Alena se po smrti svého tchána ocitla ve složité situaci. Její ovdovělá tchyně se nastěhovala k ní a jejímu manželovi, protože se o sebe nedokázala postarat sama. Co mělo být přechodným řešením, se brzy změnilo v každodenní souboj o soukromí a kontrolu nad vlastním domovem. Tchyně začala zasahovat do jejich života, což Aleně způsobuje stále větší frustraci.
Někdy mám pocit, že můj dům už není můj. Tchyně se k nám nastěhovala před půl rokem, když zemřel tchán. Na začátku jsem chápala, že je to těžké období, potřebovala oporu a já nechtěla, aby se cítila sama. Můj muž Ondřej mě požádal, zda by jeho máma u nás na nějakou dobu nemohla zůstat. Bydlíme ve velkém domě, který jsem zdědila po babičce, takže s místem problém nebyl. Souhlasila jsem, ale nenapadlo mě, co všechno tohle soužití přinese.
Než jsem se nadála, začala nám tchyně lézt do života. Byla všude. Ztrácela jsem své soukromí a měla pocit, že jediné místo, kam bych se mohla uchýlit, je záchod nebo koupelna. Ale tam přeci nechcete trávit tolik času. Nejhorší na tom bylo, že se začala plést do našeho vztahu. „Ondřeji, tohle bys takhle neměl dělat,“ slyšela jsem ji říkat, když nám připravoval večeři. Jednou večer jsem si zas všimla, jak přerovnává naše šuplíky v kuchyni.
„Co děláš?“ zeptala jsem se opatrně, protože jsem nechtěla hned vybuchnout. „Jen ti to tady trošku zorganizuji. Budeš to mít přehlednější,“ odpověděla a pokračovala v práci.
„Já si to chci ale uspořádat podle sebe. Takhle mi to vyhovuje,“ řekla jsem jí a snažila se udržet klidný tón. I tak všeho nechala a uraženě odešla.
Jenže podobné situace se začaly opakovat. Vlastně každý den dostávám nové rady, jak bych měla uklízet, vařit nebo si lépe zorganizovat byt či život. A pořád nějak narušuje naše soukromí. Když jsem si chtěla s Ondřejem večer sednout a dívat se na film, tchyně za chvíli seděla na gauči s dekou přehozenou přes nohy. „Můžu se dívat s vámi?“ zeptala se, a to i přesto, že měla ve svém pokoji svou televizi.
„Samozřejmě,“ odpověděl Ondřej a já raději mlčela. Bylo mi jasné, že žádný romantický večer se konat nebude.
Nejvíc mi vadí, že tchyně začala zasahovat i do toho, jak vychováváme syna. Když se malý Vašík nedávno vztekal kvůli něčemu malichernému, přišla a začala mě poučovat, že bych na něj měla být přísnější. Jinak nám přeroste přes hlavu. Když jsem se o tom všem s Ondřejem bavila, jen pokrčil rameny. A připomněl mi, jak je jeho máma pořád smutná a osamělá. A že mám být víc tolerantní, vždyť to všechno myslí určitě dobře.
Vážně jsem se snažila, ale její neustálé sledování a rady mě doslova ubíjely. Zkusila jsem se tedy s tchyni opatrně promluvit. Jenže ta to vůbec nepochopila. Prý se nám snaží pomoci. A naivně si prý myslela, že budu více empatická. Nakonec mi uraženě řekla, že nebude nikde na obtíž. A příští měsíc se tedy odstěhuje zpět do původního bytu. I když bych mohla slavit vítězství, není to tak jednoduché. Manžela se to také dotklo a skoro se mnou nemluví. Připadám si v hrozné pasti a nevím, jak dál.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
