Život přináší všelijaké scénáře a ne každý musí být pochopitelný. Alena je na holky, jenže do oka jí padají výhradně zralé ženy. Dva vztahy nevyšly, protože jim chyběla správná jiskra. Tu ale nemusí ani zdaleka zažehnout jen člověk z masa a kostí…
Můj životní příběh je nešťastný. Jsem lipstick lesbička, tj. žena, co se ráda líčí a od hetero holek ji v
podstatě nerozeznáte, přesto nápadnicemi zrovna nepřekypuji. I když… Chlapeckých
slečen, které by mě braly všemi deseti, je hodně. Jenže já dovedu milovat
pouze stejný typ lesbiček, jako jsem já sama, navíc preferuji větší věkový rozdíl. A to už je problém.
Neznamená to ale, že bych přítelkyni nikdy neměla. Chvíli
jsem randila se známou od tety a pak zkusila vztah s Klárou, bývalou spolužačkou
z vysoké. Obě zkušenosti byly fajn, ale bohužel v nich chyběla jakákoliv chemie. Klárka byla milá, jenže mladá, navíc takový ten
současný módní zjev, a Anna zase čistě chlapecký typ, který snad ani nevěděl, co
jsou lodičky. Nešlo to.
Navíc, ani jedna z nich mnou nezalomcovala tak,
abych v sobě onu zamilovanost (pocit, který s vámi, pokud je, cloumá
od stěny ke stěně, a to tak silně, že nevíte, kde máte hlavu) poznala… Když
vztah s Klárkou padl, přemýšlela jsem, jestli vůbec nějaké milování
existuje a zda nejsou všechny ty řeči o vášnivých láskách falešné. Jenže,
pak se stalo cosi neuvěřitelného.
Máma dělala nedávno pořádek ve starých věcech a našla
snímky z dob, kdy jí bylo dvacet a začínala v prvním zaměstnání,
kde byl až na výjimky ženský kolektiv. „Jé, ukaž, jak vám to slušelo,“ pobídla jsem ji, protože móda 60. a 70. let mě
dodnes vábí svou výraznou ženskostí.
Šaty měly na tu dobu mamčiny kolegyně
hezké všechny, třebaže o jejich osobní kráse už tolik hovořit nešlo. Móda
krátkých účesů od holiče pak udělala skoro ze všech stejné siluety a jen
málokdo z ní vybočil. Asi tak jako dnes nosí většina žen dlouhé
rozpuštěné vlasy a falešné nehty. Jo, tenkrát se chodívalo ve velkém ke
kadeřnici pod natáčky, dnes tráví ženy čas na umělých nehtech…
Jednotlivé obrázky jsem prohlížela a spíše studovala
vizáže, až najednou přišla rána z čistého nebe. Mezi stále podobnými
tvářemi se náhle objevila i vyšší štíhlá blond žena s neuvěřitelně
komplikovaně vyčesaným drdolem. Ale, vypadala tak… tak krásně!
„Kdo je to?“ zajímala jsem se a maminka
reagovala, že tehdy nejvyšší šéfová. Jmenovala se Marie a bylo jí už něco přes
padesát. Užasla jsem a hledala další snímky. Moc jich sice nebylo, zato dost na
to, abych viděla objekt svého zájmu ve více šatech a hlavně zblízka! Byla tak
zvláštní…
Šla z ní podmanivá chlapecká energie, ale zjev přitom odpovídal
stylu zralé dámy. Jak matoucí, jak krásné! Na to se máma rozpovídala, že ji v
práci uznávaly, protože se k ženám chovala jinak, vždy s respektem
a bez zášti. V tu chvíli mi v hlavě zazvonilo na poplach. I další detaily
ukázaly, že mohla klidně patřit do naší kategorie a já se pak opakovaně přistihovala,
jak na krásnou tajemnou myslím, a to způsobem, jako kdybych ji znala
odjakživa.
Ano, bláznivě jsem se zamilovala, přičemž teprve ve vysokém věku pocítila, jaký mix hormonů dokáže mozek vyplodit, když chce. Byla to jízda!
Marie mě okouzlila a já dodnes lituji, že už dvacet let není mezi námi. Z mé
první vášnivé lásky zbyl jen pocit. Platonický, zato první skutečný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
