Na konci 20. století vznikla v Praze kolosální stavba, která se stala nejpolarizovanějším architektonickým dílem města. Palác kultury, mohutná bílá stavba, která vyrostla na okraji Nuselského údolí, byla od svého vzniku na počátku 80. let předmětem vášnivých debat a kritiky.
Navzdory slavnostnímu otevření prezidentem Gustávem Husákem 2. dubna 1981 a navzdory tvrzení, že se jedná o „kulturní stánek“, který nemá v Evropě obdoby, si budova Paláce kultury mezi místními obyvateli rychle získala neblahou pověst a vysloužila si přezdívky jako „Lidojem“, „Moby Dick“ nebo „Briketa“.
Symbol socialistické Prahy?
První významnou událostí, kterou Palác kultury zpočátku oslavoval jako symbol socialistické Prahy, byl XVI. sjezd vládnoucí komunistické strany, který se konal u příležitosti 60. výročí jejího založení. Velkolepá prohlášení vlivných osobností, jako byl Antonín Kapek, šéf pražských komunistů, se veřejnosti příliš nezamlouvala. Navzdory své nepopularitě přilákala stavba v dubnu 1981 asi 110 000 zvědavých diváků, kteří chtěli vidět tento nový přírůstek na pražském panoramatu.
Zdroj: Youtube
Dvojník Hamburku?
Z architektonického hlediska je budova, dnes známá jako Kongresové centrum, odborníky považována za nevýraznou, často je uváděna jako replika podobné stavby v západoněmeckém Hamburku z poloviny 60. let. Jaroslav Trávníček, jeden z architektů paláce, přiznal, že se řídil osvědčenými postupy ze zahraničí, a obhajoval návrh jako praktický, ne-li přelomový.
Kontroverzní soutěž
Návrh budovy, vzešlý z Vojenského projektového ústavu (VPÚ), byl záležitostí politických vlivů a kontroverzí. Vítězství VPÚ v reorganizované soutěži, zpočátku zastíněné návrhy Projektového ústavu hlavního města Prahy, poukázalo na politické podhoubí doby. Zesnulý architekt Jan Bočan, odpovědný za pozoruhodné projekty velvyslanectví, vzpomínal na pokřivený průběh soutěže a naznačoval, že při konečném rozhodování hrály významnou roli politické preference.
Výzvy po roce 1989
Palác kultury, postavený v letech 1976 až 1981 a určený především pro sjezdy komunistické strany, čelil po roce 1989 krizi identity. Jeho velké sály, kdysi plné politického ruchu, se snažily najít nové účely a dočasně v nich sídlila televizní stanice, prodejna automobilů, a dokonce se tu pořádala i hudební představení. Teprve počátkem roku 2000, kdy se zde konaly významné akce, jako například zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a později i představitelů NATO, získala budova zpět část své ztracené prestiže.
Finanční potíže a kulturní zisky
close
Interiér budovy po rekonstrukci v roce 2012
Přestože koncem 90. let 20. století prošla budova, nyní zatížená finančními problémy, nákladnou rekonstrukcí, dokázala se znovu prosadit jako místo konání různých kongresů a kulturních akcí. Její modernizovaný Kongresový sál konkuruje nejlepším světovým koncertním sálům, přesto se stále objevují debaty o její demolici nebo změně jejího využití, což odráží pokračující boj o sladění kontroverzní minulosti s potenciálně živou budoucností.
Pražský Palác kultury je svědectvím o složitém propojení architektury, politiky a veřejného mínění, které vystihuje bouřlivé období v historii města a zároveň stále vyvolává debaty a diskuse mezi jeho obyvateli.
Zdroje: cs.wikipedia.org, pamatkovykatalog.cz, denik.cz
