Nebudeme-li počítat kauzu oxidace, táhne se kauza degradujících procesorů Intel Raptor Lake a Raptor Lake-refresh od počátku roku. Tedy alespoň její veřejná část – od kdy o problému věděli v Intelu, není známo. Patrně však déle, neboť již v době, kdy uživatelé přičítali pády ve hrách Nvidii, informovala Nvidia o tom, že jde o problém procesorů Intel.
Snímek jádra Raptor Lake (snímek: Intel, popisky: Locuza)
Ani po tři čtvrtě roce však Intel nepřipravil nástroj, kterým by mohl rozlišit degradovaný procesor od plně funkčního. Veřejné přiznání této skutečnosti vysvětluje, proč uživatelům prochází reklamace plně funkčních procesorů, za které od Intelu dostávají zpět peníze (přinejmenším v případech, kdy již původní modely nejsou dostupné).
Zároveň však tato situace vyvolává otázky. Například jak může být poslední vydaný patch považovaný za definitivní řešení, když Intel není schopný spolehlivě rozlišit, zda u procesorů používaných s tímto patchem došlo či nedošlo k degradaci.
Intel nicméně trvá na tom, že limity napájení zavedené pomocí nového mikrokódu mohou zmírnit potíže s nestabilitou u čipů, které dosud nezdegradovaly. Připomeňme, že výše taktované modely desktopových procesorů 13. a 14. generace (konkrétní seznamy modelů zveřejněné Intelem se mírně liší) byly poškozovány napěťovými špičkami, které překonávaly bezpečnou hranici a působily trvalé poškození hardwaru. Intel pomocí firmwaru v několika krocích upravoval charakter těchto napěťových špiček takovým způsobem, aby minimalizoval jejich dopad na životnost procesorů.
