Aneta po rozvodu neplánovala hledat nový vztah, ale pak se potkala s třídním učitelem své dcery. Jeho zájmu se ale brání. Má strach, co by takový vztah mohl všechno způsobit.
Po rozvodu jsem byla přesvědčená, že žádného nového chlapa nechci. Po dvaceti letech manželství jsme se vlastně těšila na svobodu a nezávislost. Navíc dcera má teď před sebou důležitý rok, čekají ji přijímačky na střední. A tak bude potřebovat moji pozornost i pomoc.
Třídní schůzky mi pořádně zamotaly hlavu
Všechno, co jsem potřebovala, bylo tedy soustředit se na dceru a její budoucnost. Jenže život mi připravil překvapení, které mi pořádně zamotalo hlavu. Jelikož bývalá třídní musela odejít na rizikové těhotenství, dostala Lenky třída nového učitele. Když jsem ho poprvé uviděla na třídních schůzkách, nevěřila jsem, že někdo tak sympatický a charismatický může pracovat ve školství. Já mám vzpomínky hlavně na staré a unavené učitele a nezáživné hodiny, u kterých jsem usínala. Takového akčního fešáka bych si tedy nechala líbit. Celou tu hodinu jsem ho pozorovala jak nějaká bláznivá puberťačka. A říkala si: hlavně, ať se do něho ta moje holka nezamiluje. To by byl průšvih. To, že se do průšvihu namočím nakonec já, jsem vážně nečekala.
Po oficiálním části schůzek dal pan učitel prostor ještě k individuálním pohovorům. Já jsem se postavila na konec fronty. Když na mě přišla řada, probrali jsme nejen Lenku a její prospěch, ale i spoustu dalšího. Věnoval mi víc pozornosti, než by asi mělo být běžné. Zbytek večera, ale i následující dny, jsme na něj nemohla přestat myslet. Ale svoje hříšné myšlenky jsme se snažila utišit. Tenhle chlap není pro tebe vůbec vhodný! Zapomeň na něj dřív, než bude pozdě!
Jednou jsme se ale náhodou potkali ve městě. A zas si hezky popovídali. Všimla jsem si, že se na mě dívá jinak, než by učitel vašeho dítěte měl. Jeho flirtování se také nedalo přehlédnout. Nemohla jsem si pomoct, ale jeho zájem mi lichotil.
„Co kdybychom někdy zašli na kávu?“ zeptal se mě narovinu a já jsem v té chvíli nevěděla, co odpovědět. „Děkuju za pozvání, ale to by asi nebylo vhodné, přece jen jste učitel mé dcery,“ řekla jsem nejistě. Jenže on se jen usmál. „Jsme přeci dospělí lidé, není na tom nic špatného,“ odpověděl klidně. Po dlouhém váhání jsem nakonec šla. Sešli jsme se ale raději v jedné zapadlé kavárně na konci města, abychom nepotkali někoho známého. Byl to moc příjemný večer a já měla hlavu zamotanou ještě víc.
Na jednu stranu jsem jeho zájmem potěšená a je mi v jeho přítomnosti úžasně, ale na druhou mě děsí, kam až to může zajít. Co když to nakonec dceři ublíží a bude to mít vliv na její známky? Co když se děti ve třídě něco dozví a začnou jí kvůli tomu šikanovat? Nemůžu to riskovat, řekla jsem si přísně.
Když jsem o tom mluvila se svou kamarádkou, zvedla obočí. „Aneto, co na tom, že je to její učitel? Pokud se budete mít rádi, tak to Lenka pochopí.“ Ale já si tím nejsem jistá. „Nejde jen o to, co pochopí, jde o to, jak to může ovlivnit její život,“ odpověděla jsem jí. Dcera je ve věku, kdy se všechno rychle mění, a já nechci, aby moje rozhodnutí zasáhlo její dospívání. A teď e tu navíc důležitý rok, kdy skládá zkoušky.
Teď jsem v situaci, kdy nevím, co mám dělat. Ať si to zakazuju sebevíc, Davida nedokážu vyhnat z hlavy. Mám se s ním začít scházet tajně? Nebo počkat, až dcera dokončí devítku, a teprve potom to zkusit? Každý den mě láká myšlenka, že bychom se mohli potkávat, užívat si společný čas, i když v utajení, ale zároveň se bojím, jak by to mohlo dopadnout, kdyby to prasklo. Rozum a srdce mi zkrátka říká něco jiného. Ach jo, proč je to tak komplikované.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
