Fotogalerie: Všude vládne klid, k uším doléhá jen šumění vodopádu, cvrkot hmyzu a sem tam…
zavřít
1
/
25
náhledy
Všude vládne klid, k uším doléhá jen šumění vodopádu, cvrkot hmyzu a sem tam úder bambusové fontánky. Pod nohama chřestí kamínky, kolem roste měkký mech. Takto nějak to vypadá v japonských zahradách. Vydejte se společně s námi na virtuální prohlídku těch nejkrásnějších v dalším dílu seriálu Japonsko pro začátečníky.
Autor: Archiv autorky
Zahrada Ninomaru u hradu Nidžó v centrálním Kjótu sloužila k odpočinku šógunům z rodu Tokugawa. V roce 1626 byla před chystanou návštěvou císaře předělána tak, aby ji mohl co nejlépe obdivovat ze sousedního paláce. Architekti mysleli opravdu na všechno. Desítky kamenů u jezírka tak byly natočeny svou zajímavější, členitější stranou směrem k paláci.
Autor: Archiv autorky
Snad v žádné japonské zahradě nesmí chybět jezírka s kapry koi. Barevní kapříci plavou i v příkopech obklopujících hrad Nidžó.
Autor: Archiv autorky
Další ze zahrad hradu Nidžó je relativně nová Seirjú-en, vystavěná v roce 1965. Je dokonalým harmonickým mixem tradičního japonského a západního stylu. Stojí tu dvě čajovny, kde si můžete vychutnat čaj matcha a cukroví wagaši.
Autor: Archiv autorky
Jedna z nejpůvabnějších zahrad v Kjótu lemuje chrám Ginkakudži. Protože býval původně šógunovou vilou, hrála zde estetická stránka prim. Tato konkrétní je tak rozlehlejší a propracovanější než běžné chrámové zahrady. Jejím autorem je údajně slavný umělec Sóami (?–1525). Ať už byl architektem kdokoli, nezanedbal ani praktické hledisko. Třeba jezírko naproti knihovně je situované tak, že odráží sluneční i měsíční svit a poskytuje dostatek světla na čtení téměř v jakoukoli denní dobu.
Autor: Archiv autorky
Jsou to především drobné detaily, které tvoří onen úžasný soulad v japonských zahradách: koberce mechu, pečlivě uspořádané kameny, malé svatyňky a bambusové fontánky.
Autor: Archiv autorky
Japonsko jsme navštívili v říjnu, kdy se hvězdicovité listy javorů momidži teprve barvily do oranžova. O měsíc později je zde vše ohnivě rudé. Daní za nádhernou podívanou je ovšem velké množství turistů. My jsme si většinu zahrad prošli v klidu a bez davů.
Autor: Archiv autorky
Japonské zahrady jsou promyšlené do posledního detailu. Každé zákoutí, každé stéblo, každý strom působí dokonale přírodně, přitom jsou všechny prvky pečlivě upravovány a zastřihávány.
Autor: Archiv autorky
Mech je v japonských zahradách všudypřítomný. Jakkoli může být lákavé stanout na něm bosýma nohama, chodit se smí jen po kamenech a cestičkách vysypaných štěrkem.
Autor: Archiv autorky
Funkci mostů někdy plní kameny, třeba v zahradě kjótské svatyně Heian. Možná se nejedná o nejbezpečnější způsob přecházení říčky či jezírka, zvlášť pro děti, každopádně je dost působivý.
Autor: Archiv autorky
Svatyně Heian člověku učaruje sama o sobě (jak se můžete dočíst v minulém dílu seriálu Japonsko pro začátečníky), navíc se může pochlubit tou nejkrásnější zahradou, kterou jsme během naší téměř třítýdenní dovolené viděli. Dominuje jí zastřešený dřevěný most klenoucí se přes rozlehlé jezero s ostrůvky. Dostali jsme se sem teprve chvíli před zavíračkou a dlužno dodat, že v pravou chvíli. V záři zapadajícího slunce měla zahrada vskutku podmanivé kouzlo.
Autor: Archiv autorky
V jezírku tu žijí kapři koi, kachny a želvy. Jejich krmením jsme strávili hodnou chvíli a nejspíš bychom pokračovali, kdyby se svatyně nezavírala.
Autor: Archiv autorky
Návštěva ohromného parku pod horou Kasuga ve městě Nara je nezapomenutelným zážitkem nejen pro tajuplnou, mechem porostlou scenérii. Společnost tu lidem dělají posvátní jelínci sika, na které narazíte na každém kroku.
Autor: Archiv autorky
Procházku po zahradách turistům často zpestří modelky, které se tu nechávají fotit v kimonech. Ne všude jsou přijímány s otevřenou náručí. Před vchodem do některých zahrad a chrámů najdete značku s krkolomným anglickým nápisem „zákaz focení s modelkami“. Ve městě Himedži to však očividně nikomu nevadilo.
Autor: Archiv autorky
V zahradách chrámu Eikan-dó v západním Kjótu stromy začínaly hrát všemi barvami, byť hlavní podzimní sezona byla teprve před námi.
Autor: Archiv autorky
Specifický druh zahrad představují tzv. suché nebo také zenové. Jsou určeny k meditaci, která hraje velkou roli v zen-buddhismu, odnoži klasického buddhismu. Mniši štěrk každý den hráběmi upravují do nejrůznějších tvarů. Nejslavnější zahrada se nachází u chrámu Rjóandži v severním Kjótu.
Autor: Archiv autorky
V zahradách buddhistických chrámů na vás čas od času vykoukne socha Buddhy. Tohoto jsme našli ukrytého v křovinách rozlehlého parku u chrámu Rjóandži.
Autor: Archiv autorky
Už jsem se zmínila o pečlivě zastřihávaných stromech. Napravo vidíte ukázku, jak takové stromy mohou vypadat. Nezvykle, ale svým způsobem kouzelně, nemyslíte?
Autor: Archiv autorky
Japonská architektura je tradičně velmi propojená s okolní přírodou. V mnoha parcích a zahradách tak můžete najít čajovny, jejichž posuvné dveře člověku umožní být vevnitř a zároveň si dosyta vychutnávat výhled i čerstvý vánek.
Autor: Archiv autorky
Jedním z nejoblíbenějších parků v Kjótu je bambusový háj v Arašijamě, který se rozkládá na 16 čtverečních kilometrech. Věděli jsme už dopředu, že to bude zajímavá podívaná, závratná výška rostlin nám však vyrazila dech.
Autor: Archiv autorky
Přesuňme se z Kjóta a jeho okolí do Tokia. Zdejší zahrady a parky vypadají úplně jinak. Tradiční vzhled je sice zachován, výškové budovy však vytvářejí nezvyklý kontrast. Nejlépe si ho lze užít v parku Šindžuku Gjoen, který je japonskou obdobou newyorského Central parku.
Autor: Archiv autorky
Podobný pohled se člověku naskytne i v parku Kókjo v centrálním Tokiu. V 17. století tu stával mohutný hrad, z něhož dnes zbyly jen základy (v popředí). V areálu se nachází i současný císařský palác, kam se však běžný smrtelník nedostane.
Autor: Archiv autorky
Tato fotka sice vypadá jako produkt umělé inteligence, ve skutečnosti jde o tokijskou zahradu Hamarikjú. V těsném sousedství mrakodrapů tu najdete lány barevných květin, potok, jezírka a altánky. Nějak podobně Hamarikjú vypadalo už v 17. století, kdy tu měl svou vilu šógun z rodu Tokugawa.
Autor: Archiv autorky
Tak nádhernou, barevnou louku aby člověk pohledal. Přitom se rozkládá přímo pod výškovými budovami uprostřed nejlidnatějšího města na světě.
Autor: Archiv autorky
Zahrada Hamarikjú nám tak učarovala, že jsme zde zůstali až do večera. Zrovna vycházel úplněk, kterým jsme se dlouho kochali, navíc jsme čekali na rozsvícení nedalekého Duhového mostu v Tokijském zálivu. Toho jsme se sice nedočkali, při odchodu se nám však naskytl pohled na nasvícenou čajovnu na jezeře.
Fotogalerie: Všude vládne klid, k uším doléhá jen šumění vodopádu, cvrkot hmyzu a sem tam…
zavřít
1
/
25
náhledy
Všude vládne klid, k uším doléhá jen šumění vodopádu, cvrkot hmyzu a sem tam úder bambusové fontánky. Pod nohama chřestí kamínky, kolem roste měkký mech. Takto nějak to vypadá v japonských zahradách. Vydejte se společně s námi na virtuální prohlídku těch nejkrásnějších v dalším dílu seriálu Japonsko pro začátečníky.
Autor: Archiv autorky
Zahrada Ninomaru u hradu Nidžó v centrálním Kjótu sloužila k odpočinku šógunům z rodu Tokugawa. V roce 1626 byla před chystanou návštěvou císaře předělána tak, aby ji mohl co nejlépe obdivovat ze sousedního paláce. Architekti mysleli opravdu na všechno. Desítky kamenů u jezírka tak byly natočeny svou zajímavější, členitější stranou směrem k paláci.
Autor: Archiv autorky
Snad v žádné japonské zahradě nesmí chybět jezírka s kapry koi. Barevní kapříci plavou i v příkopech obklopujících hrad Nidžó.
Autor: Archiv autorky
Další ze zahrad hradu Nidžó je relativně nová Seirjú-en, vystavěná v roce 1965. Je dokonalým harmonickým mixem tradičního japonského a západního stylu. Stojí tu dvě čajovny, kde si můžete vychutnat čaj matcha a cukroví wagaši.
Autor: Archiv autorky
Jedna z nejpůvabnějších zahrad v Kjótu lemuje chrám Ginkakudži. Protože býval původně šógunovou vilou, hrála zde estetická stránka prim. Tato konkrétní je tak rozlehlejší a propracovanější než běžné chrámové zahrady. Jejím autorem je údajně slavný umělec Sóami (?–1525). Ať už byl architektem kdokoli, nezanedbal ani praktické hledisko. Třeba jezírko naproti knihovně je situované tak, že odráží sluneční i měsíční svit a poskytuje dostatek světla na čtení téměř v jakoukoli denní dobu.
Autor: Archiv autorky
Jsou to především drobné detaily, které tvoří onen úžasný soulad v japonských zahradách: koberce mechu, pečlivě uspořádané kameny, malé svatyňky a bambusové fontánky.
Autor: Archiv autorky
Japonsko jsme navštívili v říjnu, kdy se hvězdicovité listy javorů momidži teprve barvily do oranžova. O měsíc později je zde vše ohnivě rudé. Daní za nádhernou podívanou je ovšem velké množství turistů. My jsme si většinu zahrad prošli v klidu a bez davů.
Autor: Archiv autorky
Japonské zahrady jsou promyšlené do posledního detailu. Každé zákoutí, každé stéblo, každý strom působí dokonale přírodně, přitom jsou všechny prvky pečlivě upravovány a zastřihávány.
Autor: Archiv autorky
Mech je v japonských zahradách všudypřítomný. Jakkoli může být lákavé stanout na něm bosýma nohama, chodit se smí jen po kamenech a cestičkách vysypaných štěrkem.
Autor: Archiv autorky
Funkci mostů někdy plní kameny, třeba v zahradě kjótské svatyně Heian. Možná se nejedná o nejbezpečnější způsob přecházení říčky či jezírka, zvlášť pro děti, každopádně je dost působivý.
Autor: Archiv autorky
Svatyně Heian člověku učaruje sama o sobě (jak se můžete dočíst v minulém dílu seriálu Japonsko pro začátečníky), navíc se může pochlubit tou nejkrásnější zahradou, kterou jsme během naší téměř třítýdenní dovolené viděli. Dominuje jí zastřešený dřevěný most klenoucí se přes rozlehlé jezero s ostrůvky. Dostali jsme se sem teprve chvíli před zavíračkou a dlužno dodat, že v pravou chvíli. V záři zapadajícího slunce měla zahrada vskutku podmanivé kouzlo.
Autor: Archiv autorky
V jezírku tu žijí kapři koi, kachny a želvy. Jejich krmením jsme strávili hodnou chvíli a nejspíš bychom pokračovali, kdyby se svatyně nezavírala.
Autor: Archiv autorky
Návštěva ohromného parku pod horou Kasuga ve městě Nara je nezapomenutelným zážitkem nejen pro tajuplnou, mechem porostlou scenérii. Společnost tu lidem dělají posvátní jelínci sika, na které narazíte na každém kroku.
Autor: Archiv autorky
Procházku po zahradách turistům často zpestří modelky, které se tu nechávají fotit v kimonech. Ne všude jsou přijímány s otevřenou náručí. Před vchodem do některých zahrad a chrámů najdete značku s krkolomným anglickým nápisem „zákaz focení s modelkami“. Ve městě Himedži to však očividně nikomu nevadilo.
Autor: Archiv autorky
V zahradách chrámu Eikan-dó v západním Kjótu stromy začínaly hrát všemi barvami, byť hlavní podzimní sezona byla teprve před námi.
Autor: Archiv autorky
Specifický druh zahrad představují tzv. suché nebo také zenové. Jsou určeny k meditaci, která hraje velkou roli v zen-buddhismu, odnoži klasického buddhismu. Mniši štěrk každý den hráběmi upravují do nejrůznějších tvarů. Nejslavnější zahrada se nachází u chrámu Rjóandži v severním Kjótu.
Autor: Archiv autorky
V zahradách buddhistických chrámů na vás čas od času vykoukne socha Buddhy. Tohoto jsme našli ukrytého v křovinách rozlehlého parku u chrámu Rjóandži.
Autor: Archiv autorky
Už jsem se zmínila o pečlivě zastřihávaných stromech. Napravo vidíte ukázku, jak takové stromy mohou vypadat. Nezvykle, ale svým způsobem kouzelně, nemyslíte?
Autor: Archiv autorky
Japonská architektura je tradičně velmi propojená s okolní přírodou. V mnoha parcích a zahradách tak můžete najít čajovny, jejichž posuvné dveře člověku umožní být vevnitř a zároveň si dosyta vychutnávat výhled i čerstvý vánek.
Autor: Archiv autorky
Jedním z nejoblíbenějších parků v Kjótu je bambusový háj v Arašijamě, který se rozkládá na 16 čtverečních kilometrech. Věděli jsme už dopředu, že to bude zajímavá podívaná, závratná výška rostlin nám však vyrazila dech.
Autor: Archiv autorky
Přesuňme se z Kjóta a jeho okolí do Tokia. Zdejší zahrady a parky vypadají úplně jinak. Tradiční vzhled je sice zachován, výškové budovy však vytvářejí nezvyklý kontrast. Nejlépe si ho lze užít v parku Šindžuku Gjoen, který je japonskou obdobou newyorského Central parku.
Autor: Archiv autorky
Podobný pohled se člověku naskytne i v parku Kókjo v centrálním Tokiu. V 17. století tu stával mohutný hrad, z něhož dnes zbyly jen základy (v popředí). V areálu se nachází i současný císařský palác, kam se však běžný smrtelník nedostane.
Autor: Archiv autorky
Tato fotka sice vypadá jako produkt umělé inteligence, ve skutečnosti jde o tokijskou zahradu Hamarikjú. V těsném sousedství mrakodrapů tu najdete lány barevných květin, potok, jezírka a altánky. Nějak podobně Hamarikjú vypadalo už v 17. století, kdy tu měl svou vilu šógun z rodu Tokugawa.
Autor: Archiv autorky
Tak nádhernou, barevnou louku aby člověk pohledal. Přitom se rozkládá přímo pod výškovými budovami uprostřed nejlidnatějšího města na světě.
Autor: Archiv autorky
Zahrada Hamarikjú nám tak učarovala, že jsme zde zůstali až do večera. Zrovna vycházel úplněk, kterým jsme se dlouho kochali, navíc jsme čekali na rozsvícení nedalekého Duhového mostu v Tokijském zálivu. Toho jsme se sice nedočkali, při odchodu se nám však naskytl pohled na nasvícenou čajovnu na jezeře.
