Zatímco v mnoha jiných odvětvích jako je třeba potravinářství či automomotive jsme svědky výrazného zdražování, ceny domácích spotřebičů se drží na úrovni cen před rokem 1989. Ze statistik Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ navíc vyplývá, že u nejprodávanějšího typu pračky klesla cena za posledních 20 let na polovinu. O vývoji cen, povinnou opravitelností či environmentální legislativou týkající se právě domácích spotřebičů jsme si povídali s generálním ředitelem sdružení Radkem Hacaperkou.

Jak se za posledních 20 let v porovnání s jinými výrobky vyvíjí ceny u elektrospotřebičů?

Zatímco v prosinci 2004 se držela průměrná cena nejprodávanějšího typu pračky, který se hodí například do panelákového bytu, kolem 12 636 korun, v prosinci 2023 už to bylo pouhých 6 405 korun. Pokles cen ukazuje na obrovskou konkurenci na trhu, ale tato cenová úroveň vůbec neodpovídá obrovským investicím výrobců do technologií a vývoje.

Když se pak zaměříme na období inflace, která v posledních letech dosahovala dokonce dvouciferných hodnot, zůstaly ceny elektrospotřebičů relativně stabilní. A to navzdory několika faktorům jako je právě třeba technologický pokrok a inovace. Globalizace výrobních procesů a silná konkurence je důvodem, proč na rozdíl od jiných odvětví ceny nerostou.

Je však otázkou, jak dlouho bude tento trend udržitelný. S rostoucími náklady na suroviny, energii, pracovní sílu, v důsledku inflace, mohou výrobci čelit zvýšenému tlaku na ceny. A v momentu, kdy se navíc začnou do nákladů promítat legislativní regulace, mám na mysli nové normy vyžadující vývoj energeticky úspornějších modelů, orientaci na recyklaci a opětovné využití spotřebičů a také na logistiku, může dojít ke změně trendu vývoje cen v celém odvětví. Což by bylo v kontextu ekonomiky naprosto logické.

Jak konkrétně tedy ovlivňuje tato environmentální legislativa evropské výrobce spotřebičů?

Požadavky na energetickou účinnost, recyklovatelnost a opravitelnost výrobků zvyšují náklady na výzkum, vývoj a výrobu. Výrobci musí investovat do inovací, aby vyhověli těmto předpisům, což v kombinaci s tlakem na nízké ceny vytváří složitou ekonomickou situaci.

Technologické a dodatečné finanční nároky ovlivňují schopnost konkurovat na trhu, zvláště vůči levnějším produktům, které se vyrábějí v zemích, kde regulace tak přísná není, a dostávají se do Evropy především prostřednictvím internetového prodeje. Zde chybí vedle regulace především přísná kontrola dodržování evropské legislativy i v případě prodejů přes internet ze zemí mimo EU.

Kromě toho se musí výrobci přizpůsobit novým materiálovým standardům, které mohou být dražší nebo technologicky náročnější, a to jak na výrobu, tak následně na zpracování po ukončení životnosti výrobků.

Ohrožují některé předpisy samotnou funkčnost výrobků? 

Ano, některé legislativní předpisy Ekodesignu jdou příliš daleko. Energetická úspora a funkčnost musí jít ruku v ruce. V současnosti je na výrobce vyvíjen tlak, aby vyrobili pračku nebo myčku, která bude prát či mýt téměř bez použití vody a elektřiny. A co se stane, aby toto bylo naplněno? Zákazník bude muset používat prací prostředky s větším obsahem chemických látek. A chemie má jednak vliv na životnost výrobku, tak i na životní prostředí.

Dalším problémem jsou zákazy materiálů jako cín a olovo. Jde o materiály, které mají v elektronice nezastupitelnou roli díky vlastnostem jako je vodivost či pevnost. V současnosti jsou výrobci nuceni používat místo pájky a cínu studené spoje, což není pro životnost výrobků ideální.

A dalším příkladem jsou fluorovodíkové plyny, používané jako medium v klimatizačních jednotkách, tepelných čerpadlech nebo chladících či mrazících zařízeních. Evropská komise postupně snižuje jejich dostupnost na trhu s cílem jejich úplného zákazu. Alternativou je například přírodní butan, který je ale výbušný a hořlavý. A zde se zase naráží na protipožární předpisy.

Jaké náklady pak souvisí s povinnou opravitelností?

Kromě nákladů na výzkum a vývoj, které povedou k zajištění vyšší opravitelnosti výrobků, jde o náklady související s držením náhradních dílů – to znamená náklady na skladování, logistiku a distribuci těchto dílů. Významné jsou ale také výdaje na udržení standardu kvalifikovaných opravářů, neboť jde především o zdraví a bezpečnost uživatelů. A v neposlední řadě také na výchovu servisních techniků, kterých je navíc dlouhodobý nedostatek ve všech regionech České republiky, ale tento problém je celoevropský.

Je nedostatek opravářů na českém trhu udržitelný? A jak na situaci reagují výrobci?

Nedostatek opravářů představuje pro výrobce dlouhodobě velký problém. Zároveň však výzvu, které jdou aktivně naproti. Investují do programů vzdělávání nových opravářů, a to už v rámci aktivit na odborných školách. Prostřednictvím projektu „Naučíme vás to opravit“, který sdružuje střední školy a odborná učiliště napříč regiony ČR, investují do zajištění materiálních potřeb pro vzdělávání, poskytují výukové materiály i výrobky pro praxi studentů.

Těší mě, že se projektu daří a přibývají do něj stále nové školy. Aktuálně jsou zapojeny školy z Prahy, Hluboké nad Vltavou, Chomutova, Ostravy, Plzně, Třebíče, Kroměříže a nově se připojuje také škola z Hradce Králové. Každá škola zaměřuje svůj výukový program na konkrétní obor, který je doplněn o dílny se servisem domácích spotřebičů. A následně ve třetím ročníku chodí na praxi do regionálních servisů.

Zatímco v mnoha jiných odvětvích jako je třeba potravinářství či automomotive jsme svědky výrazného zdražování, ceny domácích spotřebičů se drží na úrovni cen před rokem 1989. Ze statistik Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ navíc vyplývá, že u nejprodávanějšího typu pračky klesla cena za posledních 20 let na polovinu. O vývoji cen, povinnou opravitelností či environmentální legislativou týkající se právě domácích spotřebičů jsme si povídali s generálním ředitelem sdružení Radkem Hacaperkou.

Jak se za posledních 20 let v porovnání s jinými výrobky vyvíjí ceny u elektrospotřebičů?

Zatímco v prosinci 2004 se držela průměrná cena nejprodávanějšího typu pračky, který se hodí například do panelákového bytu, kolem 12 636 korun, v prosinci 2023 už to bylo pouhých 6 405 korun. Pokles cen ukazuje na obrovskou konkurenci na trhu, ale tato cenová úroveň vůbec neodpovídá obrovským investicím výrobců do technologií a vývoje.

Když se pak zaměříme na období inflace, která v posledních letech dosahovala dokonce dvouciferných hodnot, zůstaly ceny elektrospotřebičů relativně stabilní. A to navzdory několika faktorům jako je právě třeba technologický pokrok a inovace. Globalizace výrobních procesů a silná konkurence je důvodem, proč na rozdíl od jiných odvětví ceny nerostou.

Je však otázkou, jak dlouho bude tento trend udržitelný. S rostoucími náklady na suroviny, energii, pracovní sílu, v důsledku inflace, mohou výrobci čelit zvýšenému tlaku na ceny. A v momentu, kdy se navíc začnou do nákladů promítat legislativní regulace, mám na mysli nové normy vyžadující vývoj energeticky úspornějších modelů, orientaci na recyklaci a opětovné využití spotřebičů a také na logistiku, může dojít ke změně trendu vývoje cen v celém odvětví. Což by bylo v kontextu ekonomiky naprosto logické.

Jak konkrétně tedy ovlivňuje tato environmentální legislativa evropské výrobce spotřebičů?

Požadavky na energetickou účinnost, recyklovatelnost a opravitelnost výrobků zvyšují náklady na výzkum, vývoj a výrobu. Výrobci musí investovat do inovací, aby vyhověli těmto předpisům, což v kombinaci s tlakem na nízké ceny vytváří složitou ekonomickou situaci.

Technologické a dodatečné finanční nároky ovlivňují schopnost konkurovat na trhu, zvláště vůči levnějším produktům, které se vyrábějí v zemích, kde regulace tak přísná není, a dostávají se do Evropy především prostřednictvím internetového prodeje. Zde chybí vedle regulace především přísná kontrola dodržování evropské legislativy i v případě prodejů přes internet ze zemí mimo EU.

Kromě toho se musí výrobci přizpůsobit novým materiálovým standardům, které mohou být dražší nebo technologicky náročnější, a to jak na výrobu, tak následně na zpracování po ukončení životnosti výrobků.

Ohrožují některé předpisy samotnou funkčnost výrobků? 

Ano, některé legislativní předpisy Ekodesignu jdou příliš daleko. Energetická úspora a funkčnost musí jít ruku v ruce. V současnosti je na výrobce vyvíjen tlak, aby vyrobili pračku nebo myčku, která bude prát či mýt téměř bez použití vody a elektřiny. A co se stane, aby toto bylo naplněno? Zákazník bude muset používat prací prostředky s větším obsahem chemických látek. A chemie má jednak vliv na životnost výrobku, tak i na životní prostředí.

Dalším problémem jsou zákazy materiálů jako cín a olovo. Jde o materiály, které mají v elektronice nezastupitelnou roli díky vlastnostem jako je vodivost či pevnost. V současnosti jsou výrobci nuceni používat místo pájky a cínu studené spoje, což není pro životnost výrobků ideální.

A dalším příkladem jsou fluorovodíkové plyny, používané jako medium v klimatizačních jednotkách, tepelných čerpadlech nebo chladících či mrazících zařízeních. Evropská komise postupně snižuje jejich dostupnost na trhu s cílem jejich úplného zákazu. Alternativou je například přírodní butan, který je ale výbušný a hořlavý. A zde se zase naráží na protipožární předpisy.

Jaké náklady pak souvisí s povinnou opravitelností?

Kromě nákladů na výzkum a vývoj, které povedou k zajištění vyšší opravitelnosti výrobků, jde o náklady související s držením náhradních dílů – to znamená náklady na skladování, logistiku a distribuci těchto dílů. Významné jsou ale také výdaje na udržení standardu kvalifikovaných opravářů, neboť jde především o zdraví a bezpečnost uživatelů. A v neposlední řadě také na výchovu servisních techniků, kterých je navíc dlouhodobý nedostatek ve všech regionech České republiky, ale tento problém je celoevropský.

Je nedostatek opravářů na českém trhu udržitelný? A jak na situaci reagují výrobci?

Nedostatek opravářů představuje pro výrobce dlouhodobě velký problém. Zároveň však výzvu, které jdou aktivně naproti. Investují do programů vzdělávání nových opravářů, a to už v rámci aktivit na odborných školách. Prostřednictvím projektu „Naučíme vás to opravit“, který sdružuje střední školy a odborná učiliště napříč regiony ČR, investují do zajištění materiálních potřeb pro vzdělávání, poskytují výukové materiály i výrobky pro praxi studentů.

Těší mě, že se projektu daří a přibývají do něj stále nové školy. Aktuálně jsou zapojeny školy z Prahy, Hluboké nad Vltavou, Chomutova, Ostravy, Plzně, Třebíče, Kroměříže a nově se připojuje také škola z Hradce Králové. Každá škola zaměřuje svůj výukový program na konkrétní obor, který je doplněn o dílny se servisem domácích spotřebičů. A následně ve třetím ročníku chodí na praxi do regionálních servisů.