Kdo by neměl rád retro a nostalgické vzpomínání na doby dávno minulé. Jenže přirozená vlastnost lidské paměti uchovává spíše ty dobré věci. Při konfrontaci s tvrdými daty – jako je například účet za služby operátora – to najednou už tak růžové nevypadá.

Při vyklízení starého pokoje jsem našel za šuplíkem zapadlou obálku s vyúčtováním služeb od T-Mobilu. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, až na dobu, po kterou tam ležela. Vyúčtování se vztahuje k září 2003, je tedy více jak dvě dekády staré. Původně by to byla jen zajímavá kuriozita, ale čím více jsem zkoumal obsah tohoto dokumentu, tím více podnětných myšlenek mě napadalo.

Začněme historickým kontextem pro osvěžení paměti. V roce 2002 se tehdejší operátor Paegas oficiálně změnil na T-Mobile a Čechy zasáhly katastrofální povodně. O rok později byl Václav Klaus poprvé zvolen prezidentem ČR a z podzimu tohoto roku pochází onen zmíněný účet za telefon.

Prvním překvapením je jeho celková výše – 602 korun je až na pár drobných totožná částka, kterou za telefon platím dnes (tedy po průchodu „arabským tržištěm“, ale co je doma, to se počítá). Posledních několik let nás ale naučilo, jak ošidné je srovnávat ceny napříč lety. Díky Českému statistickému úřadu hned vidíme, že před 20 lety brali Češi v průměru třetinu toho co dnes.

Že dnes platíme za telefon méně než v minulosti je fakt. Stačí se rozpomenout na doby, kdy se začínalo a porovnat je s dneškem, kdy může mít telefon i někdo, kdo jinak nevlastní ani zubní kartáček. Ještě zajímavější než samotná částka je ale způsob, jak se k ní došlo. Zatímco dnes probíhá smlouvání o výši celkového paušálu na neomezené služby, před 20 lety to bylo handrkování se o každé stisknutí tlačítka.

Základní paušál byl relativně levný (125 korun), ale k tomu bylo potřeba přičíst 49 Kč za možnost využívat GPRS a dalších 90 Kč za MobileBox, který sloužil po přeposílání začátku e-mailů na SMS. Následuje docela šílená sekce, která ukazuje, že o ceně hovoru rozhodovala síť, do které voláte a to, jestli na to máte dost volných minut. K tomu přičtěte dva druhy SMS a dva způsoby počítání za přenesená data. Po desetikorunách tak původní paušál nabobtnal až na pětinásobek.

A abyste měli jistotu, že vás operátor nikde neošidil, za pouhou korunu dostanete podrobný výpis hovorů. Ten má podobu hustě potištěných stránek, kde je na sekundu přesně zaznamenáno, kdy přesně, jak dlouho a komu jste volali stejně jako všechny SMS a dokonce i datové přenosy. Šílené. A pokud těch čísel ještě nemáte dost, můžete si přepočítat přírůstek bodů do programu T-Mobile Bonus.

Opravdu „bejvávalo blaze“?

Němčina má ve svém slovníku neologismus „Ostalgie“ vzniklý spojením slov Ost (východ) a nostalgie. Popisuje nálady obyvatel bývalé Německé demokratické republiky, kteří s láskou vzpomínají na komunismus ve své zemi, i když podle všech myslitelných parametrů na tom byli hůře než jejich západní sousedé nebo oni sami dnes.

Něco podobného můžeme cítit i ve vztahu k mobilním operátorům. Někdy v diskusi zazní názor, jak to bylo všechno super, než je pohltily nadnárodní korporace, ale realita tak růžová není. Samozřejmě, prostor pro zlepšení tu je vždycky, jak ukazuje přímé srovnání se zahraničím. Ale že by vývoj směřoval špatným směrem, na to si rozhodně stěžovat nemůžeme.

Kdo by neměl rád retro a nostalgické vzpomínání na doby dávno minulé. Jenže přirozená vlastnost lidské paměti uchovává spíše ty dobré věci. Při konfrontaci s tvrdými daty – jako je například účet za služby operátora – to najednou už tak růžové nevypadá.

Při vyklízení starého pokoje jsem našel za šuplíkem zapadlou obálku s vyúčtováním služeb od T-Mobilu. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, až na dobu, po kterou tam ležela. Vyúčtování se vztahuje k září 2003, je tedy více jak dvě dekády staré. Původně by to byla jen zajímavá kuriozita, ale čím více jsem zkoumal obsah tohoto dokumentu, tím více podnětných myšlenek mě napadalo.

Začněme historickým kontextem pro osvěžení paměti. V roce 2002 se tehdejší operátor Paegas oficiálně změnil na T-Mobile a Čechy zasáhly katastrofální povodně. O rok později byl Václav Klaus poprvé zvolen prezidentem ČR a z podzimu tohoto roku pochází onen zmíněný účet za telefon.

Prvním překvapením je jeho celková výše – 602 korun je až na pár drobných totožná částka, kterou za telefon platím dnes (tedy po průchodu „arabským tržištěm“, ale co je doma, to se počítá). Posledních několik let nás ale naučilo, jak ošidné je srovnávat ceny napříč lety. Díky Českému statistickému úřadu hned vidíme, že před 20 lety brali Češi v průměru třetinu toho co dnes.

Že dnes platíme za telefon méně než v minulosti je fakt. Stačí se rozpomenout na doby, kdy se začínalo a porovnat je s dneškem, kdy může mít telefon i někdo, kdo jinak nevlastní ani zubní kartáček. Ještě zajímavější než samotná částka je ale způsob, jak se k ní došlo. Zatímco dnes probíhá smlouvání o výši celkového paušálu na neomezené služby, před 20 lety to bylo handrkování se o každé stisknutí tlačítka.

Základní paušál byl relativně levný (125 korun), ale k tomu bylo potřeba přičíst 49 Kč za možnost využívat GPRS a dalších 90 Kč za MobileBox, který sloužil po přeposílání začátku e-mailů na SMS. Následuje docela šílená sekce, která ukazuje, že o ceně hovoru rozhodovala síť, do které voláte a to, jestli na to máte dost volných minut. K tomu přičtěte dva druhy SMS a dva způsoby počítání za přenesená data. Po desetikorunách tak původní paušál nabobtnal až na pětinásobek.

A abyste měli jistotu, že vás operátor nikde neošidil, za pouhou korunu dostanete podrobný výpis hovorů. Ten má podobu hustě potištěných stránek, kde je na sekundu přesně zaznamenáno, kdy přesně, jak dlouho a komu jste volali stejně jako všechny SMS a dokonce i datové přenosy. Šílené. A pokud těch čísel ještě nemáte dost, můžete si přepočítat přírůstek bodů do programu T-Mobile Bonus.

Opravdu „bejvávalo blaze“?

Němčina má ve svém slovníku neologismus „Ostalgie“ vzniklý spojením slov Ost (východ) a nostalgie. Popisuje nálady obyvatel bývalé Německé demokratické republiky, kteří s láskou vzpomínají na komunismus ve své zemi, i když podle všech myslitelných parametrů na tom byli hůře než jejich západní sousedé nebo oni sami dnes.

Něco podobného můžeme cítit i ve vztahu k mobilním operátorům. Někdy v diskusi zazní názor, jak to bylo všechno super, než je pohltily nadnárodní korporace, ale realita tak růžová není. Samozřejmě, prostor pro zlepšení tu je vždycky, jak ukazuje přímé srovnání se zahraničím. Ale že by vývoj směřoval špatným směrem, na to si rozhodně stěžovat nemůžeme.