„Barčo, včera volali rodiče,“ pronesl můj přítel Arnošt. A pak, jako obvykle, udělal pauzu.
„Mám to z tebe tahat jako z chlupaté deky? O čem jste mluvili?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Chtějí tě konečně poznat. Známe se už přes rok, bydlíme spolu a…“ udělal další pauzu.
„A co? Tak už to řekni!“ naléhala jsem na něj, zatímco on zíral do stropu.
Nakonec to vyklopil.
„Víš, máma neměla ráda moje dvě předchozí přítelkyně. První podle ní byla příliš vyzývavá. Když až moc odhalovala své přednosti, máma z toho nebyla nadšená. Mně se to líbilo, ale… No, to je jedno,“ dodal rychle, když viděl můj pohled. „Ta druhá toho moc neříkala, podle mámy byla nudná.“
„Takže, pokud to chápu správně, tvoje máma rozhoduje o tom, s kým budeš chodit?“ zeptala jsem se ohromeně.
Můj přítel je prostě mamánek!
Náš vztah fungoval skvěle. Měli jsme společné zájmy, podobné názory a já si už Arnošta představovala jako otce našich dětí.
A teď tohle! Najednou zjišťuji, že v otázkách lásky nehraje hlavní roli on, ale jeho máma.
„Takže, drahý Arnošte, tvoje máma mě chce otestovat… Je to tak?“ zavrčela jsem a v hlavě už se mi rýsoval plán. Nebudu to já, koho bude ta stará čarodějnice testovat, ale já otestuju ji. A také Arnošta. Uvidíme, jak pevná je jeho láska ke mně. Můj muž musí být silný! A pokud ve výběru partnerky dá na svou mámu, tak je mezi námi konec.
„Dobře,“ řekla jsem Arnoštovi sladce. „Pozvi je k nám na sobotu. Pečlivě se připravím. Uvidíš, dám do toho všechno.“
Trochu nervózní Arnošt sáhl po telefonu, zatímco já začala plánovat menu. Žádné řízky, svíčková nebo podobná klasika…
Budoucí tchyni jsem připravila překvapení
Všechny nákupy jsem obstarala sama a Arnošta jsem v sobotu od rána ani nepustila do kuchyně, takže netušil, co připravuji. Ale já byla spokojená. Bylo tam všechno: zeleninové a ovocné saláty a tři asijská jídla, která mě kdysi na koleji naučila spolubydlící z Číny.
Když to Arnošt uviděl, docela se mu to líbilo. Zdálo se, že se konečně trochu uvolnil. Zřejmě si byl jistý, že test dopadne dobře. Jenže nepočítal s jednou věcí – mojí proměnou.
Doma obvykle nosím pohodlné oblečení, modré džíny a k tomu jednoduché tričko. Když jdu do ateliéru, mám na sobě tepláky a zástěru. Elegantně se oblékám jenom na vernisáže.
Ale ten den jsem se rozhodla pro extravagantní oblečení. Chtěla jsem zjistit, jestli Arnoštovi rodiče dbají na to, jaký je člověk ve skutečnosti, nebo jim jde jen o to, co má na sobě.
Strojila jsem se asi hodinu, pak Arnošt začal klepat na dveře ložnice, že už bych mohla vyjít ven, protože jeho rodiče každou chvíli dorazí…
Setkání s budoucí tchyní bylo samé překvapení
Když jsem konečně vyšla, oblečená, vyčesaná a nalíčená jako správná excentrická umělkyně, můj milý Arnošt zůstal stát s otevřenou pusou.
„Proboha, možná by ses měla převléknout, miláčku… Máma z toho nebude nadšená…“ vysoukal ze sebe.
A v tu chvíli jsem věděla, že naše cesty se rozcházejí. Mamánek zůstane vždycky mamánkem! Na odpověď už bylo pozdě, protože právě zazvonil zvonek.
Šel jim otevřít. Po přivítání a představení nastala krátká pauza, kterou přerušil veselý výkřik jeho maminky.
„Ale to je krása! Drahá, vypadáš úžasně. To se mi líbí!“ usmívala se.
„Synu, ani jsem nevěděl, že máš tak vytříbený vkus,“ dodal polohlasem táta.
Oba začali mluvit jeden přes druhého, zatímco jsme s Arnoštem stáli s otevřenými ústy, protože jsme takovou reakci nečekali. A moje jídlo jim také chutnalo!
„Barčo, myslela jsem, že budou řízky… Jak jsi věděla, že je nemám ráda?“ zeptala se Arnoštova máma uznale.
„Intuice,“ odpověděla jsem spokojeně.
„A ty drinky! Klidně bych tu zůstal déle,“ zažertoval jeho táta.
Když jsme šli dolů do ateliéru, Arnoštova maminka byla nadšená. Moje obrazy se jí velmi líbily.
„Barčo… ty předchozí Arnoštovy přítelkyně byly tak bezvýrazné. Ale s muži je to tak. Někdy jim musíš jen otevřít oči,“ řekla Arnoštova máma a mrkla na mě. „Jsem moc ráda, že jste spolu…“
Budoucí tchyně s tchánem jsou opravdu úžasní lidé. Dnes tvoříme sehranou partu, která se brzy rozroste, protože jsem těhotná…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
