Říká se, že protiklady se přitahují. Možná je to pravda, ale v případě Anity a jejího manžela tomu tak nebylo. Hlavním zdrojem problémů bylo, že on by nejraději seděl doma a hrál si s elektronikou, ona zase milovala výlety. Po rozvodu se vydala na jeden, který jí změnil život.
Můj manžel Norbert (30) mě rozčiloval čím dál víc. Sice nedělal nic špatného, ale nemohla jsem už snést jeho povahu, která byla úplně jiná než ta moje! Říká se, že protiklady se přitahují. Možná na tom něco je. Nikdo mě však nevaroval, že dlouhodobé soužití s tak rozdílným člověkem může být docela náročné.
Můj manžel by nejraději jenom seděl doma
Miluju cestování. Už jako malá holka jsem se radovala z každého výletu k nedaleké přehradě a zbožňovala jsem dovolené na horách. Ale ze všeho nejvíc miluji moře. Pohled na nekonečný modrý obzor, šumění vln a křik racků mi přináší pocit klidu a štěstí.
Norbert je můj pravý opak. Na procházky nikdy neměl ani čas, ani chuť. Na víkendové výlety jsem ho musela přemlouvat a dovolené ho vůbec nebavily.
„Člověk se vrátí unavenější, než odjel,“ říkával. „A utrácet tolik peněz jen proto, abych někde ležel? Na balkóně to můžu dělat zadarmo.“
Chtěla jsem šetřit peníze na cestování, zatímco Norbert utrácel za nejnovější elektroniku. Já trávila večery procházkami nebo čtením, zatímco on ležel před televizí a testoval nové reproduktory, domácí kino nebo superosvětlení. Snažili jsme se dělat kompromisy, ale moc nám to nešlo.
„Pojeďme v létě k moři, prosím!“ žadonila jsem pravidelně. „Zaplatím letenky a ubytování…“
„Moře, písek a nic víc. U moře jsi byla už několikrát, neuvidíš nic nového,“ odpověděl a začal mi vyprávět o novém modelu televize.
Moře přece není jen voda a písek! Navíc můžeme jet třeba do Černé Hory, tam jsem ještě nebyla. Je co objevovat…
Rozvedli jsme se
Rozdíly mezi námi se pořád prohlubovaly a začali jsme se hádat snad každý den. Nakonec jsme došli k závěru, že pro nás bude lepší se rozejít. Naštěstí jsme se shodli na většině věcí, které bylo třeba vyřešit před rozvodem. Norbert zůstal v našem bytě a měl mě do půl roku vyplatit. Já se přestěhovala k rodičům.
Jednoho večera, když jsem seděla sama ve svém pokoji, dostala jsem bláznivý nápad. Otevřela jsem si internetový prohlížeč a začala hledat, číst, psát… Za týden jsem měla hotový plán. Když jsem ho představila rodičům, kroutili hlavami.
„Co to povídáš?“ povzdechla si mamka. „Chceš se jen tak vydat do neznáma? Sama, bez úspor, známých…“
„Ano, mami! Přesně to chci udělat. Všechno jsem si promyslela, nech mě to aspoň vysvětlit.“
Rozhodla jsem se, že za peníze, které dostanu od Norberta, si koupím byt u moře. Už jsem si našla ideální místo! Malou vesničku v Itálii, daleko od turistického ruchu, ale blízko u moře. Ceny tam byly docela nízké. Byt podle všeho potřeboval malou rekonstrukci, ale nebyl v tragickém stavu.
„Nemusím přece bydlet v paláci! Časem si to tam zvelebím. A stejně pracuji online, takže můžu být kdekoliv. Všechno zvládnu, uvidíš!“ řekla jsem mámě, ale netvářila se moc nadšeně.
Nemohla jsem udělat lepší rozhodnutí
Rodiče se mi celý večer snažili vysvětlit, proč to nemám dělat, ale nepodařilo se jim zkazit mi náladu. V pátek večer jsem sedla do auta a ráno už jsem parkovala před svým budoucím bytem.
Ve skutečnosti byl ještě krásnější! A to okolí… výhledy… a samozřejmě moře. Pokud si seženu kolo, za deset minut jsem na malé pláži. Co můžu chtít víc?
A tak jsme si plácli. V průběhu několika týdnů jsem vyřídila potřebné formality a stala se majitelkou malého bytu. Uznávám, začátky byly složité. Než jsem se zabydlela, sehnala řemeslníky, internet a pochytila alespoň základy italštiny, chvíli to trvalo.
Dnes už je to fajn. Mám skvělé sousedy a našla jsem si přátele. Dokonce i rodiče mě jednou za čas navštěvují a vidím na nich, že se jim v Itálii líbí.
Lituji jen toho, že jsem tento krok neudělala dřív! Už nemusím nikoho prosit, aby jel se mnou na dovolenou k moři. Mám ho každý den na dosah ruky…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
