Po událostech z předposledního srpnového víkendu, kdy došlo k vzájemnému ostřelování mezi izraelskou armádou a libanonským militantním hnutím Hizballáh, se opět vynořily obavy z vypuknutí rozsáhlejšího válečného konfliktu na Blízkém východě. Vedle Hizballáhu by se do něj mohl zapojit také Írán, který vyhrožuje odvetným útokem na Izrael už několik týdnů. Jak moc je pravděpodobné, že v regionu dojde k otevření další fronty? A proč se stále nedaří uzavřít příměří v Pásmu Gazy?

Hizballáh v neděli 25. srpna odpálil z jižního Libanonu na Izrael více než 300 raket. Šlo podle něj o „první fázi odvety“ za zabití jeho předního vojenského činitele Fuáda Šukra, jenž zemřel při izraelském vzdušném úderu na Bejrút na konci července. Bombardování nicméně nezpůsobilo větší škody, protože Izrael současně podnikl masivní protiútok na odpalovací zařízení Hizballáhu. Na libanonské straně zahynulo nejméně šest lidí a byla poškozena elektrická a vodovodní síť. 

Riziko eskalace konfliktu mezi Izraelci a Hizballáhem, který jih Libanonu fakticky ovládá a je nejmocnější politickou silou v zemi, nadále trvá. Před cestováním do regionu už delší dobu varuje tuzemské ministerstvo zahraničí. „Vyzýváme české občany k okamžitému opuštění Libanonu a severního Izraele. V případě jakýchkoliv potíží jsou k dispozici nouzové linky našich ambasád. Všem zároveň důrazně doporučujeme, aby se registrovali v systému Drozd,“ uvedla mluvčí ministerstva Mariana Wernerová. Podle dat z Drozdu pobývá v tuto chvíli v obou zemích okolo stovky českých cestovatelů. 

Útokem na Tel Aviv hrozí již od začátku srpna také Írán. Ten touží po odplatě za červencový atentát na jednoho z hlavních vůdců palestinské teroristické organizace Hamás Ismáíla Haníju, který byl zabit v Teheránu. K atentátu se nikdo oficiálně nepřihlásil, předpokládá se ale, že je za něj zodpovědný Izrael. Írán již na izraelské území útočil bezpilotními letouny a balistickými raketami v polovině letošního dubna. Tehdy se mstil za úder proti íránskému konzulátu v Damašku, kde 1. dubna zemřelo několik významných členů íránských revolučních gard.    

VIDEO: Rozhovor s politoložkou Irenou Kalhousovou o situaci v Izraeli pro pořad FLOW

Jih Libanonu by skončil jako Gaza

Přestože potenciálních scénářů dalšího vývoje je několik, experti, které oslovila e15, se shodují, že jak Írán, tak Hizballáh se budou snažit regulérní válce s Izraelem vyhnout. „Velitelé Hizballáhu nemají žádný zájem na tom, aby se jižní Libanon proměnil ve druhé Pásmo Gazy. To by pro celé hnutí bylo nejspíš likvidační. Proto si myslím, že se hrozba rozsáhlejšího konfliktu po víkendovém ostřelování snížila,“ soudí ředitelka Herzlova centra izraelských studií Irena Kalhousová a dodává: „Nasvědčuje tomu i skutečnost, že se Hizballáh snaží nedělní útok navenek interpretovat jako svůj úspěch, ačkoli byl v podstatě neúspěšný.“

Teherán je na tom podle expertů podobně. „Írán si dobře uvědomuje, že pokud by k otevřenějšímu střetu s Izraelem došlo, bude tahat za kratší konec provazu. Íránské vojenské možnosti jsou oproti izraelským dost omezené, a Izraelci mají navíc přímou podporu Spojených států a nepřímou od některých arabských zemí. Boje mezi oběma státy by komplikovala i velká geografická vzdálenost mezi nimi,“ upozorňuje odborník na Blízký východ Marek Čejka, jenž oblast přes 25 let pravidelně navštěvuje. „Spíš tedy očekávám, že bude pokračovat dosavadní různě intenzivní vzájemné okopávání, které je pro obě znepřátelené strany z řady důvodů výhodnější než konvenční válka,“ myslí si Čejka.   

Nebezpečná koalice Íránu s Ruskem

Pokud by k nějakému většímu konfliktu na Blízkém východě přece jen došlo, následky pro všechny zúčastněné strany by byly devastující. „Už probíhající válka v Pásmu Gazy má na Izrael obrovské ekonomické dopady. Systémy protivzdušné obrany, které musejí být denně v provozu, stojí stát spousty peněz. Nemluvě o tom, že tamní obyvatelé žijí v neustálém stresu,“ připomíná Kalhousová. „Také íránská ekonomika je na tom dlouhodobě špatně a válka by její současný stav ještě zhoršila, což by mohlo destabilizovat i politický režim v Teheránu,“ doplňuje Čejka. 

Negativní následky by na několika rovinách jednoznačně pocítil i Západ. „Írán by například mohl výrazným způsobem narušit námořní dopravu v Perském zálivu, což by mělo na okolní svět daleko větší hospodářské dopady než nedávné útoky jemenských povstalců v Rudém moři,“ varuje Kalhousová.  

Konkrétně pro Evropu je rovněž problematické, že jakýkoliv závažnější konflikt na Blízkém východě bude odvádět mezinárodní pozornost od války na Ukrajině. „V této souvislosti se hodí upozornit na čím dál tím zjevnější sbližování mezi Íránem a Ruskem. Kdyby třeba Rusko začalo pomáhat Íránu s jeho jaderným programem, znamenalo by to pro Západ do budoucna velké riziko,“ podotýká Kalhousová. 

Příměří blokuje i Netanjahu

Napětí v regionu by mohlo dále zkomplikovat uzavření příměří v Pásmu Gazy, kde už deset měsíců pokračují zuřivé boje mezi Hamásem a Izraelem. Ty propukly v reakci na teroristické útoky z loňského 7. října, během nichž teroristé z Hamásu zavraždili kolem 1200 Izraelců a dalších 250 odvlekli do Gazy jako rukojmí. Navzdory několikaměsíčním vyjednáváním a obrovskému mezinárodnímu tlaku to však stále nevypadá, že se klidu zbraní dočkáme v blízké době.

Podle odborníků ale rozhovory do značné míry bojkotuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu, kterému pokračování konfrontace s nepřáteli prodlužuje jeho vlastní politické přežití – za normálních okolností silně polarizovaná izraelská společnost má tendenci se v době války semknout a neřešit domácí problémy. Bojové akce zároveň dávají premiérovi příležitost prezentovat se před občany válečnými úspěchy. A v neposlední řadě je také pod tlakem některých svých koaličních partnerů z ultraortodoxních stran.   

„Netanjahu nemá zájem na uzavření příměří. Můžeme to vidět například na tom, že nechal zlikvidovat Haníju, který patří k diplomatičtějšímu křídlu Hamásu. Na jeho místo v organizaci následně nastoupil Jahjá Sinvár, což je radikál par excellence, přímo zodpovědný za teroristické útoky ze 7. října. Nechce se mi věřit, že Netanjahu takový vývoj nepředpokládal nebo že považuje Sinvára za lepšího partnera pro vyjednávání,“ poukazuje Čejka.             

Vinu pochopitelně nesou i zástupci Hamásu, kteří odmítají přistoupit na některé požadavky protistrany, jako je izraelská vojenská přítomnost v Pásmu Gazy. Stranám se nedaří domluvit ani na výměně zajatců. Hamás totiž za osvobození rukojmích požaduje propuštění svých bojovníků z izraelského vězení, kteří jsou často zodpovědní za páchání teroristických útoků, při nichž umírali lidé. „Situace tedy prozatím nedospěla do fáze, kdy by některá ze stran byla ochotná ustoupit. Nemyslím si, že se dohody dočkáme v nejbližších dnech,“ shrnuje Kalhousová.

Hamás nadále zadržuje přibližně stovku izraelských rukojmích, z nichž někteří už velmi pravděpodobně nejsou naživu. Izraelská ofenziva v Pásmu Gazy si od loňského října vyžádala životy desítek tisíc Palestinců. Podle Kalhousové je zřejmé, že izraelské tajné služby usilují o likvidaci velitelů Hamásu, zejména těch, kteří se 7. října podíleli na teroristických útocích.

Po událostech z předposledního srpnového víkendu, kdy došlo k vzájemnému ostřelování mezi izraelskou armádou a libanonským militantním hnutím Hizballáh, se opět vynořily obavy z vypuknutí rozsáhlejšího válečného konfliktu na Blízkém východě. Vedle Hizballáhu by se do něj mohl zapojit také Írán, který vyhrožuje odvetným útokem na Izrael už několik týdnů. Jak moc je pravděpodobné, že v regionu dojde k otevření další fronty? A proč se stále nedaří uzavřít příměří v Pásmu Gazy?

Hizballáh v neděli 25. srpna odpálil z jižního Libanonu na Izrael více než 300 raket. Šlo podle něj o „první fázi odvety“ za zabití jeho předního vojenského činitele Fuáda Šukra, jenž zemřel při izraelském vzdušném úderu na Bejrút na konci července. Bombardování nicméně nezpůsobilo větší škody, protože Izrael současně podnikl masivní protiútok na odpalovací zařízení Hizballáhu. Na libanonské straně zahynulo nejméně šest lidí a byla poškozena elektrická a vodovodní síť. 

Riziko eskalace konfliktu mezi Izraelci a Hizballáhem, který jih Libanonu fakticky ovládá a je nejmocnější politickou silou v zemi, nadále trvá. Před cestováním do regionu už delší dobu varuje tuzemské ministerstvo zahraničí. „Vyzýváme české občany k okamžitému opuštění Libanonu a severního Izraele. V případě jakýchkoliv potíží jsou k dispozici nouzové linky našich ambasád. Všem zároveň důrazně doporučujeme, aby se registrovali v systému Drozd,“ uvedla mluvčí ministerstva Mariana Wernerová. Podle dat z Drozdu pobývá v tuto chvíli v obou zemích okolo stovky českých cestovatelů. 

Útokem na Tel Aviv hrozí již od začátku srpna také Írán. Ten touží po odplatě za červencový atentát na jednoho z hlavních vůdců palestinské teroristické organizace Hamás Ismáíla Haníju, který byl zabit v Teheránu. K atentátu se nikdo oficiálně nepřihlásil, předpokládá se ale, že je za něj zodpovědný Izrael. Írán již na izraelské území útočil bezpilotními letouny a balistickými raketami v polovině letošního dubna. Tehdy se mstil za úder proti íránskému konzulátu v Damašku, kde 1. dubna zemřelo několik významných členů íránských revolučních gard.    

VIDEO: Rozhovor s politoložkou Irenou Kalhousovou o situaci v Izraeli pro pořad FLOW

Jih Libanonu by skončil jako Gaza

Přestože potenciálních scénářů dalšího vývoje je několik, experti, které oslovila e15, se shodují, že jak Írán, tak Hizballáh se budou snažit regulérní válce s Izraelem vyhnout. „Velitelé Hizballáhu nemají žádný zájem na tom, aby se jižní Libanon proměnil ve druhé Pásmo Gazy. To by pro celé hnutí bylo nejspíš likvidační. Proto si myslím, že se hrozba rozsáhlejšího konfliktu po víkendovém ostřelování snížila,“ soudí ředitelka Herzlova centra izraelských studií Irena Kalhousová a dodává: „Nasvědčuje tomu i skutečnost, že se Hizballáh snaží nedělní útok navenek interpretovat jako svůj úspěch, ačkoli byl v podstatě neúspěšný.“

Teherán je na tom podle expertů podobně. „Írán si dobře uvědomuje, že pokud by k otevřenějšímu střetu s Izraelem došlo, bude tahat za kratší konec provazu. Íránské vojenské možnosti jsou oproti izraelským dost omezené, a Izraelci mají navíc přímou podporu Spojených států a nepřímou od některých arabských zemí. Boje mezi oběma státy by komplikovala i velká geografická vzdálenost mezi nimi,“ upozorňuje odborník na Blízký východ Marek Čejka, jenž oblast přes 25 let pravidelně navštěvuje. „Spíš tedy očekávám, že bude pokračovat dosavadní různě intenzivní vzájemné okopávání, které je pro obě znepřátelené strany z řady důvodů výhodnější než konvenční válka,“ myslí si Čejka.   

Nebezpečná koalice Íránu s Ruskem

Pokud by k nějakému většímu konfliktu na Blízkém východě přece jen došlo, následky pro všechny zúčastněné strany by byly devastující. „Už probíhající válka v Pásmu Gazy má na Izrael obrovské ekonomické dopady. Systémy protivzdušné obrany, které musejí být denně v provozu, stojí stát spousty peněz. Nemluvě o tom, že tamní obyvatelé žijí v neustálém stresu,“ připomíná Kalhousová. „Také íránská ekonomika je na tom dlouhodobě špatně a válka by její současný stav ještě zhoršila, což by mohlo destabilizovat i politický režim v Teheránu,“ doplňuje Čejka. 

Negativní následky by na několika rovinách jednoznačně pocítil i Západ. „Írán by například mohl výrazným způsobem narušit námořní dopravu v Perském zálivu, což by mělo na okolní svět daleko větší hospodářské dopady než nedávné útoky jemenských povstalců v Rudém moři,“ varuje Kalhousová.  

Konkrétně pro Evropu je rovněž problematické, že jakýkoliv závažnější konflikt na Blízkém východě bude odvádět mezinárodní pozornost od války na Ukrajině. „V této souvislosti se hodí upozornit na čím dál tím zjevnější sbližování mezi Íránem a Ruskem. Kdyby třeba Rusko začalo pomáhat Íránu s jeho jaderným programem, znamenalo by to pro Západ do budoucna velké riziko,“ podotýká Kalhousová. 

Příměří blokuje i Netanjahu

Napětí v regionu by mohlo dále zkomplikovat uzavření příměří v Pásmu Gazy, kde už deset měsíců pokračují zuřivé boje mezi Hamásem a Izraelem. Ty propukly v reakci na teroristické útoky z loňského 7. října, během nichž teroristé z Hamásu zavraždili kolem 1200 Izraelců a dalších 250 odvlekli do Gazy jako rukojmí. Navzdory několikaměsíčním vyjednáváním a obrovskému mezinárodnímu tlaku to však stále nevypadá, že se klidu zbraní dočkáme v blízké době.

Podle odborníků ale rozhovory do značné míry bojkotuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu, kterému pokračování konfrontace s nepřáteli prodlužuje jeho vlastní politické přežití – za normálních okolností silně polarizovaná izraelská společnost má tendenci se v době války semknout a neřešit domácí problémy. Bojové akce zároveň dávají premiérovi příležitost prezentovat se před občany válečnými úspěchy. A v neposlední řadě je také pod tlakem některých svých koaličních partnerů z ultraortodoxních stran.   

„Netanjahu nemá zájem na uzavření příměří. Můžeme to vidět například na tom, že nechal zlikvidovat Haníju, který patří k diplomatičtějšímu křídlu Hamásu. Na jeho místo v organizaci následně nastoupil Jahjá Sinvár, což je radikál par excellence, přímo zodpovědný za teroristické útoky ze 7. října. Nechce se mi věřit, že Netanjahu takový vývoj nepředpokládal nebo že považuje Sinvára za lepšího partnera pro vyjednávání,“ poukazuje Čejka.             

Vinu pochopitelně nesou i zástupci Hamásu, kteří odmítají přistoupit na některé požadavky protistrany, jako je izraelská vojenská přítomnost v Pásmu Gazy. Stranám se nedaří domluvit ani na výměně zajatců. Hamás totiž za osvobození rukojmích požaduje propuštění svých bojovníků z izraelského vězení, kteří jsou často zodpovědní za páchání teroristických útoků, při nichž umírali lidé. „Situace tedy prozatím nedospěla do fáze, kdy by některá ze stran byla ochotná ustoupit. Nemyslím si, že se dohody dočkáme v nejbližších dnech,“ shrnuje Kalhousová.

Hamás nadále zadržuje přibližně stovku izraelských rukojmích, z nichž někteří už velmi pravděpodobně nejsou naživu. Izraelská ofenziva v Pásmu Gazy si od loňského října vyžádala životy desítek tisíc Palestinců. Podle Kalhousové je zřejmé, že izraelské tajné služby usilují o likvidaci velitelů Hamásu, zejména těch, kteří se 7. října podíleli na teroristických útocích.