Možná největší obětí nepovedené digitalizace stavebního řízení bude digitalizace samotná – tedy to, že politikům se nebude chtít do žádných větších projektů, které by byť jen zaváněly nutností zavést nějaký větší IT systém. Riziko je příliš velké a potenciálních politických bodů, které je možné získat, je příliš málo. Raději je lepší využívat osvědčené postupy, a hlavně žádné novoty.

Hned je to hezky vidět na návrhu novely zákona o obalech, kterým chce ministerstvo životního prostředí zavést zálohování plastových lahví a plechovek a který je čerstvě ve sněmovně. Není určitě špatné řešit, jak ještě lépe recyklovat to, co recyklovat jde, hlavně kovy, jejichž vyhazování je čistokrevné plýtvání. Ale ministerstvo navrhuje v roce 2024 stejný systém, jaký mohl fungovat klidně dva roky po sametové revoluci. A ne v éře chytrých mobilů, které má dnes podle statistického úřadu prakticky každý ve věku 16 až 64 let a jejich využití klesá až u těch nejstarších občanů.

Místo možného pěkného digitálního projektu tu tak máme rozšíření klasického vracení obalů do prodejen, což je v pohodě řešitelné u velkých supermarketů a hypermarketů, ale naprosté peklo pro malé venkovské prodejny, a hlavně čerpací stanice, které budou muset povinně sbírat lahve a plechovky. Nutné investice na automaty na sběr těchto obalů půjdou bezpochyby do stovek milionů korun.

Ke kontejneru s mobilem

Jak by to přitom mohlo vypadat digitálně? Už dneska existují systémy, kde se na obalech nachází unikátní QR kód a na každé nádobě na odpad je také QR kód. Zákazníci pak před vyhozením lahve spárují QR kód na lahvi s QR kódem na nádobě v aplikaci a systém jim po ověření vrátí peníze. Systém má samozřejmě svoje nevýhody – lidé bez chytrého mobilu jsou odkázáni na menší síť sběrných míst nebo kontejnerů a provoz může být dražší. Ale má zásadní výhody – menší zátěž pro lokální a malé firmy a využití obrovské existující sítě sběrných nádob (v podobě všech barevných popelnic na tříděný odpad a prakticky každého odpadkového koše). Další výhodou je, že systém je velmi snadno rozšiřitelný z plechovek a PET lahví, na které mají zálohy dopadnout nyní, na jakékoli další druhy obalů nebo zboží, na které to bude v budoucnu potřeba.

Ministerstvu se do toho ovšem nechtělo, ačkoli v rámci dopadové analýzy digitální zálohování zvažovalo. Když se na tento systém zeptal ministra Petra Hladíka Český rozhlas, argumentoval kromě jiného tím, že to nikde není, samozřejmě i bezpečností dat: „Kdo bude znát data, kde nakupuji a kde vyhazuji svůj odpad?“ Což je samozřejmě velmi špatná otázka – ta správná je „jak bych mohl využít obrovské množství – ideálně anonymizovaných – dat o tom, co se kde jak vrací, což mi pomůže v lepším cílení mé politiky a v efektivnějším vynakládání veřejných peněz?“ Bohužel tato data nevzniknou a pan ministr je nijak nevyužije, protože z „tupých“ automatů na petky v supermarketech mu žádná data nevylezou.

Nakonec ale možná nebudeme mít ani ony automaty na vracení plastových lahví. Návrh zákona je totiž ministerstvem tlačený dost na sílu a významně proti jsou všechny regionální organizace (Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Asociace krajů), Hospodářská komora i Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Všichni se spojili začátkem října v dopisu premiérovi, aby celou zálohovací akci zastavil (neúspěšně). Obce a kraje jsou logicky proti, protože zálohování PET lahví znamená jejich vytažení ze žlutých kontejnerů a tím snížení příjmů z plastových odpadů a zvýšení nákladů na odpadové hospodářství. Hospodářská komora chce řešení, které bude moderní a efektivnější.

VIDEO: Tiskovka po jednání vlády: O novinkách informovali ministři Kupka a Kulhánek

Co nejdál od rizika

Toho se asi zástupci podnikatelů těžko dočkají, protože za řešení, které je tradiční a méně efektivní, nehrozí ministerstvu a ministrovi tak velký průšvih. Proto se není čemu divit, že preferuje právě to. Můžeme si vsadit na to, že tento přístup uvidíme stále častěji, protože politici riziko tradičně nemají rádi. Na jakékoli velké digitalizační projekty, především ty, jejichž kolaps by způsobil nemožnost výkonu státní moci (jako tomu bylo u stavebního řízení), tak budou hledět s velkou mírou nedůvěry.

Výsledkem je, že budeme PET lahve buď i nadále házet do žlutých kontejnerů a plechovky do šedých (to v lepším případě), nebo se v horším podaří ministerstvu i přes významné náklady protlačit systém zálohování a dočkáme se pravděpodobně vyšších cen nápojů v obchodech, protože obchodníci si budou muset náklady na přestavbu prodejen a nákup nových technologií nějak kompenzovat. A digitalizace se v tomto a v mnoha dalších odvětvích o pár let odloží. Což je pěkné dědictví jednoho velkého nezvládnutého státního projektu.

Možná největší obětí nepovedené digitalizace stavebního řízení bude digitalizace samotná – tedy to, že politikům se nebude chtít do žádných větších projektů, které by byť jen zaváněly nutností zavést nějaký větší IT systém. Riziko je příliš velké a potenciálních politických bodů, které je možné získat, je příliš málo. Raději je lepší využívat osvědčené postupy, a hlavně žádné novoty.

Hned je to hezky vidět na návrhu novely zákona o obalech, kterým chce ministerstvo životního prostředí zavést zálohování plastových lahví a plechovek a který je čerstvě ve sněmovně. Není určitě špatné řešit, jak ještě lépe recyklovat to, co recyklovat jde, hlavně kovy, jejichž vyhazování je čistokrevné plýtvání. Ale ministerstvo navrhuje v roce 2024 stejný systém, jaký mohl fungovat klidně dva roky po sametové revoluci. A ne v éře chytrých mobilů, které má dnes podle statistického úřadu prakticky každý ve věku 16 až 64 let a jejich využití klesá až u těch nejstarších občanů.

Místo možného pěkného digitálního projektu tu tak máme rozšíření klasického vracení obalů do prodejen, což je v pohodě řešitelné u velkých supermarketů a hypermarketů, ale naprosté peklo pro malé venkovské prodejny, a hlavně čerpací stanice, které budou muset povinně sbírat lahve a plechovky. Nutné investice na automaty na sběr těchto obalů půjdou bezpochyby do stovek milionů korun.

Ke kontejneru s mobilem

Jak by to přitom mohlo vypadat digitálně? Už dneska existují systémy, kde se na obalech nachází unikátní QR kód a na každé nádobě na odpad je také QR kód. Zákazníci pak před vyhozením lahve spárují QR kód na lahvi s QR kódem na nádobě v aplikaci a systém jim po ověření vrátí peníze. Systém má samozřejmě svoje nevýhody – lidé bez chytrého mobilu jsou odkázáni na menší síť sběrných míst nebo kontejnerů a provoz může být dražší. Ale má zásadní výhody – menší zátěž pro lokální a malé firmy a využití obrovské existující sítě sběrných nádob (v podobě všech barevných popelnic na tříděný odpad a prakticky každého odpadkového koše). Další výhodou je, že systém je velmi snadno rozšiřitelný z plechovek a PET lahví, na které mají zálohy dopadnout nyní, na jakékoli další druhy obalů nebo zboží, na které to bude v budoucnu potřeba.

Ministerstvu se do toho ovšem nechtělo, ačkoli v rámci dopadové analýzy digitální zálohování zvažovalo. Když se na tento systém zeptal ministra Petra Hladíka Český rozhlas, argumentoval kromě jiného tím, že to nikde není, samozřejmě i bezpečností dat: „Kdo bude znát data, kde nakupuji a kde vyhazuji svůj odpad?“ Což je samozřejmě velmi špatná otázka – ta správná je „jak bych mohl využít obrovské množství – ideálně anonymizovaných – dat o tom, co se kde jak vrací, což mi pomůže v lepším cílení mé politiky a v efektivnějším vynakládání veřejných peněz?“ Bohužel tato data nevzniknou a pan ministr je nijak nevyužije, protože z „tupých“ automatů na petky v supermarketech mu žádná data nevylezou.

Nakonec ale možná nebudeme mít ani ony automaty na vracení plastových lahví. Návrh zákona je totiž ministerstvem tlačený dost na sílu a významně proti jsou všechny regionální organizace (Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Asociace krajů), Hospodářská komora i Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Všichni se spojili začátkem října v dopisu premiérovi, aby celou zálohovací akci zastavil (neúspěšně). Obce a kraje jsou logicky proti, protože zálohování PET lahví znamená jejich vytažení ze žlutých kontejnerů a tím snížení příjmů z plastových odpadů a zvýšení nákladů na odpadové hospodářství. Hospodářská komora chce řešení, které bude moderní a efektivnější.

VIDEO: Tiskovka po jednání vlády: O novinkách informovali ministři Kupka a Kulhánek

Co nejdál od rizika

Toho se asi zástupci podnikatelů těžko dočkají, protože za řešení, které je tradiční a méně efektivní, nehrozí ministerstvu a ministrovi tak velký průšvih. Proto se není čemu divit, že preferuje právě to. Můžeme si vsadit na to, že tento přístup uvidíme stále častěji, protože politici riziko tradičně nemají rádi. Na jakékoli velké digitalizační projekty, především ty, jejichž kolaps by způsobil nemožnost výkonu státní moci (jako tomu bylo u stavebního řízení), tak budou hledět s velkou mírou nedůvěry.

Výsledkem je, že budeme PET lahve buď i nadále házet do žlutých kontejnerů a plechovky do šedých (to v lepším případě), nebo se v horším podaří ministerstvu i přes významné náklady protlačit systém zálohování a dočkáme se pravděpodobně vyšších cen nápojů v obchodech, protože obchodníci si budou muset náklady na přestavbu prodejen a nákup nových technologií nějak kompenzovat. A digitalizace se v tomto a v mnoha dalších odvětvích o pár let odloží. Což je pěkné dědictví jednoho velkého nezvládnutého státního projektu.