Intimní sblížení, milování. Věc, kterou někdy řeší každý a kdekdo ji považuje za podstatnou součást života. Amálie si prošla několika vztahy, ale každý z nich nakonec ztroskotal. Proč? Kvůli postelovým hrátkám.
Všude se o něm píše, každý o něm hovoří. Sex je zkrátka fenomén, ačkoliv nejde o nic extra. Vždyť rozkoše se dá docílit i bez asistence druhého a potřebná nakonec není ani
k budování skutečného vztahu. Že se mýlím? Uvidíme. Několika vztahy jsem
si prošla a vím, o čem mluvím…
Fascinace milostným životem začínala v mé generaci už
někdy ve třinácti. Nevím jak kluci, ale holky dokázaly žvanit o orgasmu tak
často, až by jednoho hlava bolela. Já bývala naopak střízlivá a především měla
na paměti, že tato tělesná „funkce“ nebyla člověku dána pro zábavu, nýbrž pro
rozmnožování. Přičemž její využití vede leda tak
k problémům. Věřte nebo ne, obdobný názor mi po všem, co jsem zažila,
zůstal.
Zatímco mé vrstevnice na první pohlavní styk spěchaly a
musely ho mít za sebou už někdy na střední, já o podobných experimentech
nechtěla ani slyšet. Jít do postele s někým, ke komu nic necítím, mi připadá
stejně logické, jako trmácet se v jehlových podpatkách na Sněžku
s výmluvou, že všechny boty jsou stejné, protože se obouvají na nohy.
Divný příměr? Naopak, přesný, protože právě takhle mnoho lidí uvažuje.
Po náhodném vztahu jsem neprahla, a když už přišel, stejně
jen potvrdil, co jsem vycítila. Tehdy mi bylo pětadvacet a poznala jsem Ivana. Celkem pohledného muže, na němž byla bohužel nejzajímavější jeho
profese vysoce postaveného manažera. Ano, má „láska“ pramenila spíše z rozumu.
Jenže ani jeho záměr nebyl nezištný. Jako žena jsem mu padla do oka a brzy si
tudíž vyžádal cosi jako odměnu za vstupenku do společnosti. Stalo se.
Zatímco
on si užil pár sekund „přetlaku v rozkroku“, já z toho neměla nic, přičemž korunu všemu dodal
touhou po „akci bez gumy“. Tady už jsem zasáhla, že neberu antikoncepci. Jenže Ivan se pořád vytahoval, že když nějaké dítě bude,
tak ho zaopatří, že mě miluje. No, zvláštní láska, protože když pak omylem zjistil,
že jsem stále ještě studentka, která nikdy nepracovala a těžko by mohla mít mateřskou, rozchod přišel natotata. Strach, že by mi musel na dítě platit,
převážil…
Marek – další adept. Pracoval jako ochranka v OC, poblíž něhož
jsem bydlela, ale protože byl šilhavý, moc holek ho nechtělo, i když
v hlavě to měl srovnané. Prý chodil s nějakou Katkou, jenže jak
potkal mě, začal mi všelijak nadbíhat. Tvrdil cosi o lásce a samozřejmě cílil na postel. Ne, nezískal ji, ale humorný byl důvod proč. I on dokola vyprávěl, že mě miluje, ale ve skutečnosti šlo o omyl, protože mu někdo namluvil, že
jsem movitá, a když mě sbalí, zaopatřím ho. No, vyjma životní zkušenosti nezískal
nic.
Můj poslední vztah se jmenuje Filip a vycházíme spolu už
několik let výborně. Nic si netajíme a jediné, co k životu nepotřebujeme,
je sex. Filip je totiž asexuál a já si chvíle touhy po rozkoši ráda vypořádám
sama se sebou. Výsledek vyhovuje oběma a kouzlo našeho vztahu je nejen
v důvěře, ale i ve skutečné lásce člověka k člověku, která může mít
(a také má) mnoho podob.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
