Začátek bude asi mimoběžný, ale je nutný k dokreslení celého příběhu a jeho zasazení do kontextu událostí a času. V roce 1993 jsem dokončil vysokou školu a nastoupil jako analytik do privatizačních fondů česko-kalifornské investiční společnosti. Byla to doba privatizačního kvasu. Druhá vlna kuponové privatizace běžela na plné obrátky a akcie se staly fenoménem své doby, ačkoli s kapitálovým trhem mělo jakoukoli zkušenost v Česku i na Slovensku jen minimum lidí. Skvělá příležitost pro mladé vysokoškoláky s porevolučním ekonomickým vzděláním nebo obchodním duchem, a ještě větší pro ty, kdo kromě toho měli i nějaký kapitál. Já ne. Akcie z kuponovky měl skoro každý, nikdo ale moc netušil, jakou mají skutečnou hodnotu. Skoro nikdo nevěděl, kdo vlastně na kupony rozdělenou českou ekonomiku vlastní. Burza začínala a v tisku každý den vycházela velká dvojstrana plná drobných řádek s cenami stovek akcií na burze. Ani velká ranní káva nestačila na to, vše si pročíst. Wall Street hadr. Po dvou letech v privatizačním fondu už jsem s několika kamarády a v té době se zkušenými byznysmeny ze Software602 hlavně díky jejich kapitálu zakládal makléřskou společnost. Příležitosti v tomto oboru doslova řvaly po naplnění.
Společný pokoj
A tady pomalu začíná příběh o tom, jak se osudově zkřížily mé cesty s o pár let mladším Patrikem Tkáčem. Dnes vím, že mi to změnilo život. Doufám, že i já ho nepatrně změnil Patrikovi. Začalo to zcela nenápadně. Jako analytik makléřské společnosti AKRO Capital jsem s kolegou na konci devadesátek jel na školení RM-Systému (druhý trh s akciemi) mimo Prahu. Na pokoji nás ubytovali s makléřem brněnského obchodníka s cennými papíry. Dnes zpětně je to úsměvné, ale na náhody nevěřím. Náš spolubydlící byl makléř firmy, která se s novým vlastníkem chystala přesunout z Brna do Prahy. Shodou okolností asi tři sta metrů od místa, kde už několik let sídlila naše makléřská společnost. Tak vzniklo přátelství, které mě nakonec propojilo s Patrikem Tkáčem.
V té době jsem ale netušil, kdo za touto společností stojí a kdo přesně tímto způsobem, zcela nenápadně, leč velmi odvážně, vplul z Bratislavy do Prahy. Teprve později vyšlo najevo, že to byli pánové Jakabovič a Tkáč. Ne nadarmo měli na počátku své éry v logu nejen dnes už zažitou značku J&T, ale i hlavu tygra. V dnešní perspektivě byl obchodník s cennými papíry původem z Brna jen začátek pro raketový český start. Netrvalo dlouho a Podnikatelská banka, v té době v nucené správě ČNB, se po vstupu slovenské skupiny J&T rychle změnila v dravou privátní a investiční banku, finanční štiku – nebo spíše onoho tygra. Brzy se bez J&T v Česku neobešel už skoro žádný větší kapitálový obchod.
Významnější spolupráce přímo s Patrikem Tkáčem začala v období let 1998 a 1999. Tady osobní poznámka. Vždy mi to připomene, jak je to dávno. V roce 1998 se mi totiž narodila první dcera. V té době jsem prodal svůj podíl v AKRO Capital s tím, že se postavím na vlastní nohy. Díky dřívějším kontaktům, informacím a znalostem jsem měl v hlavě hodně nápadů. Základem úspěchu pro mě ale byla spolupráce s kapitálově silnou J&T Bankou. První velký obchod na sebe nenechal dlouho čekat. Našel jsem, vyjednal a fakticky i uzavřel obchod, při kterém skupina J&T ovládla 62procentní podíl v investičním holdingu Veletržní finanční, původním fondu z kuponovky, změněném na klasickou a.s. Ten patřil BVV Brno a po jejich ovládnutí německým výstavnickým gigantem Messe Dusseldorf se rozhodli všechna nevýstavní aktiva prodat.
Šťavnaté sousto
Veletržní finanční holding byl velké a šťavnaté sousto. Vlastnil další podniky jako Škrobárny Brno, Geodézie Brno, Zásobování teplem Vsetín a další aktiva. Dodnes si pamatuji dvě důležité události kolem tohoto obchodu. Setkání v Brně s vedením BVV Brno. Přijel jsem sám z Prahy a v hotelové lobby plné kravaťáků jsem jen velmi těžko hledal, s kým vlastně mám schůzku. Kromě Patrika a zástupce transakční banky na straně BVV jsem nikoho z bratislavského vedení J&T neznal. Patrikova parťáka Ivana Jakaboviče stejně jako jeho otce pana Josefa Tkáče jsem poznal až později.
Dokončení obchodu mělo také svou pikantní příchuť. Patrik byl na lyžích v zámoří a obchod se dotahoval ve velmi napjaté atmosféře. Konkurenční zájemci byli velmi aktivní a agresivní. Bylo to napínavé až do poslední chvilky, ale podařilo se. Pro skupinu J&T to byl velký krok. O to více, když rychle následovaly další velké obchody. Od ČSOB jsme podobně koupili Komenius holding. Kapitál a síla J&T rostly. Rozdíl mezi nákupní hodnotou zmíněných aktiv a jejich následný rychlý růst byl živou vodou pro další společné a „drzé“ obchody. Po neúspěšné vládní privatizaci ČEZ v roce 2002 jsem pochopil, že se otevřela neopakovatelná příležitost, a to investice do akcií ČEZ. ČEZ v té době pro mě byl zosobněním očekávaného budoucího rychlého ekonomického růstu Česka. Zjednodušeně nejlepší investice do víry v růst Česka koncentrovaná v jedné akciovce. Vše bylo navíc ověnčeno zatím neoceněným budoucím vstupem Česka do EU, spuštěním dvou dokončovaných jaderných bloků v Temelíně a kapitálovým propojením výroby a distribuce elektřiny v ČEZ.
Jiné kafe
A právě v této části příběhu je vše, co pro mě byznysově i lidsky znamená a dodnes je Patrik Tkáč. Když jsem šel projekt ČEZ Patrikovi před dvaceti lety představit, myslel jsem si, že půjde o investici v řádech desítek milionů korun. Jenže s vizionářem, obchodníkem, který nasaje a pochopí podstatu celého příběhu během pár minut a umí udělat rychlé rozhodnutí, je to to jiné kafe. Patrik učinil rychlé a ze zpětného pohledu pro J&T i mě přelomové rozhodnutí. Během chvíle byla z ČEZ investice za vyšší miliardy.
Na začátku to nebylo vůbec jednoduché a byla to i velká zkouška, respektive jízda na horské dráze. Proti našim srdnatým nákupům tenkrát šel celosvětově uznávaný investor Mark Mobius, který naopak svůj velký, už dříve nakoupený podíl v ČEZ na pražské burze nekompromisně a rychle prodával. V té době se říkalo, že na burze stojí vlaky plné akcií ČEZ a nikdo je nechce. Šel z toho až strach. Jenže na naše nadšení to v té době bylo málo. Cena klesla až k dnes nepředstavitelným šedesáti korunám a naše investice se záhy po nákupu znehodnotila až o třicet procent. Byla to velká škola. Patrik Tkáč ale nikdy nezaváhal a dál věřil v příběh, který jsem mu představil. Odměnou nám byl následný až překotný růst ve vyšších násobcích pořizovací ceny. Ke 200, 300, 500, a pak dokonce i více než tisíci korun za akcii, a to během několika málo následujících let. Vznikl tak obrovský investiční kapitál, který se později klíčovým lidem v J&T jako Daniel Křetínský podařilo rozmnožit mnoha úspěšnými korporátními obchody.
Já jsem po krátké spolupráci právě s Danielem Křetínským z výkonných struktur J&T odešel. Mou doménou zůstal kapitálový trh a také plnění vlastních, přízemnějších vizí. Mé obchody s J&T ale pokračovaly. Zúčastnili jsme se boje o TV Nova, uskutečnili řadu dalších velmi úspěšných investic. Jednou z nich byla i dnes těžko uvěřitelná privatizace ruské energetiky skrze akcie RAO-UES. Ve druhé dekádě tohoto století se pak podařilo velmi úspěšně dokončit prodej dříve dobře nakoupeného více než dvacetiprocentního balíku akcií Unipetrolu do rukou jejich majoritního vlastníka, polské PKN Orlen. Konečnou zelenou k uzavření obchodu jsem dostal na jachtě nedaleko řeckých Athén. Na opuštěném pobřeží, kde mě nevěřícně vysadil taxikář, pro mě na nafukovacím člunu přijel samotný Patrik a podivil se mému oblečení. Stál jsem na břehu v černých polobotkách, tmavých kalhotách, bílé košili a teklo ze mě jak z vola. Zisk byl opět mimořádný.
Čtvrtstoletí byznysu
Pětadvacet let spolupráce s Patrikem Tkáčem je za námi. On je pryč z Prahy, důvodů k setkání ubývá. Co je ale podstatné a co bylo hlavním důvodem pro tento text, popis našeho společného příběhu, je následující: Za celý svůj dosavadní byznysový život jsem nepotkal nikoho tak bohatého, současně ale otevřeného a ve skrytu svým způsobem i obyčejného, normálního, ale nesmírně inspirativního člověka. Potkal jsem jen málo lidí, kteří se dokážou tolik nadchnout pro věci, které je zajímají, a ponořit se do nich. Je jedno, zda je to bezobslužná prodejna potravin, chov koní a krav, láska k vínu a vinohradům nebo Minecraft v dobách své slávy či aktuálně umělá inteligence.
Patrik Tkáč je mimořádný vizionář, který dal mně, ale i dalším lidem příležitosti, o kterých by se nám bez jeho přístupu a otevřenosti ani nesnilo. Změnil život mně, ale i lidem kolem mě. Nechal vedle sebe z řadového právníka vyrůst aktuálně nejbohatšího člověka v Česku. Nikdy se nebál riskovat a zbohatl na tom. Vše založil na vzájemném respektu a důvěře. Vždy držel a drží slovo – takové lidi potkáte v životě jen málokdy. Mně se to stalo. Není to tak dávno, kdy jsem mu při návštěvě v Bratislavě dovezl svou nejoblíbenější stavebnici Lego Ideas s názvem Dům na stromě. Myslel jsem si, že skončí někde v rohu, ale nestalo se tak. Po pár týdnech jsem sháněl kostičku, kterou prý rozkousal pes. To mě potěšilo. V tom domě je totiž zavřený celý náš příběh, příběh vizionáře, který dokázal rozpoznat správné lidi a poskládat je bezchybně vedle sebe jako ten lego domek v korunách stromů.
Nepochybuji ani trochu, že se mu stejný úspěch přilepí na paty i nyní, kdy s velkou, sobě vlastní vizí a nadšením rozjíždí silnou kapitálovou rodinu J&T Arch.
