Miluji svého manžela Jirku, ale naše manželství je nudné jako sáňky v létě. Ještě nejsme v důchodu, ale já si tak občas připadám. Kdykoliv navrhnu, abychom si vyšli do kina nebo do restaurace, Jirka se hned mračí. Říká, že je lepší objednat si pizzu domů, protože to vyjde levněji.
Nikam spolu nechodíme
Nevím, kdy se náš život začal měnit. A ani si nepamatuji, kdy jsme naposledy šli na rande, pravděpodobně někdy před svatbou, což bylo před pěti lety.
Nejsme sice milionáři, ale také nežijeme v bídě. Jít jednou za čas ven by nás nezruinovalo, ale Jirka už dávno přepnul na úsporný režim. Není to tak, že by kontroloval každou korunu, ale zábavu mimo domov považuje za zbytečný výdaj a není šance přesvědčit ho o opaku. Takže sedíme doma a hnijeme. A to se negativně podepisuje na našem vztahu.
Zatímco dříve jsem se nemohla dočkat víkendu, teď už mě volné dny nijak netěší. Nejsem ten typ, co by chtěl každý víkend pařit, ale občas mám chuť strávit večer mezi lidmi. Nemusí to být nějaký klub, takové věci mě už moc nelákají. Co takhle podívat se na dobrý film v kině nebo zajít do divadla?
Jirka ale protestuje, protože si myslí, že si nemůžeme dovolit rozhazovat. Naše víkendy jsou nudné a bolestně předvídatelné. Koukáme na televizi, která pořád dokola dává to samé. Já uvařím oběd, on pak umyje nádobí. Před spaním projíždíme telefony, dáme si rychlou, téměř lhostejnou pusu, otočíme se k sobě zády a usneme. Je to, jako bychom byli manželé už dvacet let…
Byla jsem naštvaná
„Pojďme se aspoň projít,“ navrhla jsem jedno sobotní odpoledne. „To nic nestojí.“
„Dobře,“ odpověděl Jirka neochotně.
Měla jsem pocit, že mi dělá velkou laskavost, a tak jsem z té procházky neměla vůbec žádnou radost. Přišlo mi, že Jirka to chce jen rychle odbýt, aby se co nejdřív vrátil domů. Žádná romantika. Žádné objímání nebo držení se za ruce. Nemohla jsem skrýt, jak moc mě to mrzelo.
„Nechápu, co se to s námi děje,“ pronesla jsem smutně.
„Co by se mělo dít?“ povzdechl si těžce. „Všechno je v pořádku.“
Možná že pro muže je tohle normální stav. Ale já… čekala jsem od života něco jiného. Jenže to těžko můžu s něčím porovnávat, protože s Jirkou mám svůj první vážný vztah.
Podezírala jsem ho z nevěry
Zbytek dne jsme strávili u televize. Vůbec mě nezajímalo, co v ní dávají. Seděla jsem a pozorovala svého manžela. V hlavě mi vířila spousta myšlenek. Dokonce mě napadlo, jestli nemá někoho jiného, a proto se tak chová. Dlouze jsem se na něj dívala a přemýšlela, co bych mohla udělat, aby se to změnilo. Ale na nic smysluplného jsem nepřišla.
Oči mi otevřela až moje kamarádka Eva.
„Nemyslím si, že by tě Jirka podváděl,“ řekla Eva poté, co jsem jí popsala své manželské problémy.
„A co když ano?“ nemohla jsem se zbavit pochybností.
„Patrně jde o něco jiného,“ pokrčila rameny.
„Tak o co teda?“
„Mám být upřímná?“ zeptala se provokativně Eva.
„Vždycky jsi upřímná, tak proč ne…“
„Podle mě jsi ho zanedbala. Víš, jako muže. Neříkám, že je bez viny, ale ty od něj něco očekáváš, jenže nic mu nedáváš…“
„Co tím myslíš?“ divila jsem se. „Vždyť se starám o domácnost, vařím…“
„Alice, o to nejde. Vzpomínáš si, jak se na začátku snažil?“
„To je pravda,“ přitakala jsem. „Ale pak přestal.“
„Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč přestal?“ podívala se na mě upřeně.
„Ne…“ přiznala jsem.
„Když chceš, aby s tebou muž zacházel jako s královnou, měla bys s ním zacházet jako s králem,“ usmála se Eva.
Chtěla jsem ho znovu nažhavit
Seděla jsem jako spráskaný pes, nevěděla jsem, jak reagovat. Eva, se kterou se znám přes deset let, samozřejmě okamžitě postřehla mé rozpaky.
„Možná je na čase vnést do vašeho vztahu trochu vzrušení…“ mrkla na mě.
Eva měla pravdu. Přestala jsem se starat o Jirku jako o muže, zatímco jsem očekávala bůhvíco. Popravdě, kdybych byla na jeho místě, přestala bych se snažit taky.
Místo toho, abych ho tahala na další procházku, zamířila do obchodu s prádlem a koupila si sexy komplet. Na pátek jsem nečekala. Rozhodla jsem se ho překvapit ještě ten večer. Byla to trefa do černého, prožili jsme fantastickou, vášnivou noc.
Milování otevřelo Jirkovi oči. Byl ochotnější popovídat si o našem manželství a vyslechnout, co mám na srdci. Dokonce přiznal, že se mu stýskalo po „mé svůdné verzi“.
A byla řeč i o penězích. Zjistila jsem, že v Jirkově práci to už delší dobu nebylo růžové, což mu vzalo chuť do života.
„Možná je na čase hledat něco nového…“ navrhla jsem.
„Přemýšlel jsem o vlastním podnikání,“ pronesl nesměle.
Najednou jsme měli o čem mluvit. Oči mu znovu zářily nadšením a náš vztah ožil. Příští sobotu jdeme na rande do restaurace. Jsem zvědavá, jaké překvapení Jirka připravil. Ujistil mě, že budu spokojená. Už teď jsem ráda, že se konečně zvedneme z gauče…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
