Povinná četba (dnes označovaná jako doporučená) v době socialismu byla mocným nástrojem výchovy. Edukace nejmenších členů společnosti byla považována za více než žádoucí a knihy byly používány k formování správného chápání socialismu, vládnoucích autorit a symboliky komunistického režimu.
Dnes, když se podíváme do knihoven, vidíme nekonečné regály nabité různými druhy knih, které pokrývají širokou škálu témat a žánrů. Povětšinu jsou žádané severské kriminální příběhy, často vybíraná tzv. „červená knihovna“, různé typy kuchařek a mnoho dalších. Dětská literatura má ve všech knihovnách své místo nejen z důvodu povinné četby na školách, ale také díky své edukativní stránce – všechny tyto knihy jsou nám k dispozici a čtenáři mají svobodu volby. Nicméně, to tak nebylo vždy.
Zdroj: Youtube
Cenzurovaná četba
Během éry socialismu byla četba striktně kontrolována a knihy vybírané státem byly udávány jako povinná četba pro obyvatele. Ovšem i v takovém režimu měla četba svoji nezastupitelnou hodnotu. Dětem bylo doporučováno čtení před spaním, což mělo pozitivní vliv na vývoj jejich duše.
Mateřídouška, časopis z poválečných dob
Před rokem 1945, v době prvního vydání časopisu Mateřídouška, začala tradice dětské literatury v Československu, která přetrvává dodnes a přispěla k vytvoření bohatého kulturního dědictví pro mladé čtenáře.
Knihy pro děti v 50. a 60. letech
V 50. letech byly knihy pro děti a mládež často psány strohým a schematickým stylem, což bylo výrazným kontrastem k hravým a poetickým povídkám Josefa Čapka. S příchodem 60. let a Pražským jarem se vracela hravost a poetická nadnesenost do dětské literatury. Pohádky od Václava Čtvrtka, jako byly „Pohádky z mechu a kapradí“ či „O makové panence a motýlu Emanuelovi,“ se staly základem pro jedny z nejznámějších a divácky nejúspěšnějších večerníčků. Děti i dospělí byli nadšeni těmito kouzelnými příběhy.
Normalizace zasáhla i dětské knihy
Avšak v 70. letech se klima začalo měnit. Doznívající 60. léta byla následována tvorbou seznamu zakázaných autorů a patetickou propagandou výchovy k socialismu. Autoři se ocitli pod stále větším tlakem a neměli takovou svobodu jako dříve. Přestože byla tvorba pro děti tradičně apolitická, formalismus se stále více projevoval. Nicméně, někteří autoři dokázali tento tlak obejít a zachovat kouzlo nesmyslnosti, což bylo zvláště patrné v dílech jako „Šlo povidlo na vandr“ od Jana Vodňanského nebo „Aprílová škola“ od Jiřího Žáčka. Tyto knihy si stále udržují své místo v srdcích čtenářů díky svému jemnému nonsensu a schopnosti uniknout politickým omezením.
Celkově lze říci, že povinná četba za socialismu byla složitým obdobím pro literaturu v Československu. I přes politické omezení a tlak se podařilo některým autorům zachovat důležitou roli knihy jako média pro zábavu, vzdělání a rozvoj dětské duše.
A jaké knihy si z povinné četby pamatujete? Poznáte podle nápovědy názvy knih? Mrkněte na náš kvíz.
Kvíz: Čuk a Gek a jiné „skvosty“. Poznáte podle nápovědy povinnou četbu socialismu?
Díky za to, že sis vyzkoušel náš kvíz. Doufáme, že ses něco nového dozvěděl a bavilo tě to. Nezapomeň se podělit o svůj výsledek s přáteli!
Zdroje: protisedi.cz, pc.poradna.net, svkkl.cz
