Přehled je seřazen sestupně. Mladý devětadvacetiletý žurnalista stráví během pracovního dopoledne 14 minut činností s internetovým prohlížečem, pět minut kontroluje svůj krokoměr, a tři minuty pracuje s WhatsAppem. Čas věnovaný telefonu je všehovšudy jedna sekunda. Není to reprezentativní vzorek, nicméně mladý muž telefon nepoužívá vždy rád. Zvlášť když někdo volá jemu.

Například při zařizování rezervace v restauraci často nechává telefonovat jiné. I známí někdy musejí volat opakovaně, než se donutí hovor přijmout. Dokonce i při své pracovní činnosti někdy volající ignoruje a raději počká na zprávu nebo e-mail.

„Hovory mě vytrhují z činnosti, které se právě věnuji, musím se přepnout na volajícího a věnovat mu svoji pozornost“, vysvětluje mladý muž svou nechuť přijímat telefonická volání. „Někdy se mi prostě nechce.“

Mladým lidem chybí telefonická praxe

Mladý muž z našeho příkladu ale není zdaleka jediný, kdo považuje telefonování za jednu z nejméně příjemných činností v životě. U některých lidí se dokonce projevují panické ataky, když jim začne vyzvánět telefon. A zejména mladí v telefonování nemají praxi. Hovory po telefonu prostě nemají nacvičené.

Podle studie, kterou provedlo v roce 2017 sdružení IT průmyslu Bitcom, pro udžování kontaktu se svými přáteli používají více než tři čtvrtiny mladých online komunikátory nebo textové zprávy. Na druhém místě se umístily osobní setkání a telefonické hovory jsou metodou, kterou volí jen o něco málo více než jedna třetina dotázaných.
 

Psycholožka vidí problém v tom, že dnešní mladí mají více problémů, než tomu bylo dříve. Ostych před telefonickými hovory vidí v tom, že živý hovor vyžaduje absolutní duševní přítomnost. S písemnou komunikací je to jinak. E-maily či zprávy v konverzaci si můžete číst opakovaně a s odpovědí nespěchat. Naopak při telefonování musíte reagovat okamžitě.

Pokud nevolíte video chat, při telefonickém hovoru volajícího nevidíte. I to může být pro spoustu lidí znepokojující. Pokud druhá osoba neodpovídá, nepoznáte, zda je otrávená, nedává pozor, je roztržitá, nebo prostě jen nerozuměla vašemu sdělení a přemýšlí, co jste vlastně říkali.

Podobné příznaky jako u panických atak
 

Lékaři se dokonce setkávají s lidmi, pro které jsou telefonáty skutečným problémem. Popisují příznaky, které jsou podobné panickým atakám: studený pot, bušení srdce, sucho v ústech. Takové případky nejsou v současnosti neobvyklé a zpravidla se vyskytují v souvislosti se sociálními fobiemi. Nejedná se ale o samostatnou poruchu, jen se o podobných případech hovoří jako o telefonní fobii nebo fonofobii.

V zásadě jde o to, že přímá komunikace stojí dotčené osoby příliš úsilí. Například se bojí toho, že řeknou něco špatně. Takoví lidé raději napíšou e-mail nebo se nejprve poradí s někým známým.

Nejste žádní komunikační mistři? Nevadí, stačí, když si důležité informace ujasníte a třeba i sepíšete předem

Jako i spousta jiných činností i telefonické hovory lze nacvičit. Nakonec dobře to jistě znají lidé, kteří se telefonováním živí a pracují například na telefonických linkách. Kombinace empatie, asertivity, pohotovosti a konstruktivního přístupu je jejich denním chlebem.
 

Pokud ale nejste profesionálové a vyřizování věcí po telefonu vám jednoduše nedělá dobře, dá se na to snadno připravit pomocí tužky a papíru. Důležitá sdělení je dobré si předem zapsat, anebo si i během hovoru dělat poznámky. Podobné to je se jménem osoby, se kterou si voláte, a které většina lidí ihned po představení zapomene.

Záchranným lanem mohou také být univerzální odpovědi typu „zjistím více informací a zavolám zpět, vše si promyslím a ozvu se, poradím se se známým a zavolám.“ To je dobré i v případech volání telefonických šmejdů, kteří vás nutí do různých nabídek, podepsání smluv apod.

Zdroj: Conntac, Reddit, Bankmycell
 

Přehled je seřazen sestupně. Mladý devětadvacetiletý žurnalista stráví během pracovního dopoledne 14 minut činností s internetovým prohlížečem, pět minut kontroluje svůj krokoměr, a tři minuty pracuje s WhatsAppem. Čas věnovaný telefonu je všehovšudy jedna sekunda. Není to reprezentativní vzorek, nicméně mladý muž telefon nepoužívá vždy rád. Zvlášť když někdo volá jemu.

Například při zařizování rezervace v restauraci často nechává telefonovat jiné. I známí někdy musejí volat opakovaně, než se donutí hovor přijmout. Dokonce i při své pracovní činnosti někdy volající ignoruje a raději počká na zprávu nebo e-mail.

„Hovory mě vytrhují z činnosti, které se právě věnuji, musím se přepnout na volajícího a věnovat mu svoji pozornost“, vysvětluje mladý muž svou nechuť přijímat telefonická volání. „Někdy se mi prostě nechce.“

Mladým lidem chybí telefonická praxe

Mladý muž z našeho příkladu ale není zdaleka jediný, kdo považuje telefonování za jednu z nejméně příjemných činností v životě. U některých lidí se dokonce projevují panické ataky, když jim začne vyzvánět telefon. A zejména mladí v telefonování nemají praxi. Hovory po telefonu prostě nemají nacvičené.

Podle studie, kterou provedlo v roce 2017 sdružení IT průmyslu Bitcom, pro udžování kontaktu se svými přáteli používají více než tři čtvrtiny mladých online komunikátory nebo textové zprávy. Na druhém místě se umístily osobní setkání a telefonické hovory jsou metodou, kterou volí jen o něco málo více než jedna třetina dotázaných.
 

Psycholožka vidí problém v tom, že dnešní mladí mají více problémů, než tomu bylo dříve. Ostych před telefonickými hovory vidí v tom, že živý hovor vyžaduje absolutní duševní přítomnost. S písemnou komunikací je to jinak. E-maily či zprávy v konverzaci si můžete číst opakovaně a s odpovědí nespěchat. Naopak při telefonování musíte reagovat okamžitě.

Pokud nevolíte video chat, při telefonickém hovoru volajícího nevidíte. I to může být pro spoustu lidí znepokojující. Pokud druhá osoba neodpovídá, nepoznáte, zda je otrávená, nedává pozor, je roztržitá, nebo prostě jen nerozuměla vašemu sdělení a přemýšlí, co jste vlastně říkali.

Podobné příznaky jako u panických atak
 

Lékaři se dokonce setkávají s lidmi, pro které jsou telefonáty skutečným problémem. Popisují příznaky, které jsou podobné panickým atakám: studený pot, bušení srdce, sucho v ústech. Takové případky nejsou v současnosti neobvyklé a zpravidla se vyskytují v souvislosti se sociálními fobiemi. Nejedná se ale o samostatnou poruchu, jen se o podobných případech hovoří jako o telefonní fobii nebo fonofobii.

V zásadě jde o to, že přímá komunikace stojí dotčené osoby příliš úsilí. Například se bojí toho, že řeknou něco špatně. Takoví lidé raději napíšou e-mail nebo se nejprve poradí s někým známým.

Nejste žádní komunikační mistři? Nevadí, stačí, když si důležité informace ujasníte a třeba i sepíšete předem

Jako i spousta jiných činností i telefonické hovory lze nacvičit. Nakonec dobře to jistě znají lidé, kteří se telefonováním živí a pracují například na telefonických linkách. Kombinace empatie, asertivity, pohotovosti a konstruktivního přístupu je jejich denním chlebem.
 

Pokud ale nejste profesionálové a vyřizování věcí po telefonu vám jednoduše nedělá dobře, dá se na to snadno připravit pomocí tužky a papíru. Důležitá sdělení je dobré si předem zapsat, anebo si i během hovoru dělat poznámky. Podobné to je se jménem osoby, se kterou si voláte, a které většina lidí ihned po představení zapomene.

Záchranným lanem mohou také být univerzální odpovědi typu „zjistím více informací a zavolám zpět, vše si promyslím a ozvu se, poradím se se známým a zavolám.“ To je dobré i v případech volání telefonických šmejdů, kteří vás nutí do různých nabídek, podepsání smluv apod.

Zdroj: Conntac, Reddit, Bankmycell