Rok po brutálním útoku Hamásu na jih Izraele, při němž zahynulo na 1200 lidí, většinou civilistů, a dalších 250 jich bylo odvlečeno do Pásma Gazy, balancuje Blízký východ nad hlubokou propastí. Odvetné údery izraelských jednotek na úzký pobřežní pás za poslední dvanáct měsíců metastázovaly v otevřenou ofenzivu proti šíitskému hnutí Hizballáh v Libanonu a hrozbu války s Íránem. Naděje na příměří, které by zabránilo dalšímu krveprolití, mezitím slábne.
Přestože Izrael v Gaze za rok zabil více než 40 tisíc Palestinců, jak uvádějí úřady kontrolované Hamásem, které nerozlišují mezi civilisty a bojovníky, srovnal se zemí rozsáhlé oblasti pobřežního pásma a vyhnal z domovů miliony obyvatel, které sužuje hlad, smrt a nemoci, izraelská armáda o víkendu prováděla další operace na severu pásma ve snaze zabránit přeskupení Hamásu. Izraelští představitelé se sice snaží vykreslit Hamás jako poražený, připouštějí ale, že jeho členové v Gaze stále přežívají, i když v oslabeném stavu.
Rok zabíjení vyvrátil řadu iluzí. Rozplynulo se zbožné přání západních spojenců Izraele na takzvané dvoustátní řešení. Podporovatelé Izraele doufali, že premiéra Benjamina Netanjahua, který se celý svůj politický život stavěl proti palestinskému státu po boku Izraele, lze nějakým způsobem přesvědčit, aby s tímto plánem souhlasil a ukončil tak válku. To se nestalo a zřejmě ani nestane.
Šéf Hamásu v Gaze Jahjá Sinvár zase za posledních dvanáct měsíců přišel o naději, že se zbytek takzvané „íránské osy odporu“ zapojí plnou silou do války s cílem ochromit Izrael. Teherán dál jasně najevo, že si širší válku nepřeje. Místo toho se společně s Hizballáhem po většinu času spokojil s ostřelováním severní hranice Izraele.
Nakonec to byl Izrael, kdo přešel v září do útoku. Na dálku odpálil pagery a vysílačky Hizballáhu, následně zahájil nejtvrdší vzdušné údery od druhé libanonské války z roku 2006 a pozemní operaci na jihu Libanonu. Při jednom z náletů zabil vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha. Hizballáh ale podobně jako Hamás přes těžké ztráty ve svém vedení působí nezničitelně.
To vše vyvolává otázky, zda má Izrael nějakou jasnější vizi pro svůj eskalující konflikt s Íránem. Židovský stát zřejmě v současné době stále plánuje rozsah své reakce na raketový útok Teheránu z minulého týdne.
Netanjahu, který dosud nedosáhl svého cíle Hamás vyhladit a získat zpět všechny zajaté Izraelce, mezitím navzdory svým kontroverzním upevňuje pozici ve vládě. Netanjahuovi političtí oponenti, včetně příbuzných unesených Izraelců, premiéra obviňují, že blokuje dohodu o příměří a propuštění rukojmích, aby udržel ultranacionalisty ve vládě. V Pásmu Gazy pravděpodobně stále zůstává 97 z původně zhruba 250 zajatých lidí, jejich osud je ale nejasný. Nejméně o 33 rukojmích se podle izraelských úřadů předpokládá, že jsou mrtví.
Netanjahu tak čelí kritice, že upřednostňuje vlastní politické přežití před životy Izraelců. I přesto by jeho pravicová strana Likud získala největší počet křesel v jednokomorovém izraelském parlamentu, uvedl v polovině září průzkum levicového deníku Maariv. Netanjahuovy preference posílila také ofenziva v Libanonu.
Nadcházející americké volby i neochvějná podpora Izraele ze strany prezidenta Joea Bidena nevzbuzují příliš optimismu, že Spojené státy najdou z konfliktu cestu ven. Biden, který se snaží Izrael krotit, ale zároveň ho podporuje zbraněmi i diplomacií, vystavuje Američany nebezpečí, že se USA zapojí do širší války s Íránem. Přestože si Američané účast na konfliktu nepřejí, Biden se zavázal, že Izraeli přijde na pomoc, pokud to bude nutné.
Překreslení Blízkého východu pomocí hrubé síly bylo naposledy vážným tématem po útocích z 11. září 2001, kdy tehdejší americký prezident George Bush s Brity připravoval invazi do Iráku v roce 2003. Ta ale Blízký východ od násilného extremismu neočistila, situaci naopak ještě zhoršila.
Prioritou pro ty, kdo chtějí zastavit tuto válku, by měla být snaha o příměří v Gaze. Je to jediná šance, jak zklidnit situaci a vytvořit prostor pro diplomacii. Více než dva miliony Palestinců v Gaze se zatím musejí obejít bez základních životních potřeb, jako jsou dostatek potravin, pitné vody a paliv, spolehlivá zdravotní péče či funkční hygienická zařízení.
