Uchazeč má ze zákona povinnost poskytovat úřadu práce veškerou potřebnou součinnost související se zprostředkováním zaměstnání. Jednou z těchto povinností je také dostavit se na úřad práce ve stanoveném termínu.
Podle zákona o zaměstnanosti vyřadí krajská pobočka úřadu práce uchazeče mimo jiné tehdy, pokud bez vážného důvodu maří součinnost s úřadem. Podle § 31 zákona o zaměstnanosti se za maření součinnosti považuje také nedostavení se na krajskou pobočku ve stanoveném termínu, aniž by mu v tom bránily vážné důvody.
Kromě dostavení se na schůzku ve stanoveném termínu stanovení zákon také lhůtu, v níž musí dokládat například pracovní neschopnost, z důvodu níž se nemohl uchazeč dostavit na schůzku.
Při vyřazování je třeba zohlednit princip proporcionality
Podle Nejvyššího správního soudu má úřad práce s ohledem na veškeré důsledky vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání postupovat uvážlivě a „hledat proporcionalitu mezi těmito důsledky a závažností porušení povinností ze strany uchazeče o zaměstnání“.
Nejvyšší správní soud se například zastal ženy, která si spletla datum schůzky na úřadu práce. Namísto 26. listopadu 2018 přišla až 29. listopadu 2018, neboť si dle svého vyjádření do diáře poznačila chybný termín. Odvolání ženy proti rozhodnutí o vyřazení z evidence Ministerstvo práce a sociálních věcí nevyhovělo. Žena se obrátila na správní soud, který rozhodnutí úřadu práce i ministerstva zrušil. Ministerstvo se následně bránilo kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. I Nejvyšší správní soud dal za pravdu ženě.
Konstatoval přitom, že zmeškání schůzky bylo pouze ojedinělé, jinak žena své povinnosti řádně plnila. Smyslem úřadu práce je zprostředkování zaměstnání, k čemuž by měla veškerá činnost úřadu směřovat. Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání má představovat krajní opatření, ne běžný nástroj vyřizování agendy úřadu, uvádí Nejvyšší správní soud.
„Úmyslem zákonodárce při zakotvení možnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání přitom nebylo bezesporu ‚trestat‘ uchazeče za každé bagatelní pochybení,“ připomíná Nejvyšší správní soud.
Přísný postup úřadů práce při vyřazování z evidence
Veřejný ochránce v minulosti prověřoval postupy úřadů při vyřazení pěti stěžovatelů. Ze zjištění ombudsmana vyplynulo, že úřady pochybily. Společným jmenovatelem dvou případů bylo to, že úřady při vyřazování z evidence uchazečů „nezjistily skutečný stav věci a nepostupovaly přiměřeně, efektivně, ani vstřícně“.
Jedna stěžovatelka doplatila na to, že na pohovoru domluveném úřadem práce informovala, že má již předjednané jiné pracovní místo. Podle úřadu práce šlo o maření součinnosti bez vážného důvodu.
Jiný stěžovatel zase v žádosti o podporu v nezaměstnanosti uvedl dobu posledního zaměstnání, avšak opomenul do formuláře připsat informaci o následné pracovní neschopnosti v délce trvající více než jeden rok. Díky tomuto opomenutí nesplnil podmínku minimální doby pojištění. Postačovalo přitom, aby mu úředník poradil a na chybějící informaci se doptal.
„Role úřadu práce spočívá především v pomoci potřebným, nikoliv v tvrdém trestání a odmítání pomoci každému, kdo byť jen nepatrně pochybil,“ upozornil dříve ombudsman.
Nesmyslně krátké lhůty bez zákonného podkladu
V nedávno řešené věci se uchazečka o zaměstnání měla dostavit na úřad dne 18. prosince 2018 v 10 hodin. Tento den však byla ošetřena u lékaře, což úřadu oznámila i doložila. Úřad jí však dříve na počátku roku 2018 předal poučení, v němž stálo, že je „povinna dostavit se na úřad práce nejbližší následující úřední den po odpadnutí vážného důvodu – tento den se v době úředních hodin považuje za nově stanovený termín jednání na úřadě práce za účelem zprostředkování zaměstnání“.
Uchazečka se dostavila dne 20. prosince, ačkoliv podle poučení měla přijít již 19. prosince. Rozhodnutím datovaným o tři měsíce později úřad práce uchazečku sankčně vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání „pro maření součinnosti s úřadem práce spočívající v nedostavení se na úřad práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů“.
Takový postup podle ombudsmana však nemá oporu v zákoně. „Úřad práce v podstatě sám stanovil lidem novou povinnost. Podle poučení totiž měli přijít na schůzku s úředníkem hned první úřední den poté, co pominuly důvody, proč nezvládli předchozí setkání – například kvůli nemoci, úrazu nebo vyšetření u lékaře. Taková povinnost ale v zákoně není. Proto o ní Úřad práce neměl uchazeče poučovat, natož aby vyžadoval její plnění a lidi kvůli nesplnění této povinnosti trestal vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání,“ uvádí ombudsman Stanislav Křeček.
„Veřejnou službou, kterou vykonává úřad práce je zprostředkování zaměstnání na trhu práce. A veškerá činnost úřadu by měla vést k tomuto cíli. Schůzka na úřadě práce v nejbližší úřední den po skončení dočasné neschopnosti uchazeče, aniž by úřad práce o takovém setkání věděl předem, i podle soudů popírá samotný smysl spolupráce s nezaměstnaným,“ dodává ombudsman.
Úřady práce ke stanovení termínu po odpadnutí vážných důvodů nyní předávají následující dodatek k základnímu poučení. „Po odpadnutí vážného zákonného důvodu se uchazeč o zaměstnání dostaví na úřad práce v době úředních hodin nejpozději do 8 kalendářních dnů, případně bude v této lhůtě kontaktovat úřad práce za účelem stanovení nového termínu.“
