Anna Julie Slováčková aktuálně bojuje podruhé s rakovinou a přenést se přes krutý osud pro ni zprvu nebylo jednoduché. Nyní se ale zpěvačka snaží dělat osvětu a pomáhat dalším lidem s touto diagnózou.
Anička Slováčková se o návratu rakoviny dozvěděla v době, kdy vypustila do světa svoje první album. Místo oslav tak přišla hrůza z budoucnosti i vztek.
„Je pravda, že na začátku, když jsem se to dozvěděla, jsem to snášela hůř než poprvé. Ale v poslední době mě už asi nakopli všichni svatí a řekla jsem si, že už bylo dost momentů, kdy jsem pociťovala nějakou lítost, smutek nebo nespravedlnost. A že je na čase začít poslouchat tu pozitivní stránku a koukat se na svět otevřenýma očima a vidět i všechno to hezké. Začala jsem věřit, že mám snad nakročeno k tomu, aby to všechno dobře dopadlo,“ svěřila se dcera Dagmar Patrasové a Felixe Slováčka pro pořad Showtime.
Nakonec se Anička rozhodla motivovat ostatní pacienty s rakovinou a sdílet svůj příběh na sociálních sítích. „Já si vždycky říkám: ,Ty jo, teď možná někdo taky leží a je na konci svých sil.’ Tak proč v tom nebýt společně? Když je na to více lidí, lépe se táhne za jeden provaz,“ vysvětlila Slováčková.
Řekla jsem si, že to nechám na svém těle
Ačkoliv je léčba rakoviny velmi psychicky i fyzicky náročná, Anička Slováčková má naplněný pracovní diář a místo odpočinku raději objíždí koncerty, což jí dodává sílu na další boj s nemocí.
Naposledy vystoupila na akci s názvem Lady Karneval, kde zazněly hity Karla Gotta. „Ty hity jsou nesmrtelné a budou aktuální vždycky, i v budoucnu. Karla ale nikdo nenahradí. Kdokoliv si může říkat, že zpívá jako on, nebo ho nějakým způsobem napodobovat. Ale vždycky jim chybí ta elegance… To, že on byl opravdu velký gentleman a za každých okolností usměvavá duše. To jsem zatím v nikom jiném nespatřila,“ sdělila Anička, která z okolí často slýchá, že by měla své tempo zvolnit.
„Já jsem si řekla, že to nechám na svém těle. Nechci brát za každou cenu všechno, ale co se týče těch koncertů, tak tam jsme to vždycky dokázali udělat tak, aby to bylo bezpečné, cestou zpátky neřídím, nebo naopak nejezdím v autobuse se spoustou lidí. Takže dokud budu mít sílu a energii, tak to budu chtít dělat. Určitě ale nepůjdu přes své možnosti,“ uzavřela.
