Iluze, že český eurokomisař Jozef Síkela dostane úřad s velmi silnými pravomocemi a vlivem v ekonomice, se nenaplnily. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová z dosluhujícího ministra průmyslu udělala komisaře pro mezinárodní spolupráci. Z tohoto místa nebude mít žádný vliv na rozhodování o směřování evropské ekonomiky. Bude mít na starosti především rozvojovou pomoc a spolupráci se zeměmi mimo Evropu. Především s těmi rozvíjejícími se. Mezi ně bude na různých programech, které se skrývají pod názvem Global Gateway, rozdělovat 300 miliard eur (7 600 miliard korun). Navíc pod sebou bude mít právě na rozdělování těch peněz jeden z největších počtů úředníků.

Právě tím se premiér Petr Fiala a další zástupci vládní koalice snaží vytvářet dojem, že jde o vlivné ekonomické portfolio. Uvnitř Evropy a na směřování ekonomiky je ale Síkelův vliv fakticky nulový. Různé ústupky, které vláda v posledních době dělala třeba u migračního paktu ve víře, že si tak pomůže k většímu vlivu v Evropské komisi, se tak zjevně nevyplatily. Síkelův úřad je portfoliem druhé kategorie. Nevybočuje tak z tradice českých eurokomisařů.

A není to tím, že bychom byli malá země. Zjevně jde spíš o politický vliv a vyjednávací schopnosti. Některá velmi vlivná portfolia totiž dostaly právě menší a střední země. To je třeba případ energetiky, o kterou jsme měli velký zájem. Tu získalo Dánsko. Klíčovou klimatickou agendu mají spolu se Španělskem Nizozemci. Velmi vlivné komisaře má Lotyšsko. A také Slovensko. Robertu Ficovi se vyplatilo nominovat stávajícího komisaře Maroše Šefčoviče a netlačit do Bruselu žádného svého protégé. Opět se ukázalo, že Fico je protřelý hráč evropské politiky, kterou dobře zná.

Horší zprávou než slabá pozice Jozefa Síkely je ale pro nás celkové směřování komise. Ze složení se dá očekávat zesílení tlaku na Green Deal a zhoršování pozice pro jadernou energetiku. Na ta skutečně vlivná ekonomická portfolia totiž usednou zelení radikálové. To je především případ španělské komisařky Theresy Ribeirové.

Ta bude fakticky dvojkou po von der Leyenové. Radikální socialistka, která prosadila španělský ústup od jádra, bude výkonnou místopředsedkyní zodpovědnou za Green Deal. Bude mít na starosti při novém rozložení pravomocí také hospodářskou soutěž a veřejnou podporu. To znamená, že právě její úřad bude rozhodovat o povolení veřejné podpory na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech.

Energetiku získal dánský socialista Dan Jorgensen. Další odpůrce jádra a zastánce Green Dealu. Ursula von der Leyenová svým obsazením komise ukazuje, že žádný ústupek od Green Dealu nepřijde. Právě naopak. S Theresou Ribeirovou po boku se bude zjevně spíš přidávat plyn. Propad evropské schopnosti konkurovat se zjevně pod taktovkou nové komise bude dál prohlubovat.

Iluze, že český eurokomisař Jozef Síkela dostane úřad s velmi silnými pravomocemi a vlivem v ekonomice, se nenaplnily. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová z dosluhujícího ministra průmyslu udělala komisaře pro mezinárodní spolupráci. Z tohoto místa nebude mít žádný vliv na rozhodování o směřování evropské ekonomiky. Bude mít na starosti především rozvojovou pomoc a spolupráci se zeměmi mimo Evropu. Především s těmi rozvíjejícími se. Mezi ně bude na různých programech, které se skrývají pod názvem Global Gateway, rozdělovat 300 miliard eur (7 600 miliard korun). Navíc pod sebou bude mít právě na rozdělování těch peněz jeden z největších počtů úředníků.

Právě tím se premiér Petr Fiala a další zástupci vládní koalice snaží vytvářet dojem, že jde o vlivné ekonomické portfolio. Uvnitř Evropy a na směřování ekonomiky je ale Síkelův vliv fakticky nulový. Různé ústupky, které vláda v posledních době dělala třeba u migračního paktu ve víře, že si tak pomůže k většímu vlivu v Evropské komisi, se tak zjevně nevyplatily. Síkelův úřad je portfoliem druhé kategorie. Nevybočuje tak z tradice českých eurokomisařů.

A není to tím, že bychom byli malá země. Zjevně jde spíš o politický vliv a vyjednávací schopnosti. Některá velmi vlivná portfolia totiž dostaly právě menší a střední země. To je třeba případ energetiky, o kterou jsme měli velký zájem. Tu získalo Dánsko. Klíčovou klimatickou agendu mají spolu se Španělskem Nizozemci. Velmi vlivné komisaře má Lotyšsko. A také Slovensko. Robertu Ficovi se vyplatilo nominovat stávajícího komisaře Maroše Šefčoviče a netlačit do Bruselu žádného svého protégé. Opět se ukázalo, že Fico je protřelý hráč evropské politiky, kterou dobře zná.

Horší zprávou než slabá pozice Jozefa Síkely je ale pro nás celkové směřování komise. Ze složení se dá očekávat zesílení tlaku na Green Deal a zhoršování pozice pro jadernou energetiku. Na ta skutečně vlivná ekonomická portfolia totiž usednou zelení radikálové. To je především případ španělské komisařky Theresy Ribeirové.

Ta bude fakticky dvojkou po von der Leyenové. Radikální socialistka, která prosadila španělský ústup od jádra, bude výkonnou místopředsedkyní zodpovědnou za Green Deal. Bude mít na starosti při novém rozložení pravomocí také hospodářskou soutěž a veřejnou podporu. To znamená, že právě její úřad bude rozhodovat o povolení veřejné podpory na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech.

Energetiku získal dánský socialista Dan Jorgensen. Další odpůrce jádra a zastánce Green Dealu. Ursula von der Leyenová svým obsazením komise ukazuje, že žádný ústupek od Green Dealu nepřijde. Právě naopak. S Theresou Ribeirovou po boku se bude zjevně spíš přidávat plyn. Propad evropské schopnosti konkurovat se zjevně pod taktovkou nové komise bude dál prohlubovat.