Navzdory obavám, jak náš citlivý syn Vladimír (15) zvládne rozvod, se nám naštěstí s bývalým manželem podařilo rozumně dohodnout. Ukončili jsme tak, aby to pocítil co nejméně.
Syn má svůj styl
Na svém synovi jsem oceňovala, že má vlastní názor a styl. I když bych si na jeho místě možná vybrala jiné oblečení nebo účes, nezasahovala jsem, respektovala jsem jeho volbu. Samozřejmě, vše v rámci jistých mezí – nedovolila bych tetování nebo piercing v jazyku. Když Vladimír před dvěma lety oznámil, že si chce nechat narůst dlouhé vlasy, souhlasila jsem.
„Žádný problém,“ odpověděla jsem s úsměvem. „Pokud chceš mít delší vlasy, nevidím důvod, proč bys nemohl. Můžu tě dokonce objednat k mé kadeřnici. Upraví ti konečky, aby tvoje vlasy vypadaly zdravě.“
Výběr oblečení jsem také nechávala na Vladimírovi. Pokud se mu líbily skinny jeans, proč bych mu je měla zakazovat? Tento styl byl mezi teenagery módní. To, že kluci se v mém mládí oblékali jinak, nebyl důvod vnucovat dítěti své preference.
Manžel to nechápal
Můj bývalý manžel Richard (39) komentoval synovo oblečení snad jenom jednou.
„Co tě napadlo, že ho necháváš chodit ven v takových hadrech? Vždyť nevypadá jako chlap!“ rozčiloval se.
„Přestaň s tím, teď se takhle chodí. Máš snad důležitější problémy na řešení, ne?“ naštvala jsem se.
„Měla bys ho víc vychovávat. Je jasné, že v tomhle domě chybí pevná ruka!“ dodal.
Richard se stále nedokázal smířit s tím, že jsem mu sbalila kufry, postavila je ke dveřím a podala žádost o rozvod. Myslel si, že budu celý život snášet jeho hloupé nápady a dětinské chování.
Ale já neměla v úmyslu ztrácet čas s mužem, který nikdy nepřestal být klukem. Ani když mu bylo přes třicet, měl ženu a syna.
Každý den trávil s přáteli a bavil se na večírcích. Nechtěla jsem dál sdílet svůj život s někým takovým. A on měl ještě tu drzost zmínit nedostatek autority v naší rodině… Pravda byla, že když s námi žil, nevěnoval synovi žádnou pozornost a se mnou dokázal mluvit jen sarkasticky. A ty jeho hloupé vtípky…
Něco nebylo v pořádku
Před časem jsem si všimla, že se v chování mého syna něco změnilo. Bylo vidět, že je sklíčený a uzavřený. Kdykoliv jsem se ho snažila zeptat na tuto změnu nálady, dával mi najevo, že je všechno v pořádku.
„Zlato, cítím, že tě něco trápí…“ nenechala jsem se odbýt.
„Mami, přestaň se ke mně chovat, jako bych byl malý kluk! Za tři roky budu dospělý!“
Co když ten rozvod na něj měl větší dopad, než jsem si myslela? Už uplynuly tři roky, ale mohlo se to projevit až teď…
Nevěřila jsem jeho řečem o tom, že je všechno v pořádku. Rozhodla jsem se pečlivěji sledovat, co dělá. Dokonce jsem šla do školy, abych si promluvila s jeho třídní učitelkou, ale ona řekla, že si ničeho znepokojivého nevšimla.
Vladimír si vždycky držel určitý odstup, stýkal se s dvěma, možná třemi kamarády, ale měl také dobré vztahy se zbytkem třídy. Došlo mi, že důvod jeho zvláštního chování spočívá v rodinné situaci, zvlášť když měl obvykle špatnou náladu po návratu od svého otce.
V poslední době jsem hodně přemýšlela o svém bývalém exmanželovi. Co když má nový vztah a Vladimír se s tím nedokázal smířit? Nebo udělal nějakou hloupost? I když, ne, navzdory svým vadám by Richard nikdy neublížil vlastnímu dítěti! Znepokojovalo mě, že mě syn odbývá a nechce mi říct o svých problémech.
Zjistila jsem pravdu
Když jednoho dne oznámil, že si chce nechat ostříhat vlasy a schoval své oblíbené skinny jeans na dno skříně, překvapilo mě to. Napadlo mě, že by mohl mít nějaké problémy ve škole. Co když ho spolužáci šikanují? Rozhodla jsem se, že si s ním vážně promluvím. Konečně přiznal, o co jde. Nemohla jsem tomu uvěřit!
„Táta se mi posmívá a říká, že nevypadám jako chlap. Podle něj skuteční muži nenosí takové oblečení. Několikrát mi naznačoval, jestli se mi opravdu líbí holky…“ oznámil mi rozpačitě.
Věděla jsem, že mému bývalému manželovi často chybí zdravý rozum. Ale aby říkal takové nesmysly dospívajícímu klukovi? Mladí lidé si takové poznámky berou k srdci mnohem víc než dospělí. Vladimír svého tátu miloval a záleželo mu na jeho názoru. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila…
„Víš, že tvůj táta někdy řekne nějakou hloupost jako vtip,“ začala jsem opatrně. „Upřímně řečeno, nikdy jsem neslyšela větší nesmysl. Není to oblečení nebo účes, co z tebe dělá muže!“
Na to jen pokrčil rameny.
„A nepůjdeš ani k holiči! Ty rozhoduješ o svém vzhledu a oblečení a tvůj táta to musí respektovat. Promluvím si s ním o tom.“
„Ne, prosím! Nechci, aby si myslel, že jsem si stěžoval…“
Pevně jsem objala svého syna, pohladila ho po vlasech.
„Uklidni se. To jsou záležitosti, které by měli dospělí řešit mezi sebou. Pokud má někdo problém, je to tvůj táta, který trpí nedostatkem tolerance,“ konejšila jsem ho.
Jak jsem s ním mohla vydržet tak dlouho?
Kdybych mohla, ještě ten večer bych navštívila Richarda a pořádně mu to vytmavila. Usoudila jsem, že bude lepší se uklidnit a setkat se s ním až druhý den. Celou noc jsem oka nezamhouřila. Jak mohl něco takového říct vlastnímu synovi! Při našem setkání jsem šla rovnou k věci.
„Jak jsi mu mohl říct, že nevypadá jako chlap? Uvědomuješ si, jak hrozné to pro něj muselo být? Slyšet něco takového od vlastního otce…“
„Beato, klid,“ usmál se. „Prosím tě, vždyť to bylo jen nevinné popichování. Vladimír to přece dobře chápe…“
„Mýlíš se, to nejsou nějaké nevinné řeči,“ přerušila jsem ho. „Nevím jak, ale musíš to napravit! Myslí si, že ho vlastní otec neakceptuje a stydí se za něj!“
„Ale řekni sama, ty úzké kalhoty, ten účes…“
„Nech Vladimíra na pokoji! On nejlíp ví, co chce nosit. Pokud ho nepřijmeš takového, jaký je, riskuješ, že ho ztratíš.“
„Vyhrožuješ mi?“
„Dobře si promysli, co jsem ti řekla. Všechno má své meze. Když někdo ublíží mému dítěti, vystrčím drápky. Nemám v úmyslu komplikovat ti vztah se synem, ale pokud ho budeš dál zraňovat, nebudu se držet zpátky. Zatím…“ vychrlila jsem na něj jedním dechem.
Když jsem se vrátila domů, vedla jsem s Vladimírem dlouhý rozhovor o toleranci. Vysvětlila jsem mu, že jeho táta se mýlí. Také jsem mu ukázala fotografie slavných mužů s dlouhými vlasy.
„Ženy po celém světě jsou z nich úplně vedle a sní o nich každý den!“ vysvětlovala jsem mu.
To ho uklidnilo. Naštěstí problém brzy zmizel, protože Vladimír se zakoukal do dívky z vedlejší třídy a on jí také nebyl lhostejný. To mu dodalo větší sebedůvěru. Nedávno se konečně odvážil pozvat ji do kina. Je zvláštní, že můj syn začal chodit na rande. Mám pocit, jako by to bylo včera, co byl ještě malým klukem, a teď z něj roste mladý muž…
A Richard? Myslím, že si naši konverzaci vzal k srdci, protože už ani slovem nezmínil Vladimírův vzhled. A to je dobře, protože ty drápky jsem myslela vážně….
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
