Než jde žena ven, tak se většinou hezky obleče a upraví. Alespoň taková je představa bývalého ministra financí a expředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska o tom, co ženy obvykle dělají před odchodem z domu. Tuto část výroku pravděpodobně není nutné rozporovat a není ani potřeba jej nutně vztahovat na ženy. Před odchodem do práce, na nákup nebo na sraz s přáteli se hezky obleče a upraví kde kdo. 

Kalousek svým příspěvkem na sociální síti X reagoval na nově představenou kampaň neziskové organizace Konsent pro pražskou hromadnou dopravu, která se pokouší přiblížit cestujícím, co všechno může být obtěžování. To totiž podle průzkumu Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády zažila ve veřejné dopravě každá třetí žena a každý desátý muž v Česku. Alarmující data navíc ukázala, že téměř dvacet procent cestujících bylo svědkem veřejného sebeukájení v dopravě a osm procent dokonce donuceno k ukojení dalšího cestujícího rukou nebo jinou částí těla. 

Zírání je obtěžování|Konsent

Vysoká čísla případů sexualizovaného chování v MHD, kterým jezdí muži, ženy, senioři i děti, ale většinu diskutujících na internetu – včetně bývalého ministra financí – nechává chladným. Svou pozornost se místo toho rozhodli zaměřit na jeden z osmi informačních plakátů, který upozorňuje na ten z méně vážných, přesto značně nepříjemných jevů v dopravě i kdekoliv jinde – zírání. 

Do té doby jasně srozumitelné slovo se náhle dostalo pod drobnohled (nejen) jazykových odborníků. Kolik vteřin mohu na někoho koukat, aniž by z toho bylo zírání? A jak k tomu přijdou ženy, které se hezky oblékají právě proto, aby se na ně čas od času někdo obdivně zadíval? Podle Kalouska je důvod vzniku kampaně jasný. Autorky si v ní podle něj vybíjejí svou frustraci z toho, že pohledy v MHD nepřitahují. „Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!“ paroduje hysterický výkřik feministek. 

Upozornění na nežádoucí pohledy přitom není nic, co by se neobjevovalo ve veřejné dopravě v dalších metropolích. Podobná kampaň byla v poslední době vidět například v londýnském metru. „Zírat na věci a lidi je v lidské povaze. Je ale rozdíl v tom, jestli jde jen o obdivné pohledy, nebo pozornost se sexuálním motivem,“ vysvětlovala vedoucí týmu britské dopravní policie pro sexuální trestné činy Sarah White pro deník Telegraph.

Kampaň proti sexuálnímu obtěžování v Londýně|Transport for London

Zatímco hledání hranice mezi koukáním a zíráním může vyvolávat zmatení i u těch, kteří se obvykle k dalším lidem chovají se vší úctou, na některé otázky v kauze kampaně proti sexuálnímu násilí existují odpovědi jednoduché. Například kolik Praha za měsíční osvětu zaplatila. Přímé náklady na celou kampaň byly podle náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba (Piráti) 65 tisíc korun, což lze celkem snadno ověřit v registru smluv. Na otázku jednoho z uživatelů sociální sítě X s pseudonymem Bětka Báthory, kolik gender aktivistů neschopných si vydělat na sebe prací se na zakázce přiživilo, tak lze odpovědět, že pravděpodobně mnoho ne. 

Do spolku Konsent, který za kampaní stojí, si pak nezapomněli kopnout ani bojovníci za správné uspořádání českých domácností – Aliance pro rodinu. Jen co její předsedkyně Jana Jochová odložila telefon po hovoru s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), aby mu vyčinila za podporu LGBTQ+ festivalu Prague Pride, zaměřila svou pozornost právě na neziskovku, která se v Česku zasadila o změnu definice znásilnění v trestním zákoníku a šíří sexuální osvětu. 

I přes jasná data o tom, kolik lidí v Česku zažije nějakou formu sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě, má podle opozičního zastupitele Ondřeje Prokopa z ANO pražské MHD mnohem větší problémy, například bezdomovce nebo žebrácké gangy. „Praha vytváří zástupné pseudodůležité kampaně, na které upoutá pozornost. I když jsou důležité, odvádí to od zásadních problémů města,“ řekl pro Český rozhlas. Z jeho vyjádření tak není zcela jasné, zda je sexuální násilí vážná věc, nebo pseudoproblém, kterým Praha maskuje neschopnost opravit dostatek chodníků a vyhnat z tramvají lidi bez domova.  

Kolik vteřin můžeme na někoho koukat v metru, aniž by se z toho stalo nepříjemné zírání, si tak nakonec bude podle svého svědomí muset každý vyhodnotit sám. A zatímco část českých děvčat si možná opravdu časem se slzami v očích zavzpomíná na doby, kdy na ně ještě mohli chlapci beztrestně pokřikovat a klidně si i sáhnout, velká část žen spíš pravděpodobně netrpělivě vyhlíží dobu, kdy se nebude bát do MHD pustit vlastní dceru. V Česku totiž podle dat organizace ProFem zažijí sexuální obtěžování téměř tři pětiny žen a znásilnění každá pátá. A zdánlivě nevinné zírání může být jen začátkem něčeho mnohem nepříjemnějšího.

VIDEO: Zakladatelka Holky z marketingu Aneta Martinek radí, jak si zorganizovat čas

Než jde žena ven, tak se většinou hezky obleče a upraví. Alespoň taková je představa bývalého ministra financí a expředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska o tom, co ženy obvykle dělají před odchodem z domu. Tuto část výroku pravděpodobně není nutné rozporovat a není ani potřeba jej nutně vztahovat na ženy. Před odchodem do práce, na nákup nebo na sraz s přáteli se hezky obleče a upraví kde kdo. 

Kalousek svým příspěvkem na sociální síti X reagoval na nově představenou kampaň neziskové organizace Konsent pro pražskou hromadnou dopravu, která se pokouší přiblížit cestujícím, co všechno může být obtěžování. To totiž podle průzkumu Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády zažila ve veřejné dopravě každá třetí žena a každý desátý muž v Česku. Alarmující data navíc ukázala, že téměř dvacet procent cestujících bylo svědkem veřejného sebeukájení v dopravě a osm procent dokonce donuceno k ukojení dalšího cestujícího rukou nebo jinou částí těla. 

Zírání je obtěžování|Konsent

Vysoká čísla případů sexualizovaného chování v MHD, kterým jezdí muži, ženy, senioři i děti, ale většinu diskutujících na internetu – včetně bývalého ministra financí – nechává chladným. Svou pozornost se místo toho rozhodli zaměřit na jeden z osmi informačních plakátů, který upozorňuje na ten z méně vážných, přesto značně nepříjemných jevů v dopravě i kdekoliv jinde – zírání. 

Do té doby jasně srozumitelné slovo se náhle dostalo pod drobnohled (nejen) jazykových odborníků. Kolik vteřin mohu na někoho koukat, aniž by z toho bylo zírání? A jak k tomu přijdou ženy, které se hezky oblékají právě proto, aby se na ně čas od času někdo obdivně zadíval? Podle Kalouska je důvod vzniku kampaně jasný. Autorky si v ní podle něj vybíjejí svou frustraci z toho, že pohledy v MHD nepřitahují. „Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!“ paroduje hysterický výkřik feministek. 

Upozornění na nežádoucí pohledy přitom není nic, co by se neobjevovalo ve veřejné dopravě v dalších metropolích. Podobná kampaň byla v poslední době vidět například v londýnském metru. „Zírat na věci a lidi je v lidské povaze. Je ale rozdíl v tom, jestli jde jen o obdivné pohledy, nebo pozornost se sexuálním motivem,“ vysvětlovala vedoucí týmu britské dopravní policie pro sexuální trestné činy Sarah White pro deník Telegraph.

Kampaň proti sexuálnímu obtěžování v Londýně|Transport for London

Zatímco hledání hranice mezi koukáním a zíráním může vyvolávat zmatení i u těch, kteří se obvykle k dalším lidem chovají se vší úctou, na některé otázky v kauze kampaně proti sexuálnímu násilí existují odpovědi jednoduché. Například kolik Praha za měsíční osvětu zaplatila. Přímé náklady na celou kampaň byly podle náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba (Piráti) 65 tisíc korun, což lze celkem snadno ověřit v registru smluv. Na otázku jednoho z uživatelů sociální sítě X s pseudonymem Bětka Báthory, kolik gender aktivistů neschopných si vydělat na sebe prací se na zakázce přiživilo, tak lze odpovědět, že pravděpodobně mnoho ne. 

Do spolku Konsent, který za kampaní stojí, si pak nezapomněli kopnout ani bojovníci za správné uspořádání českých domácností – Aliance pro rodinu. Jen co její předsedkyně Jana Jochová odložila telefon po hovoru s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), aby mu vyčinila za podporu LGBTQ+ festivalu Prague Pride, zaměřila svou pozornost právě na neziskovku, která se v Česku zasadila o změnu definice znásilnění v trestním zákoníku a šíří sexuální osvětu. 

I přes jasná data o tom, kolik lidí v Česku zažije nějakou formu sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě, má podle opozičního zastupitele Ondřeje Prokopa z ANO pražské MHD mnohem větší problémy, například bezdomovce nebo žebrácké gangy. „Praha vytváří zástupné pseudodůležité kampaně, na které upoutá pozornost. I když jsou důležité, odvádí to od zásadních problémů města,“ řekl pro Český rozhlas. Z jeho vyjádření tak není zcela jasné, zda je sexuální násilí vážná věc, nebo pseudoproblém, kterým Praha maskuje neschopnost opravit dostatek chodníků a vyhnat z tramvají lidi bez domova.  

Kolik vteřin můžeme na někoho koukat v metru, aniž by se z toho stalo nepříjemné zírání, si tak nakonec bude podle svého svědomí muset každý vyhodnotit sám. A zatímco část českých děvčat si možná opravdu časem se slzami v očích zavzpomíná na doby, kdy na ně ještě mohli chlapci beztrestně pokřikovat a klidně si i sáhnout, velká část žen spíš pravděpodobně netrpělivě vyhlíží dobu, kdy se nebude bát do MHD pustit vlastní dceru. V Česku totiž podle dat organizace ProFem zažijí sexuální obtěžování téměř tři pětiny žen a znásilnění každá pátá. A zdánlivě nevinné zírání může být jen začátkem něčeho mnohem nepříjemnějšího.

VIDEO: Zakladatelka Holky z marketingu Aneta Martinek radí, jak si zorganizovat čas