Na tuto zajímavost přišel Fritzchens Fritz, který se už léta zabývá vytvářením mikrosnímků jader nejrůznějších procesorů, grafických čipů a dalších křemíkových komponent. Nevěnuje se pouze soudobému hardwaru, ale také starším kouskům, takže když získal možnost rozebrat původní slotový Athlon, neváhal ji využít.

Původní Athlony pro slot A přišly po řadě K6 a podobně jako původní Pentium III od Intelu zamířily do slotového provedení. Oba výrobci tehdy předpokládali, že slotové řešení přinese výhody, mluvilo se mimo jiné o snazší montáži, efektivnějším chlazení a podobně, ale opak byl pravdou. Nehrozilo sice poškození pinů a křemíkové jádro bylo chráněné, ale montáž byla složitější a možnosti chlazení značně omezené. Omezení se týkalo především průměru ventilátorů, takže malé rychloběžné větráčky v kombinaci s poměrně úzkou pasivní částí chladiče (širší bránila přítomnost základní desky z boku chladiče) zapsaly tuto generaci hardwaru do paměti většiny tehdejších uživatelů jako značně hlučnou.

Na druhou stranu těch uživatelů zase tolik nebylo. Pentium III bylo velmi drahé a Athlon stál sice méně, ale po éře dostupnějších modelů předchozích generací se stejně nestal klasickým mainstreamem. Situace se začala měnit až po návratu k socketům. Ale to je jiný příběh, zůstaňme u slotů.

Slotový Athlon bez pouzdra (Fritzchens Fritz)

Prvním Athlonem pro slot A byla řada s kódovým jménem Argon. Vydána byla 23. června 1999 a vznikala na 0,25µ (250nm) procesu. Ale pouze procesorové jádro. L2 cache byla sice velká, 512kB, ale umístěná na PCB v podobě samostatných nožičkatých čipů. K dispozici byly modely v rozsahu 500 – 700 MHz. Neuteklo ani půl roku a 29. listopadu 1999 šel na trh Athlon řady Pluto, který posunul výrobu na 0,18µ (srovnejte, jak dlouho trvá přechod na nový proces dnes). Nový proces přinesl nejen zrychlení na 550 – 850 MHz, ale také snížení spotřeby. 550MHz model klesl ze 46 na 31 wattů, 700MHz z 50 na 39 wattů. 6. března 2000 následovala řada Orion, která neměnila proces, ale šlo o novou revizi jádra, která přinesla vyšší frekvence, takže se používala pro 900-1000MHz modely (60-65W TDP).

Jeden z detailů procesoru Athlon (Fritzchens Fritz)

Fritzchens Fritz rozebral prostřední ze jmenovaných, tedy první 0,18µ řadu nazvanou Pluto. Překvapením bylo, když při odhalení první kovové vrstvy křemíkového jádra našel zcela v rohu vyleptaný revolver a mapku Texasu. Tuto symboliku je potřeba číst optikou roku 1999, který byl pro AMD významným výročí. V roce 1978 totiž společnost poprvé dosáhla obratu $100 milionů, díky čemuž si mohla dovolit roku 1979 otevřít novou továrnu a vývojové centrum ve městě Austin v Texasu. Před tím, rovněž v roce 1979, také vstoupila na burzu v New Yorku. Symbolika na procesoru tak odkazuje k 20letému výročí pro společnost velmi významných událostí

(Fritzchens Fritz)

Fritz (zjevně za pomoci AI, prsty jsou stále divné – vlastně nejen prsty) vytvořil grafické ztvárnění kódových jmen jednotlivých řad procesorů Athlon: Argon → Pluto → Thunderbird → Palomino → Thoroughbred → Barton. Na to dále reagoval procesorový inženýr AMD Phil Park, který upozornil, že se v AMD traduje, že interní kódová jména jako Mustang, Thunderbird a Spitfire měla původně odkazovat k automobilům, ale když se ve společnosti doslechly, že to nejmenovanému subjektu vadí a mohlo by dojít k právním tahanicím, přetransformoval se odkaz z automobilů na koně.

Na tuto zajímavost přišel Fritzchens Fritz, který se už léta zabývá vytvářením mikrosnímků jader nejrůznějších procesorů, grafických čipů a dalších křemíkových komponent. Nevěnuje se pouze soudobému hardwaru, ale také starším kouskům, takže když získal možnost rozebrat původní slotový Athlon, neváhal ji využít.

Původní Athlony pro slot A přišly po řadě K6 a podobně jako původní Pentium III od Intelu zamířily do slotového provedení. Oba výrobci tehdy předpokládali, že slotové řešení přinese výhody, mluvilo se mimo jiné o snazší montáži, efektivnějším chlazení a podobně, ale opak byl pravdou. Nehrozilo sice poškození pinů a křemíkové jádro bylo chráněné, ale montáž byla složitější a možnosti chlazení značně omezené. Omezení se týkalo především průměru ventilátorů, takže malé rychloběžné větráčky v kombinaci s poměrně úzkou pasivní částí chladiče (širší bránila přítomnost základní desky z boku chladiče) zapsaly tuto generaci hardwaru do paměti většiny tehdejších uživatelů jako značně hlučnou.

Na druhou stranu těch uživatelů zase tolik nebylo. Pentium III bylo velmi drahé a Athlon stál sice méně, ale po éře dostupnějších modelů předchozích generací se stejně nestal klasickým mainstreamem. Situace se začala měnit až po návratu k socketům. Ale to je jiný příběh, zůstaňme u slotů.

Slotový Athlon bez pouzdra (Fritzchens Fritz)

Prvním Athlonem pro slot A byla řada s kódovým jménem Argon. Vydána byla 23. června 1999 a vznikala na 0,25µ (250nm) procesu. Ale pouze procesorové jádro. L2 cache byla sice velká, 512kB, ale umístěná na PCB v podobě samostatných nožičkatých čipů. K dispozici byly modely v rozsahu 500 – 700 MHz. Neuteklo ani půl roku a 29. listopadu 1999 šel na trh Athlon řady Pluto, který posunul výrobu na 0,18µ (srovnejte, jak dlouho trvá přechod na nový proces dnes). Nový proces přinesl nejen zrychlení na 550 – 850 MHz, ale také snížení spotřeby. 550MHz model klesl ze 46 na 31 wattů, 700MHz z 50 na 39 wattů. 6. března 2000 následovala řada Orion, která neměnila proces, ale šlo o novou revizi jádra, která přinesla vyšší frekvence, takže se používala pro 900-1000MHz modely (60-65W TDP).

Jeden z detailů procesoru Athlon (Fritzchens Fritz)

Fritzchens Fritz rozebral prostřední ze jmenovaných, tedy první 0,18µ řadu nazvanou Pluto. Překvapením bylo, když při odhalení první kovové vrstvy křemíkového jádra našel zcela v rohu vyleptaný revolver a mapku Texasu. Tuto symboliku je potřeba číst optikou roku 1999, který byl pro AMD významným výročí. V roce 1978 totiž společnost poprvé dosáhla obratu $100 milionů, díky čemuž si mohla dovolit roku 1979 otevřít novou továrnu a vývojové centrum ve městě Austin v Texasu. Před tím, rovněž v roce 1979, také vstoupila na burzu v New Yorku. Symbolika na procesoru tak odkazuje k 20letému výročí pro společnost velmi významných událostí

(Fritzchens Fritz)

Fritz (zjevně za pomoci AI, prsty jsou stále divné – vlastně nejen prsty) vytvořil grafické ztvárnění kódových jmen jednotlivých řad procesorů Athlon: Argon → Pluto → Thunderbird → Palomino → Thoroughbred → Barton. Na to dále reagoval procesorový inženýr AMD Phil Park, který upozornil, že se v AMD traduje, že interní kódová jména jako Mustang, Thunderbird a Spitfire měla původně odkazovat k automobilům, ale když se ve společnosti doslechly, že to nejmenovanému subjektu vadí a mohlo by dojít k právním tahanicím, přetransformoval se odkaz z automobilů na koně.