Česko se rychle zadlužuje, a nebezpečně tak přitápí pod úrokovým kotlem. Aniž by země splatila pouhou korunu z půjček od českých bank nebo zahraničních fondů, musí příští rok uhradit jen na úrocích rovných 100 miliard korun. Z návrhu státního rozpočtu na příští rok plyne, že tato suma má v roce 2027 narůst o dalších 18 miliard. Spolu se schodkem ve výši 230 miliard to kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) a analytici.

„Obsluha státního dluhu je jeden z největších mandatorních neboli povinných výdajů,“ přiznává ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Ještě předloni přitom činily úroky 50 miliard.

Vládní plán státních financí, o němž bude teprve jednat Poslanecká sněmovna, předpokládá, že v roce 2026 rozpočtový deficit klesne na 225 miliard a až následující rok se ocitne pod hranicí 200 miliard. Zároveň má ale nabobtnat státní dluh – z letošních 3,3 bilionu na více než čtyři biliony korun.

V Evropské unii patří Česká republika s aktuálním 44procentním podílem veřejného dluhu na HDP mezi méně zadlužené země. Jenže tempo růstu půjček je v posledních letech jedno z nejvyšších v EU, varuje NKÚ. Český dluh se za tři roky zvýšil o polovinu, zatímco v EU byl růst v průměru 14 procent.

VIDEO: Jestli si někdo myslí, že z deficitu 400 miliard ze dne na den uděláme nulu, aniž bychom ohrozili růst, tak fakt neví o čem mluví, tvrdí Fiala pro pořad FLOW

K zadlužení přispělo především zrušení superhrubé mzdy a nové nastavení daně z příjmů fyzických osob od ledna 2021, které mělo původně platit pouze dva roky. Navíc nebylo kompenzováno zeštíhlením úřadů a obecně státních výdajů. To vede k tomu, že rozpočtové příjmy přicházejí až o sto miliard korun ročně. Také se přestala odvádět daň z nabytí nemovitých věcí nebo se nedostatečně valorizovaly spotřební daně, připomíná kontrolní úřad.

„Zakládáme si na velký problém. Například loni dosáhly výdaje na obsluhu státního dluhu 68 miliard korun, což se rovná třetině všech investic státu v daném období,“ upozorňuje šéf NKÚ Miroslav Kala. Přestože současná vláda hodlá nadále posilovat investice především do dopravní infrastruktury, na rozvoj dálnic nebo železnic by mohlo putovat mnohem více prostředků, které nyní pohlcuje obsluha dluhu.

Jsou to právě vysoké úroky, které se podepisují na schodkovém hospodaření. Například v posledním předcovidovém roce 2019 byl státní rozpočet s výdaji i příjmy poblíž 26 procent výkonu tuzemské ekonomiky. Návrh finančního plánu na příští rok s deficitem 230 miliard korun ale počítá s příjmy na úrovni 25 procent a výdaji 28 procent HDP.

Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila si Česko bude muset už brzy vybrat, zda bude ochotné na novou úroveň výdajů vybírat odpovídající objem daní, nebo si část veřejných služeb odpustí. „Navzdory politickým proklamacím totiž neúměrně nízký výběr daní neznamená, že necháme lidem v peněženkách více peněz. Naopak, tyto peníze si jejich jménem půjčujeme na finančním trhu a dříve nebo později je z jejich peněženek budeme muset opět vytáhnout i s úroky. To je ostatně vidět už nyní na nákladech dluhové služby,“ upozorňuje Hradil.

Za současné situace pak působí paradoxně, že ČNB má dlouhodobě zaparkované tři biliony korun v devizových rezervách. „Tento balík rezerv je možné investovat do akcií světových firem, aby vydělával, nikoli ho mít z většiny de facto uložený na běžném účtu,“ kritizuje strategii centrální banky Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Diskuse o tomto tématu se podle něj vleče od roku 2017. „Kdyby se tehdy ČNB k investování odhodlala, státnímu rozpočtu by už vydělala přes bilion korun navíc,“ dodává ekonom.

Další významná částka leží nečinně na účtech krajů. Jejich přebytky v polovině roku přesáhly osm desítek miliard korun, a pokořily tak nový rekord. „Odpovídají více než jednomu procentu očekávaného HDP v letošním roce. Takto vysoké přebytky nejsou makroekonomicky racionální,“ uvádí ve svém zářijovém stanovisku Národní rozpočtová rada. Doporučila proto zahájit debatu o změně rozpočtového určení daní ve prospěch právě státní pokladny.

Česko se rychle zadlužuje, a nebezpečně tak přitápí pod úrokovým kotlem. Aniž by země splatila pouhou korunu z půjček od českých bank nebo zahraničních fondů, musí příští rok uhradit jen na úrocích rovných 100 miliard korun. Z návrhu státního rozpočtu na příští rok plyne, že tato suma má v roce 2027 narůst o dalších 18 miliard. Spolu se schodkem ve výši 230 miliard to kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) a analytici.

„Obsluha státního dluhu je jeden z největších mandatorních neboli povinných výdajů,“ přiznává ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Ještě předloni přitom činily úroky 50 miliard.

Vládní plán státních financí, o němž bude teprve jednat Poslanecká sněmovna, předpokládá, že v roce 2026 rozpočtový deficit klesne na 225 miliard a až následující rok se ocitne pod hranicí 200 miliard. Zároveň má ale nabobtnat státní dluh – z letošních 3,3 bilionu na více než čtyři biliony korun.

V Evropské unii patří Česká republika s aktuálním 44procentním podílem veřejného dluhu na HDP mezi méně zadlužené země. Jenže tempo růstu půjček je v posledních letech jedno z nejvyšších v EU, varuje NKÚ. Český dluh se za tři roky zvýšil o polovinu, zatímco v EU byl růst v průměru 14 procent.

VIDEO: Jestli si někdo myslí, že z deficitu 400 miliard ze dne na den uděláme nulu, aniž bychom ohrozili růst, tak fakt neví o čem mluví, tvrdí Fiala pro pořad FLOW

K zadlužení přispělo především zrušení superhrubé mzdy a nové nastavení daně z příjmů fyzických osob od ledna 2021, které mělo původně platit pouze dva roky. Navíc nebylo kompenzováno zeštíhlením úřadů a obecně státních výdajů. To vede k tomu, že rozpočtové příjmy přicházejí až o sto miliard korun ročně. Také se přestala odvádět daň z nabytí nemovitých věcí nebo se nedostatečně valorizovaly spotřební daně, připomíná kontrolní úřad.

„Zakládáme si na velký problém. Například loni dosáhly výdaje na obsluhu státního dluhu 68 miliard korun, což se rovná třetině všech investic státu v daném období,“ upozorňuje šéf NKÚ Miroslav Kala. Přestože současná vláda hodlá nadále posilovat investice především do dopravní infrastruktury, na rozvoj dálnic nebo železnic by mohlo putovat mnohem více prostředků, které nyní pohlcuje obsluha dluhu.

Jsou to právě vysoké úroky, které se podepisují na schodkovém hospodaření. Například v posledním předcovidovém roce 2019 byl státní rozpočet s výdaji i příjmy poblíž 26 procent výkonu tuzemské ekonomiky. Návrh finančního plánu na příští rok s deficitem 230 miliard korun ale počítá s příjmy na úrovni 25 procent a výdaji 28 procent HDP.

Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila si Česko bude muset už brzy vybrat, zda bude ochotné na novou úroveň výdajů vybírat odpovídající objem daní, nebo si část veřejných služeb odpustí. „Navzdory politickým proklamacím totiž neúměrně nízký výběr daní neznamená, že necháme lidem v peněženkách více peněz. Naopak, tyto peníze si jejich jménem půjčujeme na finančním trhu a dříve nebo později je z jejich peněženek budeme muset opět vytáhnout i s úroky. To je ostatně vidět už nyní na nákladech dluhové služby,“ upozorňuje Hradil.

Za současné situace pak působí paradoxně, že ČNB má dlouhodobě zaparkované tři biliony korun v devizových rezervách. „Tento balík rezerv je možné investovat do akcií světových firem, aby vydělával, nikoli ho mít z většiny de facto uložený na běžném účtu,“ kritizuje strategii centrální banky Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Diskuse o tomto tématu se podle něj vleče od roku 2017. „Kdyby se tehdy ČNB k investování odhodlala, státnímu rozpočtu by už vydělala přes bilion korun navíc,“ dodává ekonom.

Další významná částka leží nečinně na účtech krajů. Jejich přebytky v polovině roku přesáhly osm desítek miliard korun, a pokořily tak nový rekord. „Odpovídají více než jednomu procentu očekávaného HDP v letošním roce. Takto vysoké přebytky nejsou makroekonomicky racionální,“ uvádí ve svém zářijovém stanovisku Národní rozpočtová rada. Doporučila proto zahájit debatu o změně rozpočtového určení daní ve prospěch právě státní pokladny.