Povodně, které nás v letošním roce zasáhly nebývalou silou, jsou především lidskou tragédií, když bohužel došlo ke ztrátám na životech. Zaplavené a zničené domy, zdevastovaný majetek pak představují další rozměr této smutné události. Nechci se jako makroekonom v tuto chvíli pouštět do odhadů národohospodářských škod, byla by to střelba od boku. To případně přenechám jiným.

Pojďme se ale podívat na to, jak destruktivní byly povodně, které jsme již v minulosti zažili. Pohled do národního účetnictví odhalí, že ztráty z katastrof, kam u nás téměř výlučně patří povodně, byly výrazné v letech 1997, 2002, 2010 a 2013. Nejvýraznější snížení hodnoty aktiv bylo zaznamenané v roce 2002, kdy přesáhlo 23 miliard korun v tehdejších cenách. Zničeno tak bylo 1,6 promile hodnoty veškerých nefinančních aktiv. V roce 1997 to pro srovnání bylo 0,5 promile, v roce 2013 pak 0,6 promile.

Ze sektorového pohledu dopadly minulé záplavy relativně nejvíce na nefinanční podniky, v roce 2002 pak poměrně výrazně i na sektor vládních institucí. To bylo do značné míry dáno tím, že se tehdejší povodně ve větší míře týkaly jednak infrastruktury a jednak Prahy, kde se vládní sektor významně koncentruje. Dopady do sektoru domácností byly z národohospodářského pohledu relativně mírné, když podíl ztrát z katastrof na nefinančních aktivech v letech 1997 i 2002 činil 0,1 promile.

Pohroma již byla dokonána, nyní je otázka, co bude dál. Z ekonomického pohledu je po přírodních katastrofách často patrný efekt J-křivky. Bezprostředně po nějaké takovéto události je v důsledku ochromení výroby u podniků, které byly nepřízní osudu postiženy, dopad samozřejmě negativní. K tomu je třeba přičíst fakt, že domácnosti se v prvé řadě musejí postarat o sebe, své nejbližší i záchranu majetku před následnými škodami, a nejsou tedy zapojeny do pracovního procesu. Postupem času ale převáží efekt obnovování povodněmi zničeného majetku a infrastruktury, což bude mít pozitivní dopad na hospodářský růst. Jak silný tento efekt bude, to se ale v této chvíli opravdu předjímat nedá.

Autor je hlavní ekonom Komerční banky

Povodně, které nás v letošním roce zasáhly nebývalou silou, jsou především lidskou tragédií, když bohužel došlo ke ztrátám na životech. Zaplavené a zničené domy, zdevastovaný majetek pak představují další rozměr této smutné události. Nechci se jako makroekonom v tuto chvíli pouštět do odhadů národohospodářských škod, byla by to střelba od boku. To případně přenechám jiným.

Pojďme se ale podívat na to, jak destruktivní byly povodně, které jsme již v minulosti zažili. Pohled do národního účetnictví odhalí, že ztráty z katastrof, kam u nás téměř výlučně patří povodně, byly výrazné v letech 1997, 2002, 2010 a 2013. Nejvýraznější snížení hodnoty aktiv bylo zaznamenané v roce 2002, kdy přesáhlo 23 miliard korun v tehdejších cenách. Zničeno tak bylo 1,6 promile hodnoty veškerých nefinančních aktiv. V roce 1997 to pro srovnání bylo 0,5 promile, v roce 2013 pak 0,6 promile.

Ze sektorového pohledu dopadly minulé záplavy relativně nejvíce na nefinanční podniky, v roce 2002 pak poměrně výrazně i na sektor vládních institucí. To bylo do značné míry dáno tím, že se tehdejší povodně ve větší míře týkaly jednak infrastruktury a jednak Prahy, kde se vládní sektor významně koncentruje. Dopady do sektoru domácností byly z národohospodářského pohledu relativně mírné, když podíl ztrát z katastrof na nefinančních aktivech v letech 1997 i 2002 činil 0,1 promile.

Pohroma již byla dokonána, nyní je otázka, co bude dál. Z ekonomického pohledu je po přírodních katastrofách často patrný efekt J-křivky. Bezprostředně po nějaké takovéto události je v důsledku ochromení výroby u podniků, které byly nepřízní osudu postiženy, dopad samozřejmě negativní. K tomu je třeba přičíst fakt, že domácnosti se v prvé řadě musejí postarat o sebe, své nejbližší i záchranu majetku před následnými škodami, a nejsou tedy zapojeny do pracovního procesu. Postupem času ale převáží efekt obnovování povodněmi zničeného majetku a infrastruktury, což bude mít pozitivní dopad na hospodářský růst. Jak silný tento efekt bude, to se ale v této chvíli opravdu předjímat nedá.

Autor je hlavní ekonom Komerční banky