Vandu jsem nikdy neměla moc v lásce a myslím, že ona cítila to samé ke mně. Pocházely jsme z jiných světů, neměly jsme si co říct. Jenže naši manželé byli kamarádi už od základní školy a za každou cenu chtěli, abychom se spolu bavily. Obě jsme to zkoušely, ale nefungovalo to.
Když se Vanda stala matkou, úplně se stáhla ze společenského života. „Teď je ráda doma s malou,“ vysvětloval její manžel Jonáš pokaždé, když přišel navštívit mého Ludvíka. „Teď by nevyšla ven ani za nic…“
Bylo mi jí líto
Byla pravda, že Nela je domácí puťka, ale stejně mi přišlo, že Jonáš to přehání. Jak mohl jen tak nechat manželku samotnou se řvoucím dítětem a utíkat na pivo s kamarády?
„Je to jen jedno pivo,“ říkával Ludvík, když si všiml mého významného pohledu. Nikdy nepřišel domů opilý, takže jsem si neměla na co stěžovat.
Všechno šlo dobře, dokud mi jedno odpoledne nezavolala Vanda. „Jonáš mě podvádí,“ vzlykala. „Od té doby, co jsem porodila, už ho nepřitahuju… A tak si našel jinou.“
Měla jsem pocit, že je prostě vyčerpaná a pomalu ztrácí rozum z toho, jak celý den tráví s dítětem. Bylo mi jí líto a cítila jsem se dokonce trochu provinile. Zatímco ona se trápila s mateřstvím, já nemusela řešit podobné problémy. Snažila jsem jí vysvětlit, že si to jenom namlouvá, protože Jonáš ji miluje.
„Každý čtvrtek zmizí na dvě nebo tři hodiny…“ fňukala. „Jsem si jistá, že se schází s tou courou. Mně nic neřekne, ale možná bys ty mohla zjistit, o co jde. Vždyť máš tolik času…“
Nemusela mi připomínat můj volný čas. Jen proto, že nemám děti, nesedím po práci doma a nezírám do zdi. Rozhodla jsem se, že se do toho nebudu míchat a nechám Vandu, ať si se svými domnělými problémy poradí sama.
Rozhodla jsem se jí pomoct
O pár dní později ale zvítězila moje ženská loajalita. „Miláčku,“ oslovila jsem manžela nenuceně. „Kam chodíte s Jonášem každý čtvrtek?“
„Proč se ptáš?“ zvedl oči od telefonu.
„No, já jen…“ chtěla jsem mu říct o Vandiných podezřeních, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. „Zrovna tenhle čtvrtek mám trochu volno a nevím, jak ho využít. Tak jsem si říkala, že bych šla s vámi.“
„To nepřichází v úvahu,“ prohlásil Ludvík a opět se soustředil na telefon.
Páni, nikdy předtím se mnou takhle nejednal. Takhle se přece nemluví s manželkou! Vanda měla pravdu, na těch chlapských dýcháncích bylo něco špatně. Nenechala jsem se odbýt. Nejprve jsem udělala scénu, že se ke mně chová hrozně, pak jsem uraženě odešla do ložnice a práskla dveřmi. Ludvík je jinak fajn chlap, ale občas potřebuje připomenout, kdo je tady šéf…
Jak jsem předpokládala, za patnáct minut přišel s omluvou. „Promiň…“ řekl a usadil se vedle mě na posteli. „Víš, že před tebou nemám žádná tajemství, ale tohle je jen taková chlapská záležitost. Kámoši by mě vykopli z party, kdyby zjistili, že jsem ti to prozradil. Sakra, už jsem toho stejně řekl o naší partě až moc…“
No, lhaní nikdy nebylo jeho silnou stránkou. Dokázal sice udržet tajemství, ale vymýšlení výmluv mu nešlo. Nemusela jsem dlouho čekat a vyklopil mi všechno o těch jejich čtvrtečních schůzkách.
Mají tajný spolek
Ukázalo se, že chlapi obnovili nějaký tajný spolek, který založili už na střední škole. Ludvík mi nedokázal přesně říct, co tam dělají, ale měla jsem pocit, že sám toho moc neví. Skupina měla pokladníka, předsedu a dva řadové členy a v poslední době pracovali na sepsání vlastních stanov. Schůzky se konaly u jednoho z kamarádů v nepoužívaném sklepě.
Všechno bylo zahaleno tajemstvím a právě to tajemství zřejmě bylo hlavní, neli jedinou, atrakcí celé akce. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Stálo mě to dost úsilí. Vždyť jsou to dospělí muži! Bože, kdy konečně vyrostou?
„Jen to, prosím tě, nikomu neříkej,“ opakoval Ludvík pořád dokola. Ujišťovala jsem ho, že ani nehlesnu.
Ale co, chlapi mohli mít i horší způsoby, jak se zabavit. Ať si zakládají tajné spolky, provádějí divné rituály a dělají jiné hlouposti, jestli je to baví. Druhý den jsem zavolala Vandě, abych jí řekla, čím se její manžel zabývá každý čtvrtek.
„Je neuvěřitelné, jak jsi naivní,“ ušklíbla se do telefonu. „Ten tvůj Ludvík tě vodí za nos, kdykoliv se mu zachce!“
„Můžu tě ujistit,“ odpověděla jsem chladně, „že v našem manželství vždy vládla upřímnost. Nemám důvod podezřívat manžela z podvádění. Ale jestli je to u vás jiné, možná by sis měla najmout soukromého detektiva. Nebo si zajdi k doktorovi, třeba ti pomůže s těmi bludy!“
„No teda,“ povzdechla si Vanda. „Máš vysokou, a přitom jsi tak naivní, až to bolí. Je mi tě líto, holka!“
Neměla jsem zapotřebí poslouchat její drzé narážky. Zavěsila jsem a zapálila si cigaretu. Potřebovala jsem se nějak uklidnit. Ten telefonát znamenal konec našeho křehkého přátelství…
Zjistila jsem, co manžel dělá doopravdy
Vandu jsem mohla postrádat. Horší bylo, že o pár měsíců později mi manžel oznámil, že se chce rozvést.
„Zamiloval jsem se do jiné,“ řekl s nevinností dítěte, co si hraje na pískovišti. „Takový je život, ale můžeme to vyřešit bez hádek. Pořád bych chtěl, abychom byli kamarádi, Agátko…“
Poslala jsem ho k čertu i s jeho „kamarádstvím“. Ukázalo se, že jeho novou láskou byla manželka kamaráda, u kterého se každý čtvrtek scházeli na těch „tajných schůzkách“. No jo, Vanda mi to všechno předpověděla, ale já si myslela, že jsem o hodně chytřejší, než ta jednoduchá holka z vesnice…
A co ona? Prý jim to s Jonášem klape, ale to jsou jen drby, které tu a tam zaslechnu. Svému starému okruhu známých se po rozvodu vyhýbám. Začínám nový život. Zatím nemám nejmenší chuť navazovat nové vztahy. A u vůbec ne s muži…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
