Česko nemá připravený ani jeden rozsáhlý průmyslový park, do kterého by mohlo lákat strategické projekty velkých investorů. Změnit to má letos vzniklá Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS). Ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu předloží vládě do konce tohoto roku návrh nového modelu financování, který má usnadnit přípravu parků. Zároveň vybere patrně deset lokalit, na kterých by stát mohl vybudovat velké, přinejmenším stohektarové průmyslové parky. Tři až pět těch největších má vzniknout nejpozději do roku 2030, sdělil pro e15 člen představenstva SIRS a ředitel úseku developmentu David Petr.

Společnost aktuálně detailně zkoumá tři desítky vytipovaných lokalit. Zjišťuje, zda a případně jakou činnost v nich umožňuje územní plán, kapacita sítí nebo majetkoprávní situace. Předpokládá, že dvě třetiny z lokalit vyhodnotí jako nevhodné k použití. „Investoři kladou maximální důraz na udržitelnost. Požadují napojení parku na železnici, dálnici, obnovitelné zdroje energie a obvykle potřebují zajistit velký přísun vody i elektrické energie,“ popisuje typické nedostatky lokalit Petr.

Mezi kandidáty je Dolní Lutyně nebo Cheb

Ke každé z deseti lokalit, které se po vyhodnocení ukážou jako vhodné, SIRS vypracuje ještě letos podrobnou analýzu. Ta má odhalit hlavní přínosy a slabiny každé lokality. Mezi nimi pravděpodobně budou Dolní Lutyně v Moravskoslezském kraji, kde zatím neznámý investor zvažuje výstavbu továrny na baterie do elektromobilů, a Cheb II, tedy lokalita, na jejímž rozvoji se město Cheb, Karlovarský kraj, ministerstvo průmyslu a obchodu, agentura CzechInvest a SIRS dohodly v květnovém memorandu.

Z tohoto předvýběru má vzejít tři až pět lokalit, na nichž by stát měl nejpozději do roku 2030 vybudovat velké průmyslové parky o velikosti sto a více hektarů. Do konce dekády by tak stát měl mít nachystaných ideálně pět set a více hektarů připravených ploch v lokalitách, které zároveň odpovídají nejvyššímu standardu udržitelnosti ESG.

Stát ušetří investorovi tři roky

„Cílem je nachystat zmrazené polotovary, které pak v mašličkách předáme investorům. To znamená mít předem projektovou dokumentaci, souhlas dotčených územních celků s tím, co by rámcově mohlo v lokalitě vzniknout, a vydefinovanou typologii investora. Tím se zkrátí příprava projektu až o tři roky od okamžiku, kdy se investor rozhodne stavět v Česku,“ říká Petr.

Mimo jiné zdlouhavé povolovací procesy jsou pro atraktivitu Česka v očích investorů zásadní problém. Investoři obvykle přicházejí s požadavkem na zahájení výroby do dvou až tří let. Jen příprava a výstavba rozsáhlejšího parku však v tuzemsku zabere v průměru sedm až devět let.

Největší plány pro Moravskoslezský, Ústecký a pro Karlovarský kraj

V minulosti státem podpořené větší i menší průmyslové zóny jsou až na pár výjimek zcela obsazené. I kdyby se tak vládě podařilo přilákat investora s velkým strategickým projektem, neměla by žádnou lokalitu, do které by ho mohla lákat. Prostor pro zbudování těch nových mají poskytnout revitalizace brownfieldů, a to především v bývalých uhelných regionech nebo ve strukturálně znevýhodněných oblastech, například v Moravskoslezském, Ústeckém a v Karlovarském kraji. V každém ze zmíněných krajů má vzniknout alespoň jeden park o minimálně sto hektarech.

SIRS nyní pracuje spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu také na novém modelu financování výstavby parků, která zahrnuje například terénní úpravy, napojení na dálniční či železniční spoje stejně jako na ty vodní nebo energetické.

„Cílem je odlehčit státnímu rozpočtu, který nyní tyto náklady pokrývá. Jednáme s Evropskou investiční bankou i s Národní rozvojovou bankou o nových možnostech. Nový model by mohl využívat nástroje těchto bank, například úvěry, projektové dluhopisy a další nástroje, s jejichž pomocí bychom mohli zajistit financování například pro výkup pozemků,“ vysvětluje Petr.

Inspirace z Durynska

SIRS vznikla vydělením ze státní agentury CzechInvest. Coby akciová společnost může nejen využívat externích nástrojů financování, ale i vstupovat do fondů nebo vykupovat a směňovat pozemky s obcemi, městy, kraji či se soukromými investory.

Inspiraci hledá SIRS například u zemského developera v německé spolkové zemi Durynsko. Tam nyní probíhá příprava osmi průmyslových zón s celkovou plochou 1097 hektarů. Spolková země od roku 2010 podporuje stavbu zón s velikostí dokonce už od pěti hektarů.

I díky tomu dokáže region konkurovat rozvinutějšímu trhu na západě Německa, kde už spíše docházejí plochy pro průmyslovou výstavbu. Země z východu Německa dokázaly v posledních letech přilákat například Intel, Teslu, Daimler Truck nebo výrobu baterií z dílny čínské CATL i automobilky BMW.

„Volkswagen odhalil naši nepřipravenost na investory. Tato zkušenost s projektem gigafactory nám ukázala, že potřebujeme nachystat pozemky pro strategické investory,“ zdůraznil v rozhovoru pro e15 nový šéf CzechInvestu Jan Michal. Německý koncern zvažoval výstavbu továrny na baterie do elektromobilů v Líních na Plzeňsku, po takřka dvouleté anabázi se ale rozhodl v této lokalitě neinvestovat.

Česko nemá připravený ani jeden rozsáhlý průmyslový park, do kterého by mohlo lákat strategické projekty velkých investorů. Změnit to má letos vzniklá Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS). Ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu předloží vládě do konce tohoto roku návrh nového modelu financování, který má usnadnit přípravu parků. Zároveň vybere patrně deset lokalit, na kterých by stát mohl vybudovat velké, přinejmenším stohektarové průmyslové parky. Tři až pět těch největších má vzniknout nejpozději do roku 2030, sdělil pro e15 člen představenstva SIRS a ředitel úseku developmentu David Petr.

Společnost aktuálně detailně zkoumá tři desítky vytipovaných lokalit. Zjišťuje, zda a případně jakou činnost v nich umožňuje územní plán, kapacita sítí nebo majetkoprávní situace. Předpokládá, že dvě třetiny z lokalit vyhodnotí jako nevhodné k použití. „Investoři kladou maximální důraz na udržitelnost. Požadují napojení parku na železnici, dálnici, obnovitelné zdroje energie a obvykle potřebují zajistit velký přísun vody i elektrické energie,“ popisuje typické nedostatky lokalit Petr.

Mezi kandidáty je Dolní Lutyně nebo Cheb

Ke každé z deseti lokalit, které se po vyhodnocení ukážou jako vhodné, SIRS vypracuje ještě letos podrobnou analýzu. Ta má odhalit hlavní přínosy a slabiny každé lokality. Mezi nimi pravděpodobně budou Dolní Lutyně v Moravskoslezském kraji, kde zatím neznámý investor zvažuje výstavbu továrny na baterie do elektromobilů, a Cheb II, tedy lokalita, na jejímž rozvoji se město Cheb, Karlovarský kraj, ministerstvo průmyslu a obchodu, agentura CzechInvest a SIRS dohodly v květnovém memorandu.

Z tohoto předvýběru má vzejít tři až pět lokalit, na nichž by stát měl nejpozději do roku 2030 vybudovat velké průmyslové parky o velikosti sto a více hektarů. Do konce dekády by tak stát měl mít nachystaných ideálně pět set a více hektarů připravených ploch v lokalitách, které zároveň odpovídají nejvyššímu standardu udržitelnosti ESG.

Stát ušetří investorovi tři roky

„Cílem je nachystat zmrazené polotovary, které pak v mašličkách předáme investorům. To znamená mít předem projektovou dokumentaci, souhlas dotčených územních celků s tím, co by rámcově mohlo v lokalitě vzniknout, a vydefinovanou typologii investora. Tím se zkrátí příprava projektu až o tři roky od okamžiku, kdy se investor rozhodne stavět v Česku,“ říká Petr.

Mimo jiné zdlouhavé povolovací procesy jsou pro atraktivitu Česka v očích investorů zásadní problém. Investoři obvykle přicházejí s požadavkem na zahájení výroby do dvou až tří let. Jen příprava a výstavba rozsáhlejšího parku však v tuzemsku zabere v průměru sedm až devět let.

Největší plány pro Moravskoslezský, Ústecký a pro Karlovarský kraj

V minulosti státem podpořené větší i menší průmyslové zóny jsou až na pár výjimek zcela obsazené. I kdyby se tak vládě podařilo přilákat investora s velkým strategickým projektem, neměla by žádnou lokalitu, do které by ho mohla lákat. Prostor pro zbudování těch nových mají poskytnout revitalizace brownfieldů, a to především v bývalých uhelných regionech nebo ve strukturálně znevýhodněných oblastech, například v Moravskoslezském, Ústeckém a v Karlovarském kraji. V každém ze zmíněných krajů má vzniknout alespoň jeden park o minimálně sto hektarech.

SIRS nyní pracuje spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu také na novém modelu financování výstavby parků, která zahrnuje například terénní úpravy, napojení na dálniční či železniční spoje stejně jako na ty vodní nebo energetické.

„Cílem je odlehčit státnímu rozpočtu, který nyní tyto náklady pokrývá. Jednáme s Evropskou investiční bankou i s Národní rozvojovou bankou o nových možnostech. Nový model by mohl využívat nástroje těchto bank, například úvěry, projektové dluhopisy a další nástroje, s jejichž pomocí bychom mohli zajistit financování například pro výkup pozemků,“ vysvětluje Petr.

Inspirace z Durynska

SIRS vznikla vydělením ze státní agentury CzechInvest. Coby akciová společnost může nejen využívat externích nástrojů financování, ale i vstupovat do fondů nebo vykupovat a směňovat pozemky s obcemi, městy, kraji či se soukromými investory.

Inspiraci hledá SIRS například u zemského developera v německé spolkové zemi Durynsko. Tam nyní probíhá příprava osmi průmyslových zón s celkovou plochou 1097 hektarů. Spolková země od roku 2010 podporuje stavbu zón s velikostí dokonce už od pěti hektarů.

I díky tomu dokáže region konkurovat rozvinutějšímu trhu na západě Německa, kde už spíše docházejí plochy pro průmyslovou výstavbu. Země z východu Německa dokázaly v posledních letech přilákat například Intel, Teslu, Daimler Truck nebo výrobu baterií z dílny čínské CATL i automobilky BMW.

„Volkswagen odhalil naši nepřipravenost na investory. Tato zkušenost s projektem gigafactory nám ukázala, že potřebujeme nachystat pozemky pro strategické investory,“ zdůraznil v rozhovoru pro e15 nový šéf CzechInvestu Jan Michal. Německý koncern zvažoval výstavbu továrny na baterie do elektromobilů v Líních na Plzeňsku, po takřka dvouleté anabázi se ale rozhodl v této lokalitě neinvestovat.