce na několik měsíců vytratila neznámo kam. To byla velká rána pod pás. Nikde jsem ale neměla důkaz o tom, že mě sama Jana poslala pryč z domu, abych se vzchopila.
Byla to jen taktika, měla to dopředu promyšlené. Podle jejího právníka jsem zanedbala péči o děti a neřídila se nařízením soudu. Svým způsobem má bohužel pravdu a já si musela najít také dobrého právníka. Je mi jasné, že s Janou půjde o tvrdý souboj. Můj advokát ale tvrdí, že to máme „ v kapse“. Jsem pořád matka a její pomluvy jdou stranou.
Stres se na mě podepisuje. Děti naštěstí vídám já i moje máma s tátou, přesto se bojím, jak to všechno dopadne. Nechápu, jak se proti mně mohla tak přátelská žena obrátit. Chtěla jsem si s ní promluvit jako žena se ženou, ale bez úspěchu.
„Vždyť sama víš, jak jsem se s Jirkou trápila,“ naléhala jsem na ni.
„Vím a byla jsem na tvojí straně. Jenže ty jsi z toho manželství nakonec utekla a to se nedělá,“ odpověděla mi bez špetky soucitu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
