Vláda má důvod slavit. Poprvé po dvaceti letech členství země v Evropské unii se Česku zřejmě podaří získat významný a vlivný ekonomický post v Bruselu. Podle portálu německého deníku Die Welt se ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) stane eurokomisařem pro energetiku. Premiér Petr Fiala (ODS) to zatím nechce komentovat. Minulý týden v pořadu e15 Flow ale naznačil, že Síkela má jako český kandidát na důležité místo v evropském exekutivním orgánu velkou šanci uspět.
„Chci, aby Česká republika konečně měla nějaké ekonomické portfolio, pod nímž je generální ředitelství. To znamená, že jsou tam výkonné pravomoci. K tomu směřujeme,“ řekl Fiala.
Mluvčí Úřadu vlády Lucie Ješátková potvrdila, že důležité portfolio je ve hře. Premiér se však podle ní nebude k informacím německého portálu vyjadřovat. „Nebude komentovat probíhající výběr komisaře. Ne všechny informace, které se v mediálním prostoru objevují, jsou přesné. S Ursulou von der Leyenovou nicméně od počátku jedná o ekonomickém portfoliu,“ sdělila Ješátková.
Pokud se informace Die Welt potvrdí, Fialův kabinet by zúročil a také završil úspěšné české předsednictví Radě EU. „Brusel s námi jako s Českou republikou vždy zametl, je to defilé porážek. Mimo jiné jsme měli na starosti rozšiřování EU v době, kdy se unie nerozšiřovala,“ připomněl nedávno europoslanec Alexandr Vondra. „Když teď může mít energetiku Estonsko, může mít stejné portfolio i Česko,“ míní.
Čeští eurokomisaři měli dříve na starosti také zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti či portfolio spravedlnosti, ochrany spotřebitelů a rovnosti pohlaví. Eurokomisařka Věra Jourová je od roku 2019 místopředsedkyní EK pro hodnoty a transparentnost.
Síkela opakovaně hovoří o tom, že klíčovou otázkou pro budoucnost země jsou inovace, mimo jiné v oborech spojených s rozvojem obnovitelných zdrojů energie a jiných nízkouhlíkových zdrojů. Zároveň podporuje investice do rozvoje jaderné energetiky.
Analytik společnosti ENA Jiří Gavor by získání vlivného energetického portfolia vnímal jako dobrou zprávu pro Česko, alespoň z pohledu spotřebitelů. Zdražování energií, které Green Deal přináší, totiž začíná pociťovat čím dál více lidí. Síkela může reprezentovat středoevropský proud, který přistupuje ke Green Dealu obezřetněji a snaží se tlumit tempo, s kterým přichází západní Evropa.
„Na druhou stranu nelze očekávat, že eurokomisař v rámci své agendy zásadně změní směr uvažování celé unie. Evropská komise je velký aparát, jehož politika má velkou setrvačnost,“ říká Gavor s tím, že odhadovat případné konkrétní priority Síkely v úřadě je dnes velmi obtížné.
Druhou rovinou zájmu může být pokračování snahy o zvýšení energetické nezávislosti Evropy na Rusku. Právě Síkela v době předsednictví Česka EU přede dvěma lety inicioval významné, byť tehdy relativně bolestivé kroky, které se časem ukázaly jako smysluplné. Podle unijních insiderů tehdy Síkela například pomohl dosáhnout dohody o zastropování cen plynu.
Die Welt zároveň informoval o obsazení dalších míst v EK. Někdejší lotyšský premiér Valdis Dombrovskis se podle něj ujme jako místopředseda komise témat rozšíření unie a obnovy Ukrajiny, která se od února 2022 brání ozbrojené ruské agresi. Teresa Riberaová, která je dosud španělskou ministryní životního prostředí, bude mít jako místopředsedkyně komise na starosti sociální, digitální a ekologickou transformaci, Francouz Thierry Breton má vést průmysl a strategické autonomie a eurokomisařem pro obchod bude zřejmě Nizozemec Wopke Hoekstra. Zkušeného slovenského diplomata a dlouholetého člena EK Maroše Šefčoviče si von der Leyenová vybrala jako komisaře pro odbourání byrokracie a meziinstitucionální otázky. Poláka Piotra Serafina pověří podle německého listu rozpočtovými záležitostmi.
Jasné také podle deníku je, že von der Leyenová povede komisi, ve které budou dominovat muži. Ne všechny státy totiž vyslyšely její přání, aby navrhly mužského i ženského kandidáta. Do komise, kterou von der Leyenová vytvořila v prvním funkčním období, si vybrala 12 žen a 15 mužů.
Budoucí komisaři budou muset ještě absolvovat slyšení před relevantními výbory Evropského parlamentu, které obvykle některé z kandidátů odmítnou. O týmu pak musí plénum EP hlasovat jako o celku.
