Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem našla ve své schránce – pozvánku na svatbu mé sestřenice Dany (30)! Už roky jsem s ní nebyla v kontaktu, navíc bydlela na druhém konci republiky. Jaké milé překvapení!
Sestřenice mě pozvala na svatbu
Nemohla jsem se dočkat, až se sejdeme a konečně zjistím, jak moc se změnila a především, jak vypadá láska jejího života. V pozvánce bylo uvedeno, že hostina se bude konat v elegantním hotelu v jejím rodném městě. Bylo to dost daleko, ale řekla jsem si, že to snad bude stát za to.
Ještě ten den jsem popadla telefon, abych potvrdila, že dorazím i s manželem.
„Seš si jistá?“ ptala se mě opakovaně.
„Jasně, už se opravdu těšíme,“ odpověděla jsem nadšeně.
„Víš, někteří lidé to na poslední chvíli zruší…“
„Rozumím, ale my už máme plné zuby sezení doma. Rozhodně dorazíme!“
I když si Dana stěžovala, že nechce platit za hosty, kteří se nakonec neukáží, ujistila jsem ji, že se na nás může spolehnout.
Máma onemocněla
Jak už to v životě bývá, tři dny před svatbou se můj život obrátil vzhůru nohama. Máma skončila v nemocnici a svatba šla stranou. Mámino zdraví se pro mě stalo prioritou. Modlila jsem se, aby se uzdravila, často jsem ji navštěvovala v nemocnici, abych ji povzbudila.
V den svatby mé sestřenice jsem si vzpomněla, že jí musím dát vědět, že se bohužel nebudeme moci zúčastnit. Myslela jsem, že zdraví mé matky je dostatečným důvodem k omluvě, ale mýlila jsem se. Dana mi zavolala druhý den odpoledne, byla rozčílená a ani ji nezajímalo, jak se má moje maminka.
„Mohla jsi alespoň pár dní předem poslat zprávu,“ řekla podrážděně.
„Je mi to moc líto, Dano. Nějak ti to vynahradím,“ povzdychla jsem si.
„Jen si představ, jak mi bylo, když na hostinu nedorazilo třicet hostů!“ křičela do telefonu.
„Cože?“ zeptala jsem se šokovaně.
„Skoro polovina lidí nás nechala ve štychu. Když jsem viděla ty prázdné stoly, byla jsem zoufalá. Měl to být můj velký den…“ rozplakala se bezmocně.
„Dano, je mi to opravdu líto.“
„Ptala jsem se tě, jestli přijdete. Teď se alespoň zachovejte slušně a zaplaťte,“ řekla a zavěsila…
Chce peníze za svatbu
Nevěděla jsem, co tím vlastně myslí. Odpověď jsem našla o pár dní později ve schránce. Přišel mi dopis s žádostí… o úhradu nákladů za svatební hostinu! Dana má pořádnou drzost, když si se mnou vyřizuje účty v tak těžké situaci.
„Chápeme, že se někdy mohou stát nečekané věci. Ale buďme realisté, žijeme na stejné planetě, kde máme k dispozici telefony, emaily nebo sociální sítě… Stačilo napsat předem pár slov. Protože jste to zanedbali a vystavili rodinu zbytečným nákladům, prosíme o platbu na níže uvedený účet. S pozdravem, Dana…“ stálo v dopise.
Můj manžel byl obsahem dopisu také šokovaný. Díval se na něj s nedůvěrou a ptal se mě, jestli to není jen nějaký hloupý žert. Ten oficiální tón mě úplně zmátl. Ale ve skutečnosti to byla pomsta mé sestřenice za to, že jsme nedorazili na její svatbu.
Už ji nikdy nechci vidět
Zavolala jsem několika členům rodiny, abych zjistila, jestli je také tak drze požádala o peníze. Ukázalo se, že jsme nebyli jediní! Navíc novomanželé brali svou žádost velmi vážně. Přidali se k tomu i jejich rodiče, kteří do svatby investovali spoustu peněz.
Někteří lidé podlehli pocitu viny a souhlasili s tím, že náklady okamžitě uhradí, zatímco jiní byli stejně zmatení jako my. Bohužel jsem neznala důvody neúčasti ostatních hostů, takže jsem nemohla posoudit, zda šlo o něco stejně měli vážného, nebo se na to jen vykašlali.
Po nějakém čase jsme se s manželem rozhodli, že Daně peníze pošleme. Chceme mít tuto nepříjemnou situaci z krku. Neznamená to ale, že bychom chtěli urovnat i naše vztahy. S Danou si už nemám co říct a její osobní život mě nezajímá…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
