Adéla má za sebou nepříjemný rozvod, ale rozhodla se, že dá lásce ještě šanci. Na seznamce ale informaci o tom, že má dítě, raději zatajila. Bála se, že by to potenciální partnery hned odradilo. Nyní je ve vztahu s Martinem, se kterým si skvěle rozumí, ale ten o jejím tajemství zatím neví.
Nikdy jsem neuměla být sama a vlastně ani nikdy nebyla. Vždy jsem přecházela ze vztahu do vztahu, i když mě před tím všichni varovali. Ani po rozvodu jsem si nedala doporučenou pauzu. Rozhodla jsem se zkusit štěstí na seznamce.
S manželem jsme se dohodli na střídavé péči našeho sedmiletého syna. A tak jsem vlastně měla týden jen pro sebe a začala se nudit. Většina mých kamarádky má také děti a nemají tolik volna se mnou někam vyrážet. A přiznám se, že mi také začala chybět mužská náruč a sex. A tak jsem se rozhodla zkusit štěstí na seznamce. Jen jsem se bála přiznat, že mám malé dítě. Co když to chlapy odradí hned na začátku? ptala jsem se sama sebe. A tak jsem si tuhle informaci nechala pro sebe. Ono se to pak nějak vysvětlí, myslela jsem si.
Po mnoha schůzkách se zoufalci jsem to už chtěla vzdát. Ale pak napsal Martin. Narozdíl od ostatních hned nenavrhoval schůzku. Bylo to hlavně tím, že býval často na služebních cestách a nebylo jednoduché najít společný termín. Já mohla jen ten týden, kdy jsem neměla u sebe Tomíka. Pár týdnů jsme si opravdu jen psali a volali. A cítila jsem, že je mezi nezvyklé jiskření. Ano, i takhle na dálku to mělo neuvěřitelné kouzlo. Bylo to vzrušující a já se těšila, až se konečně potkáme osobně. I když jistý strach tam samozřejmě také byl. Co když si nakonec nepadneme do oka? A přijde velké zklamání.
Ale realita byla nakonec ještě lepší. První schůzka byla sice hodně nervózní a já se dokonce polila kafem, ale oba jsme z toho měli velmi dobré dojmy. Nevídali jsme se sice tak často, jak bychom chtěli, ale o to víc to bylo intenzivnější. Martin se naštěstí nijak nezastavoval nad tím, že některé týdny vůbec nemůžu. Ale bylo těžké si dávat pozor, abych se o synovi nijak nezmínila. Samozřejmě jsem věděla, že o tomhle bych lhát určitě neměla, ale pořád se mi nepodařilo najít ten správný okamžik. Nechtěla jsem si kazit naše společné chvíle.
Martin je pozorný, laskavý a opravdu si rozumíme. Pravda o mém dítěti ale pořád visí ve vzduchu. Došlo mi, že jsem mu to měla říct hned na začátku, že teď to bude jen a jen horší. A tak jsem se odhodlala jednou při večeři. Jenže Martin mě předstihl a překvapil svým přiznáním. „Adél, ty bys už asi chtěla děti, vid? Já o tom pořád přemýšlím a nějak se na roli otce necítím. Klidně bych si dokázal představit život bez nich,” řekl mi zcela narovinu. Úplně jsem ztuhla a jeho slova mě bodla do srdce. Tohle situaci zkomplikovalo ještě o mnoho víc. A ani tentokrát jsem se nedokázala přiznat.
Vím, že jsem zbabělá a hloupá, že jsem to nechala dojít tak daleko. A a že mé lži vedou jen k pořádnému průšvihu. Ale už jsem v nich tak namočená, že nevím, jak z toho celého ven.
„Ale co když to pochopí?“ řekla mi povzbudivě kamarádka, když jsem se jí svěřila. „Pokud je to ten pravý, zvládne to.“ Ale já si tím jistá nejsem. Zvlášť, když už mi řekl, že děti moc nemusí. A ještě, když zjistí, že má vedle sebe takovou lhářku, určitě mě hned opustí. Nemůžu však dál žít s takovým tajemstvím. Nemůžu svého syna zatajovat donekonečna. Musím se přiznat, ať to dopadne jakkoli.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
