Anička si užívala těhotenství jen do začátku šestého měsíce, pak se svěřila okolí a lituje toho. Všichni ji zasypali hrůznými zážitky z porodu nebo ujištěním, že ji čeká náročné období, které prověří její manželství.
Fascinuje mě, co mi jsou lidé
schopni říct v souvislosti s mým těhotenstvím. Někdo mi dá
nevyžádanou radu, další mě straší, co mě všechno čeká.
Jedna sousedka se rozpovídala o tragédii v rodině a to už jsem se
nenechala.
Těhotenství jsem odhalila až v šestém měsíci
Když jsem zjistila, že jsem
těhotná, chtěla jsem to nejprve radostí vykřičet do světa. Pak
jsem se ale uklidnila a rozhodla se nechat si to pro sebe a
partnera. Čím více týdnů ubíhalo, tím méně jsem měla chuť
se svěřovat. Jako bych tušila proč. Teprve po testech v
šestém měsíci jsem tajemství odhalila. Přestala jsem skrývat
bříško pod oversize oblečením.
Moje máti spráskla ruce
nadšením, ale pak jako obvykle začala „sýčkovat“.
„Jak si teď dovolíte hypotéku? Nečekej, že se vrátíš hned do práce. Dítě tě zaměstná na plný úvazek, že se nezastavíš,“ oznámila mi. To
by ještě šlo. V práci to bylo o něco horší. Kolegyně mi po
chvilce gratulací začaly vyprávět svoje zážitky z porodu a
pořádně se rozpovídaly: „Já chtěla tenkrát umřít a slíbila si, že už nikdy! Nejhorší je, že tě na tu bolest nikdo nepřipraví.“
Následoval výčet
komplikací, nechutných detailů a popis poporodních následků. Celkem ironicky
jsem odpovídala, že moc děkuji za podporu. Kolegyně se však jen
smály a ještě přidávaly další historky. Zalitovala jsem, že
jsem něco říkala. V práci navíc od té doby poslouchám řeči
každý den.
Podle všeho mě čeká
naprosté peklo
„No holka, teď se vyspi do zásoby. To už nezažiješ,“ slyšela jsem často. Moje
tchyně tomu nasadila korunu, když se zeptala, kdy plánujeme
sourozence. Na to jsem raději nechala reagovat překvapeného manžela.
Denně
někdo komentuje moji kulatící se postavu nebo mi jen tak mezi
řečí připomíná, jak už se to blíží. Je to vážně otravné, nepotřebuji to s každým denně rozebírat. Kamarádky mě bohužel
také zklamaly na plné čáře. Čekala bych empatii nebo podporu. „Dítě prověří každej vztah, to se teprve uvidí, jak vám to klape. Chlap, když nemá sex a dítě doma jen řve, to je nejhorší,“ chrlily ze sebe.
Série
nevyžádaných rad stojí také za to. Ať už mi kamarádka radí
kočárek, šátek na dítě nebo způsob porodu, vždy je to až
agresivní způsob. Jakoby měla každá matka patent na rozum. Někdy
mi dokonce připadá, že mi všichni přejí, abych měla náročný
porod a ještě náročnější mateřství.
Přecházím
to mlčením, s úsměvem a myslím si svoje. Dohadovat se s někým,
kdo má víc zkušeností, je stejně zbytečné. Zkoušela jsem to a setkala
se jen s ušklíbnutím a poznámkou, že sama uvidím. Jedna moje
sousedka to ale přehnala tak, že už jsem se musela ohradit.
Sousedku jsem drsně odpálkovala
Jedno
odpoledne mě zastavila a pochválila mi šaty i
bříško. Pak mi ale začala vyprávět, jak se její vnučce
nedávno stala při porodu tragédie. Nemohla jsem uvěřit, že mi
to vážně říká. Strašně mě to rozčílilo a bylo mi najednou
jedno, že se ke starým lidem nechovám slušně.
„Vy jste se snad zbláznila, co mi to tu vykládáte? Takovou ježibabu jsem nezažila!“ Otočila
jsem se na podpatku a nechala ji tam stát jako solný sloup. A možná
tuto metodu použiju už na každého, kdo mi bude chtít kazit
náladu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
