Rozhodli jste se strávit dovolenou v Jeseníkách a rádi byste vyrazili na výlet, který se obejde bez obřích davů turistů a vy si užijete nádherných výhledů do okolí? Jasně, pak se vašem hledáčku nejspíše nebude nejvyšší hora Jeseníků Praděd, která se bohužel i díky asfaltové komunikaci až na vrchol těší velké oblibě turistů i cyklistů. Často se stává to, že se člověk prodírá doslova davy. I proto jsme vsadili na Králický Sněžník a rozhodně jsme udělali dobře. Pokud nevíte kudy na Králicky Sněžník a jak cesta vypadá, nepřestávejte číst.
Výstup na Návrší
Ideálním výchozím bodem pro výstup na Králický Sněžník jsou bezesporu Stříbrnice. Tato malá obec nabízí dvě alternativy začátku. Volit lze jak cestu přímo ze skiareálu Kraličák, tak pěší trasu z konce obce Stříbrnice. První varianta je sice vyšperkována moderní šestisedačkou s krytem. Lanovka na Sněžník je sice krásná, nicméně počítejte s tím, že cesta je pak delší a stoupání na Návrší se nejspíše stejně nevyhnete. U nás tomu tak bylo. Druhá cesta přímo ze Stříbrnic vede lesem přímo na návrší kolem starého kotvového vleku. U jeho spodní části si můžete vybrat ze dvou tras. Levá kolem lesa je prudší a pravá ne tak strmá, ale malinko delší. Po asfaltové cestě ze Stříbrnic se jít nevyplatí, cesta je mnohem delší než 1,5 km.
Poslední pivo na Návrší
Chata Návrší v podstatě představuje poslední bod civilizace před výstupem na Králický Sněžník. Za solidní ceny si tady můžete dát jídlo přímo z okénka, nebo si lze zajít dovnitř a v klidu si posedět. Příjemné je i posezení na terase se skvělým výhledem do údolí. Pod chatou funguje dokonce samovýčep. Ten jsme ale nevyzkoušeli a vyrazili nahoru na vrchol Sněžníku.
Poslední pivo na Návrší: Foto Radek Štěpán
Chvíli po asfaltu, pak šotolina a rozdělení cest
Zhruba něco přes kilometr jsme šlapali do mírného kopce a poté se asfaltová silnice změnila na šotolinovou a lehce kamenitou. Dorazili jsme až k rozcestníku Na Adeliným pramenem a poté se vydali dál. V nenápadné zatáčce jsme objevili hraniční kámen a také zelenou značku charakterizující polskou cestu. Tu jsme ale nechali být a vyrazili dále po červené a modré cestou už do solidního kopce jsme minuly dva rozcestníky a postupně jsem se dostali až k chatě záchranářů Franciska. Už těsně předtím se nám naskytl pohled na vrchol v dálce.
Od Francisky českou cestou nahoru
Přesně tak. Stoupání od tohoto rozcestníku bylo maximální a šlo se převážně po kamenech. Potkali jsme i lidi, kteří šli bosky, což nás vcelku pobavilo a zabolelo zároveň. Nakonec jsme se dostali z lesa a mohli se kochat nádhernými výhledy, mimo jiné také na stezku v oblacích na Dolní Moravě. Za chvíli jsme dorazili k pověstnému slůněti. K sošce se musí pár metrů z cesty. Pak už následoval pramen řeky Moravy a samotný vrchol Králického Sněžníku.
Rozcestník Franciska: Foto Radek Štěpán
Plastika slůněte pod vrcholem Sněžníku: Foto Radek Štěpán
Polská rozhledna na Králickém Sněžníku nepůsobí úplně hrozně
Jde sice o kolos, nicméně nic tak hrozného oproti různým stezkám v oblacích korunách stromů a podobně. U vrcholu Sněžníku už byla docela zima a při výstupu na vrchol rozhledny také. Za vstup se mimochodem neplatí. Výhledy stály za to. Sestup ze Sněžníku byl stejný jako výstup, jen jsme u Francisky uhnuli po polské cestě značené zelenou, odměnou se nám staly nádherné výhledy. Cesta nahoru nám trvala něco přes 3 hodiny, dolů jsme se dostali logicky rychleji.
Podívat se také můžete na naše krátké video z výšlapu na Králický Sněžník.
Zdroje info: Autor
Polská rozhledna na Králickém Sněžníku: Náhledové foto Radek Štěpán
