Andrej poznal krásnou a velmi přitažlivou dívku Romanu, do které se zbláznil od prvního okamžiku. Jejich vztah se zdál perfektní, dokud ho Romana nepozvala k sobě domů. Když Andrej vešel do jejího pokoje, byl zděšený, jak to u ní vypadá. Takovou partnerku si vedle sebe nepřestavoval.
Romanu jsem potkal na večírku u kamaráda. Byla krásná, sebevědomá a její sexy tělo se nedalo přehlédnout. Říkal jsem si, že asi bude dost nafoukaná a možná né moc chytrá. Já vím, blbé předsudky. Ale velmi mě překvapila.
Vypadalo to tak nadějně
Začal jsem si s ní povídat u drinku. Kromě krásného těla měla i skvělý smysl pro humor, který m sedl. A tak jsem si řekl, že takovou kočku si nemůžu nechat ujít. Zjistil jsem, že o šest let mladší než já, což mi vlastně vůbec nevadilo. Důležité bylo, že si rozumíme a je nezadaná. To se mi ulevilo. Není totiž mým stylem někomu lézt do zelí. Začali jsme se vídat a hned od začátku nám to skvěle klapalo. Byla tak vášnivá a okouzlující. Sice někdy až moc praštěná, ale ze začátku to bylo i docela roztomilé. A já se zabouchl jako nikdy předtím. A tak jsem si myslel, že jsem konečně našel holku, se kterou bych se konečně mohl usadit a něco budovat.
Trávili jsme čas hlavně u mě doma, kde jsme měli klid a nikdo nás nerušil. Romana totiž stále bydlela v domě u rodičů. Když ale odjeli na víkend pryč, přišla s tím, že je to super příležitost strávit čas i u ní. Neměl jsem žádná velká očekávání, ale to, co mě čekalo, jsem dlouho rozdýchával.
Jakmile jsme vešli do jejího pokoje, zarazil jsem se. A hned mi šrotovalo hlavou, zda to není pokoj nějaké mladší sestry, puberťačky. Ale Romana o žádné nemluvila. Z jejího království jsem byl opravdu v šoku. Růžové záclony, povlečení, plakáty boybandů, a co bylo nejhorší – všude byla hromada plyšáků. Všude! Na posteli, na poličkách i na psacím stole. Jeden obrovský, který držel srdce s nápisem „I love you“, seděl dokonce v křesle. Neměl jsem si ani kam sednout.
„Tohle je tvůj pokoj?“ zeptal jsem se opatrně, i když to bylo jasné. Romana se usmála a přikývla. „Jasný, proč? Něco se ti na něm nelíbí?“ smála se, jako by na jejím růžovém pekle nebylo nic divného. Já jsem ale stál jako opařený. „Nic proti, ale tohle mi připomíná pokoj někoho mladšího… hodně mladšího,“ odpověděl jsem. Romana se tomu zas jen zasmála: „Ale no tak, nebuď tak přísnej. Co je na plyšácích špatného? Jsou tak roztomilí! Prostě nemám sílu je vyhodit!“
Snažil jsem se to nějak přejít, ale uvnitř mě to hrozně rozhodilo. Když mě Romana vášnivě povalila do své postele, nedokázal jsem se uvolnit, ani se vzrušit. V záplavě plyšáků jsem sex ještě nikdy neměl. Ale nepřipadalo mi to ani trochu vzrušující. Naopak. Cítil jsem si chvíli jak nějaký úchyl či pedofyl. Nechápal jsem, co to má znamenat. Najednou jsem na Romanu koukal úplně jinak.
Romana je už dávno dospělá žena, ale její pokoj vypadá jako z doby, kdy jí bylo třináct. Nějak mi to nesedělo. Doufal jsem, že budeme mít společnou vizi života, ale tenhle pokoj mi ukázal něco úplně jiného. Ta holka zamrzla ve svém dětství a dospívání. Nedokázal jsem si představit, co by se dělo, kdyby se nastěhovala ke mně domů. Při představě, že své milované plyšáky nastěhuje do naší ložnice, jsem se úplně orosil. Romana si samozřejmě všimla, že nejsem nadšený. Snažila se to napravit svým humorem, ale na mě už nic nefungovalo. Omluvil jsem se, že mi není nějak dobře a odjel raději domů.
A pořád o tom musím přemýšlet. Je to jen pokoj, nebo něco víc? Ptal jsem se sám sebe. Romana je fajn, ale ten kontrast mezi tím, co jsem o ní myslel, a tím, co jsem viděl, mě odradil víc, než bych čekal.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
