Před dvěma lety jste v rozhovoru pro e15 mluvil o cíli zpětinásobit do konce roku 2024 zisk oproti roku 2020. Jak to vypadá?

Není tajemstvím, že rok 2022, kdy jsme tento plán vytvořili, byl v mnoha ohledech výjimečný. Ceny elektrické energie byly na historických maximech a nám to v našem byznysu vhánělo vítr do plachet. Přecházeli jsme z garantovaných výkupních cen elektřiny na tržní, což nám výrazně vylepšovalo výsledky. Tento stav ale trval jen několik měsíců a pak solární firmy začaly postupně střízlivět. V Česku se plánovalo, že se postaví gigawatty solárů, a ty zatím také nikde nevidím. Mnohem větší hráči jako ČEZ nebo i další investoři razantně šlapou na brzdu.

Korekce na trhu se ale dala čekat, ne?

Pokles cen jsme čekali, ale ne tak rychlý a tak hluboký. Další nečekanou překážkou byl čím dál častější výskyt takzvané kachní křivky, tedy situace, kdy se denní ceny elektřiny kvůli přebytku té solární propadnou na minima. Dokonce se začal používat nový pojem,  canyon curve, kaňová křivka, který popisuje stav, kdy se ceny propadnou skutečně hodně hluboko už dopoledne a na původní úroveň se vrací až večer. To je pro solární byznys mimořádně destrukční. 

Co to znamená?

Museli jsme na to zareagovat změnou strategie. Například jsme prodej elektřiny zčásti opět vzali zpět z trhu, takže momentálně máme zhruba půlku portfolia na trhu a u půlky máme výkupní cenu garantovanou. Před rokem jsme posílali na trh zhruba 80 procent elektřiny. 

Dám příklad z Maďarska. Ještě v roce 2019 jsme tam megawatthodinu prodávali zhruba za 90 eur, pak během energetické krize za několikanásobek a nyní jsme se vrátili na garantovaných zhruba 110 eur. Stále jsme tedy na mnohem vyšší úrovni, než s jakou jsme počítali, když jsme maďarské elektrárny stavěli.

Těch negativních šoků bylo ale nakonec víc, propad evropské poptávky například postihl i obor distribuce komponent, který jsme také rozvíjeli. Navíc přetrvávají vysoké náklady na financování, tedy úroky, nebo potíže s povolovacími procesy u nových elektráren. 

Součástí plánu bylo také zvýšení výkonu provozovaných elektráren ze 74 na 600 megawattů. Kolik jich tedy do konce tohoto roku bude?

Výstavbu už omezujeme. Čistě solární elektrárny už chceme stavět jenom v Rumunsku. Troufám si říct, že se časem dostaneme na číslo kolem 200 megawattů. Dnes jsme zhruba na 130 megawattech.

Zmínil jste několik negativních šoků, ale mluví se také o tom, že se ceny solárních panelů za poslední roky snížily o desítky procent. A klesly i takzvané levelized cost of energy, jinými slovy souhrnné provozní i investiční náklady na vyrobenou megawatthodinu solární elektřiny. 

Ceny panelů skutečně klesly, ale zvedly se úroky nebo třeba cena práce. I tak jsme z pohledu celkových nákladů zřejmě nejníž, kde jsme kdy byli. Ale ten současný problém je na straně příjmů. Kvůli stále rostoucímu počtu hodin, kdy je cena elektřiny záporná, se výnosnost kapitálu elektrárny zhoršuje.

Rozhodli jste u některých projektů výstavbu elektráren i zrušit?

Část developerského portfolia už jsme prodali, další část prodáváme. Některé menší projekty si ještě necháváme. Ale opakuji, když máte prodlouženou dobu, kdy vám elektrárna vyrábí něco, co je bezcenné, tak se toho příliš vymyslet nedá. Stavíme většinu elektráren s trackery, to znamená, že se panely na otáčivé ose naklánějí směrem ke slunci jako slunečnice, ale i tak je velká část letního výrobního dne nevýnosná. Nyní u připravovaných elektráren mapujeme, zda by dávalo smysl změnit nasměrování elektráren, aby panely paprsky chytaly více ráno a večer. Ale má to nevýhodu, že toto nastavení pak budete muset držet celý životní cyklus zdroje, tedy klidně 30 let. Jakákoliv dodatečná úprava nasměrování elektrárny by byla neekonomická, takže to má svá rizika.

Máte i jiné možnosti?

Tím se vracím k té změně strategie. Už jsme dospěli k závěru, že nemá smysl, abychom za každou cestu stavěli rekordní počty čistě solárních elektráren. Dalším krokem jsou spíše bateriová úložiště jak k novým, tak již provozovaným elektrárnám, a nebo i samostatně stojící. Baterie u elektráren podstatně rozšiřují vějíř jejich možností – díky nim lze spekulovat na burze, snížit si náklady na odchylku, nabízet služby pro balancování sítě nebo se díky nim mohou stát součástí agregátora flexibility. 

S tím souvisí i to, že vstupujeme na dva nové trhy. Budeme firmám dodávat energetická řešení na míru a budeme u nich sbírat část výkonu spotřeby, kterou mohou postrádat. U našich elektráren zase sesbíráme část výkonu, který by nemusel být tržně profitabilní. Se souhrnem těchto flexibilních výkonů pak budeme soutěžit na trhu podpůrných služeb.

Podporovatelé staré klasické energetiky by to jistě glosovali slovy, že se obnovitelné zdroje samy kanibalizují. Souhlasil byste s nimi?

Jen částečně. Pravda je, že se momentálně stávají obětí svého vlastního úspěchu, ale to je jen část celého příběhu. Energetika se bude dál vyvíjet a proměňovat, přibudou bateriová úložiště, agregátoři flexibility a opět se budou měnit pravidla hry. Osobně si myslím, že solárním panelům rozvoj dalších moderních technologií a přístupů opět spíše pomůže, třeba v tom, že více zkapacitní sítě. Dnes je na našich trzích několik lokalit, kam už nás distributor s novou elektrárnou zkrátka nepustí. To se doufám změní.

Máte už spočítané, jak se liší předpokládaná návratnost stejné solární elektrárny s baterií a bez ní?

To je hodně těžké říct. Pro nás budou baterie jedna z klíčových součástí velkého agregátora flexibility, takže oddělit byznys samotné elektrárny s úložištěm příliš nejde. Právě od agregátora si hodně slibujeme. Očekáváme, že tlak na „ozelenění firem“ bude pokračovat a my jim s tím budeme schopni pomoci velmi atraktivními službami. A jak se to bude nabalovat, bude to o to výnosnější i pro nás. Očekávám, že hlavně pro první firmy z oboru může být agregace velmi zajímavý byznys.

Georg Hotar, spoluzakladatel firmy Photon Energy|e15 Dominik Kučera

Na jak velkého agregátora flexibility v Česku cílíte? Kolik výkonu budete v prvních letech chtít nabídnout?

Tak daleko v úvahách ještě nejsme. Letos chceme v Česku oficiálně agregátora flexibility začít budovat a postupně si zajišťovat onen výkon. Trhy pro agregátory flexibility jsou zatím na úplném začátku, zatím mají dost omezené možnosti. Skutečný plnohodnotný rozjezd tohoto byznysu se čeká v roce 2026, kdy má zahájit ostrý provoz Elektroenergetické datové centrum.

Do té doby budeme nově nabízet firmám energetické služby, to znamená, že jim postavíme solární elektrárnu, úložiště a budeme jim řídit spotřebu na dálku. A od těchto firem budeme postupně sbírat část rezervované kapacity pro spotřebu a tuto část teoretické spotřeby budeme integrovat do agregátora flexibility. Jeho systém založený na datech z trhu pak bude ovlivňovat spotřebu skutečnou podle potřeb elektroenergetické sítě i podle aktuálních cen. 

U energetických služeb na klíč už máte ambice jasnější?

Letos hodláme českým zákazníkům postavit solární elektrárny kolem deseti megawattů, v příštích letech by to mohlo být více. Uvidíme, jak se to rozjede. Postupně se energetické služby chystáme nabízet také na Slovensku a v Rumunsku.

Zmínil jste i záměr stavět samostatně stojící baterie. S tím počítáte také v Česku? 

Ano, ale postupně. K tomuto byznysu je třeba novela zákona lex OZE III, která ještě není schválená. Stále tedy nevíme, jak budou pravidla ve finále vypadat. Opět proto nechci být konkrétní. Zatím se chceme soustředit na baterie u elektráren nebo u budov zákazníků, kde jsou možnosti příjmů širší. 

Když to tedy hodně zjednoduším, nekoukáte teď na velkoobchodní ceny baterií více než na ceny panelů?

Spíše bych řekl, že se u nich momentálně snažíme nacházet co možná nejoptimalnější byznys model. To je pro nás důležitější. Když pořídíte levně baterku a neumíte ji správně využít, je vám celkem k ničemu.

Georg Hotar, spoluzakladatel firmy Photon Energy|e15 Dominik Kučera

Před dvěma lety jste v rozhovoru také říkal, že začínáte mohutně rozvíjet další část byznysu – a to prodej solárních komponent. Už jste naznačil, že tomuto oboru se příliš nedařilo. Proč?

Já to trochu poupravím. My se distribucí zabývali už před tím, jen jsme se na ni před dvěma lety zaměřili trochu víc. Tím chci říct, že v tomto oboru máme letité zkušenosti. Díky tomu máme vypozorované, že velkoobchodní ceny se vyvíjí v cyklech. 

Když přijde vlna poptávky a výrobci nestíhají, zainvestují do výroby, vznikne přebytek komponent a takto pořád dokola. Delším zprůměrováním se cena na jednotku výkonu dostává stále níž a níž. Když výrobce panelů před patnácti lety prodal megawattu solárních panelů, firma měla obrovskou party, dnes čínské firmy prodávají gigawatty. V Evropě se navíc v době energetické krize předpokládala masivní výstavba solárů, ke které nedošlo, a tak jsou dnes ceny na rekordních minimech.

Jak to ovlivnilo váš distribuční byznys?

U panelů a střídačů nás to na rozdíl od našich konkurentů příliš nezasáhlo. Horší to je u baterií. Jeden z konkurentů nasmlouval velké objemy baterií, které měly mířit do Německa, a nakonec je lifroval do Česka. Trh je tedy totálně přesycený. S tím jsme nepočítali a dodnes máme plnější sklady víc, než bychom chtěli, i přes slevy. 

Nakonec jsme z toho ale vyvázli se ctí. Máme výhodu, že nejsme pouze distributorem a že v našem obchodním modelu máme flexibilitu, jak se s takovým nečekaným vývojem vypořádat. To znamená, že ty baterie můžeme použít například pro naše vlastní instalace, o kterých jsme mluvili.

Takže u panelů jste si marže udrželi, u baterií jste je museli snížit?

Ano. Baterie jsme nakonec prodávali za plus minus stejnou cenu, za jakou jsme nakupovali. A k tomu klesly celkové objemy obchodovaných komponent a navíc klesly i jejich ceny, hlavně u panelů. Takže ve finále, když se sníží cena panelu, vyděláte méně, přestože si marži držíte. Před dvěma lety stály panely kolem 20 eurocentů za watt, dnes je to zhruba polovina. Nižší marži u komponent bych ale nakonec vnímal jako druhotný problém, horší je to, že, když vám leží dlouho na skladu. Je na nich navázáno hodně kapitálu, což je neefektivní. 

Jaký očekáváte vývoj cen do budoucna?

Myslím, že u panelů se stabilizují. Pokleslo to nyní opravdu hodně a je třeba si uvědomit, že se ta technologie vyrábí z určitých materiálů, které rozhodně tolik nezlevňují. Nedokážu si představit, že by watt výkonu panelu stál nižší jednotky centů. Jen pro kontext: Když jsme s Photon Energy v roce 2007 začínali, panel stál tři eura. Střídače i baterky v posledních letech také zlevnily.

U baterií možná další pokles očekávat lze, ale nikdo neví, jak výrazný. Hlavním cenovým faktorem totiž podle mě nebude technologický rozvoj, ale vývoj poptávky, kterou moc predikovat nelze. Pak tu máme také riziko, že se spor Západu s Čínou vyostří a pak zažije celý trh zemětřesení.

Na co v byznysu sázíte vy? Budete distribuci dál rychle rozvíjet, protože očekáváte, že další cenové šoky směrem dolů už nyní přijít nemohou, nebo naopak zůstanete opatrní a distribuci budete tlumit?

To druhé. Skutečně se chceme soustředit zejména na instalaci pro třetí strany. Tím si riziko krásně diverzifikujeme. Chceme využít toho, že umíme nabídnout širší paletu služeb než naši konkurenti.

Georg Hotar, spoluzakladatel firmy Photon Energy|e15 Dominik Kučera

Je nějaký další trend, který v nejbližších letech očekáváte?

Možná jste zaznamenal, že dodavatel energií innogy zdražil elektřinu zákazníkům, kteří mají vlastní fotovoltaiku. Další hráči budou následovat. Je to logické. Každý dodavatel pro svého klienta nakoupí elektřinu a očekává určitý diagram spotřeby. U těchto klientů se ale předpoklad od reality podstatně liší. Dokud střešních fotovoltaik v energetice nebylo mnoho, daly se zvýšené náklady rozprostřít, nyní už ale ne. Dalším krokem podle mě bude zdražení i pro firemní zákazníky, a proto vnímáme příležitost, jak jim spotřebu řídit tak, aby je to zasáhlo co nejméně, nebo si naopak ještě přilepšili.  

A neskončí to nakonec tak, že když bude růst počet řiditelné spotřeby a výroby elektřiny, vyhladí se časem souhrnná bilance opět do té míry, že odchylka už tak nákladná nakonec nebude?

Časem zřejmě ano, ale to neznamená, že ty tržní impulsy v podobě zdražení odchylky zcela vymizí. Klienty k té flexibilitě bude nutit právě to zdražení. Když se cena elektřiny pro spotřebitele s vlastní elektrárnou vrátí na původní úroveň, flexibilita pro ně nemusí být zajímavá. A bez flexibility zas budou velké odchylky. Za mě to je tedy celkem očekávatelný scénář. 

Co tento trend znamená pro výrobce základního zatížení sítě, například velké jaderné reaktory?

Za prvé očekávám, že elektřiny bude potřeba opravdu hodně, protože i nové obory jako umělá inteligence zvýší poptávku po elektřině. Pak tu máme elektrifikaci dopravy a průmyslu a tak dále. Na druhou stranu nyní vidíme, že v Německu probíhá celkem masivní deindustrializace, a jestli se tento trend dál rozšíří, bude to tlačit poptávku zase dolů. Takže pokud se mě ptáte, zda jsou nové Dukovany zbytečné a nezaplatí se, nedokážu odpovědět. Ale určitě to nevidím tak skepticky jako mnozí kritici projektu.

Před dvěma lety jste v rozhovoru pro e15 mluvil o cíli zpětinásobit do konce roku 2024 zisk oproti roku 2020. Jak to vypadá?

Není tajemstvím, že rok 2022, kdy jsme tento plán vytvořili, byl v mnoha ohledech výjimečný. Ceny elektrické energie byly na historických maximech a nám to v našem byznysu vhánělo vítr do plachet. Přecházeli jsme z garantovaných výkupních cen elektřiny na tržní, což nám výrazně vylepšovalo výsledky. Tento stav ale trval jen několik měsíců a pak solární firmy začaly postupně střízlivět. V Česku se plánovalo, že se postaví gigawatty solárů, a ty zatím také nikde nevidím. Mnohem větší hráči jako ČEZ nebo i další investoři razantně šlapou na brzdu.

Korekce na trhu se ale dala čekat, ne?

Pokles cen jsme čekali, ale ne tak rychlý a tak hluboký. Další nečekanou překážkou byl čím dál častější výskyt takzvané kachní křivky, tedy situace, kdy se denní ceny elektřiny kvůli přebytku té solární propadnou na minima. Dokonce se začal používat nový pojem,  canyon curve, kaňová křivka, který popisuje stav, kdy se ceny propadnou skutečně hodně hluboko už dopoledne a na původní úroveň se vrací až večer. To je pro solární byznys mimořádně destrukční. 

Co to znamená?

Museli jsme na to zareagovat změnou strategie. Například jsme prodej elektřiny zčásti opět vzali zpět z trhu, takže momentálně máme zhruba půlku portfolia na trhu a u půlky máme výkupní cenu garantovanou. Před rokem jsme posílali na trh zhruba 80 procent elektřiny. 

Dám příklad z Maďarska. Ještě v roce 2019 jsme tam megawatthodinu prodávali zhruba za 90 eur, pak během energetické krize za několikanásobek a nyní jsme se vrátili na garantovaných zhruba 110 eur. Stále jsme tedy na mnohem vyšší úrovni, než s jakou jsme počítali, když jsme maďarské elektrárny stavěli.

Těch negativních šoků bylo ale nakonec víc, propad evropské poptávky například postihl i obor distribuce komponent, který jsme také rozvíjeli. Navíc přetrvávají vysoké náklady na financování, tedy úroky, nebo potíže s povolovacími procesy u nových elektráren. 

Součástí plánu bylo také zvýšení výkonu provozovaných elektráren ze 74 na 600 megawattů. Kolik jich tedy do konce tohoto roku bude?

Výstavbu už omezujeme. Čistě solární elektrárny už chceme stavět jenom v Rumunsku. Troufám si říct, že se časem dostaneme na číslo kolem 200 megawattů. Dnes jsme zhruba na 130 megawattech.

Zmínil jste několik negativních šoků, ale mluví se také o tom, že se ceny solárních panelů za poslední roky snížily o desítky procent. A klesly i takzvané levelized cost of energy, jinými slovy souhrnné provozní i investiční náklady na vyrobenou megawatthodinu solární elektřiny. 

Ceny panelů skutečně klesly, ale zvedly se úroky nebo třeba cena práce. I tak jsme z pohledu celkových nákladů zřejmě nejníž, kde jsme kdy byli. Ale ten současný problém je na straně příjmů. Kvůli stále rostoucímu počtu hodin, kdy je cena elektřiny záporná, se výnosnost kapitálu elektrárny zhoršuje.

Rozhodli jste u některých projektů výstavbu elektráren i zrušit?

Část developerského portfolia už jsme prodali, další část prodáváme. Některé menší projekty si ještě necháváme. Ale opakuji, když máte prodlouženou dobu, kdy vám elektrárna vyrábí něco, co je bezcenné, tak se toho příliš vymyslet nedá. Stavíme většinu elektráren s trackery, to znamená, že se panely na otáčivé ose naklánějí směrem ke slunci jako slunečnice, ale i tak je velká část letního výrobního dne nevýnosná. Nyní u připravovaných elektráren mapujeme, zda by dávalo smysl změnit nasměrování elektráren, aby panely paprsky chytaly více ráno a večer. Ale má to nevýhodu, že toto nastavení pak budete muset držet celý životní cyklus zdroje, tedy klidně 30 let. Jakákoliv dodatečná úprava nasměrování elektrárny by byla neekonomická, takže to má svá rizika.

Máte i jiné možnosti?

Tím se vracím k té změně strategie. Už jsme dospěli k závěru, že nemá smysl, abychom za každou cestu stavěli rekordní počty čistě solárních elektráren. Dalším krokem jsou spíše bateriová úložiště jak k novým, tak již provozovaným elektrárnám, a nebo i samostatně stojící. Baterie u elektráren podstatně rozšiřují vějíř jejich možností – díky nim lze spekulovat na burze, snížit si náklady na odchylku, nabízet služby pro balancování sítě nebo se díky nim mohou stát součástí agregátora flexibility. 

S tím souvisí i to, že vstupujeme na dva nové trhy. Budeme firmám dodávat energetická řešení na míru a budeme u nich sbírat část výkonu spotřeby, kterou mohou postrádat. U našich elektráren zase sesbíráme část výkonu, který by nemusel být tržně profitabilní. Se souhrnem těchto flexibilních výkonů pak budeme soutěžit na trhu podpůrných služeb.

Podporovatelé staré klasické energetiky by to jistě glosovali slovy, že se obnovitelné zdroje samy kanibalizují. Souhlasil byste s nimi?

Jen částečně. Pravda je, že se momentálně stávají obětí svého vlastního úspěchu, ale to je jen část celého příběhu. Energetika se bude dál vyvíjet a proměňovat, přibudou bateriová úložiště, agregátoři flexibility a opět se budou měnit pravidla hry. Osobně si myslím, že solárním panelům rozvoj dalších moderních technologií a přístupů opět spíše pomůže, třeba v tom, že více zkapacitní sítě. Dnes je na našich trzích několik lokalit, kam už nás distributor s novou elektrárnou zkrátka nepustí. To se doufám změní.

Máte už spočítané, jak se liší předpokládaná návratnost stejné solární elektrárny s baterií a bez ní?

To je hodně těžké říct. Pro nás budou baterie jedna z klíčových součástí velkého agregátora flexibility, takže oddělit byznys samotné elektrárny s úložištěm příliš nejde. Právě od agregátora si hodně slibujeme. Očekáváme, že tlak na „ozelenění firem“ bude pokračovat a my jim s tím budeme schopni pomoci velmi atraktivními službami. A jak se to bude nabalovat, bude to o to výnosnější i pro nás. Očekávám, že hlavně pro první firmy z oboru může být agregace velmi zajímavý byznys.

Georg Hotar, spoluzakladatel firmy Photon Energy|e15 Dominik Kučera

Na jak velkého agregátora flexibility v Česku cílíte? Kolik výkonu budete v prvních letech chtít nabídnout?

Tak daleko v úvahách ještě nejsme. Letos chceme v Česku oficiálně agregátora flexibility začít budovat a postupně si zajišťovat onen výkon. Trhy pro agregátory flexibility jsou zatím na úplném začátku, zatím mají dost omezené možnosti. Skutečný plnohodnotný rozjezd tohoto byznysu se čeká v roce 2026, kdy má zahájit ostrý provoz Elektroenergetické datové centrum.

Do té doby budeme nově nabízet firmám energetické služby, to znamená, že jim postavíme solární elektrárnu, úložiště a budeme jim řídit spotřebu na dálku. A od těchto firem budeme postupně sbírat část rezervované kapacity pro spotřebu a tuto část teoretické spotřeby budeme integrovat do agregátora flexibility. Jeho systém založený na datech z trhu pak bude ovlivňovat spotřebu skutečnou podle potřeb elektroenergetické sítě i podle aktuálních cen. 

U energetických služeb na klíč už máte ambice jasnější?

Letos hodláme českým zákazníkům postavit solární elektrárny kolem deseti megawattů, v příštích letech by to mohlo být více. Uvidíme, jak se to rozjede. Postupně se energetické služby chystáme nabízet také na Slovensku a v Rumunsku.

Zmínil jste i záměr stavět samostatně stojící baterie. S tím počítáte také v Česku? 

Ano, ale postupně. K tomuto byznysu je třeba novela zákona lex OZE III, která ještě není schválená. Stále tedy nevíme, jak budou pravidla ve finále vypadat. Opět proto nechci být konkrétní. Zatím se chceme soustředit na baterie u elektráren nebo u budov zákazníků, kde jsou možnosti příjmů širší. 

Když to tedy hodně zjednoduším, nekoukáte teď na velkoobchodní ceny baterií více než na ceny panelů?

Spíše bych řekl, že se u nich momentálně snažíme nacházet co možná nejoptimalnější byznys model. To je pro nás důležitější. Když pořídíte levně baterku a neumíte ji správně využít, je vám celkem k ničemu.

Georg Hotar, spoluzakladatel firmy Photon Energy|e15 Dominik Kučera

Před dvěma lety jste v rozhovoru také říkal, že začínáte mohutně rozvíjet další část byznysu – a to prodej solárních komponent. Už jste naznačil, že tomuto oboru se příliš nedařilo. Proč?

Já to trochu poupravím. My se distribucí zabývali už před tím, jen jsme se na ni před dvěma lety zaměřili trochu víc. Tím chci říct, že v tomto oboru máme letité zkušenosti. Díky tomu máme vypozorované, že velkoobchodní ceny se vyvíjí v cyklech. 

Když přijde vlna poptávky a výrobci nestíhají, zainvestují do výroby, vznikne přebytek komponent a takto pořád dokola. Delším zprůměrováním se cena na jednotku výkonu dostává stále níž a níž. Když výrobce panelů před patnácti lety prodal megawattu solárních panelů, firma měla obrovskou party, dnes čínské firmy prodávají gigawatty. V Evropě se navíc v době energetické krize předpokládala masivní výstavba solárů, ke které nedošlo, a tak jsou dnes ceny na rekordních minimech.

Jak to ovlivnilo váš distribuční byznys?

U panelů a střídačů nás to na rozdíl od našich konkurentů příliš nezasáhlo. Horší to je u baterií. Jeden z konkurentů nasmlouval velké objemy baterií, které měly mířit do Německa, a nakonec je lifroval do Česka. Trh je tedy totálně přesycený. S tím jsme nepočítali a dodnes máme plnější sklady víc, než bychom chtěli, i přes slevy. 

Nakonec jsme z toho ale vyvázli se ctí. Máme výhodu, že nejsme pouze distributorem a že v našem obchodním modelu máme flexibilitu, jak se s takovým nečekaným vývojem vypořádat. To znamená, že ty baterie můžeme použít například pro naše vlastní instalace, o kterých jsme mluvili.

Takže u panelů jste si marže udrželi, u baterií jste je museli snížit?

Ano. Baterie jsme nakonec prodávali za plus minus stejnou cenu, za jakou jsme nakupovali. A k tomu klesly celkové objemy obchodovaných komponent a navíc klesly i jejich ceny, hlavně u panelů. Takže ve finále, když se sníží cena panelu, vyděláte méně, přestože si marži držíte. Před dvěma lety stály panely kolem 20 eurocentů za watt, dnes je to zhruba polovina. Nižší marži u komponent bych ale nakonec vnímal jako druhotný problém, horší je to, že, když vám leží dlouho na skladu. Je na nich navázáno hodně kapitálu, což je neefektivní. 

Jaký očekáváte vývoj cen do budoucna?

Myslím, že u panelů se stabilizují. Pokleslo to nyní opravdu hodně a je třeba si uvědomit, že se ta technologie vyrábí z určitých materiálů, které rozhodně tolik nezlevňují. Nedokážu si představit, že by watt výkonu panelu stál nižší jednotky centů. Jen pro kontext: Když jsme s Photon Energy v roce 2007 začínali, panel stál tři eura. Střídače i baterky v posledních letech také zlevnily.

U baterií možná další pokles očekávat lze, ale nikdo neví, jak výrazný. Hlavním cenovým faktorem totiž podle mě nebude technologický rozvoj, ale vývoj poptávky, kterou moc predikovat nelze. Pak tu máme také riziko, že se spor Západu s Čínou vyostří a pak zažije celý trh zemětřesení.

Na co v byznysu sázíte vy? Budete distribuci dál rychle rozvíjet, protože očekáváte, že další cenové šoky směrem dolů už nyní přijít nemohou, nebo naopak zůstanete opatrní a distribuci budete tlumit?

To druhé. Skutečně se chceme soustředit zejména na instalaci pro třetí strany. Tím si riziko krásně diverzifikujeme. Chceme využít toho, že umíme nabídnout širší paletu služeb než naši konkurenti.

Georg Hotar, spoluzakladatel firmy Photon Energy|e15 Dominik Kučera

Je nějaký další trend, který v nejbližších letech očekáváte?

Možná jste zaznamenal, že dodavatel energií innogy zdražil elektřinu zákazníkům, kteří mají vlastní fotovoltaiku. Další hráči budou následovat. Je to logické. Každý dodavatel pro svého klienta nakoupí elektřinu a očekává určitý diagram spotřeby. U těchto klientů se ale předpoklad od reality podstatně liší. Dokud střešních fotovoltaik v energetice nebylo mnoho, daly se zvýšené náklady rozprostřít, nyní už ale ne. Dalším krokem podle mě bude zdražení i pro firemní zákazníky, a proto vnímáme příležitost, jak jim spotřebu řídit tak, aby je to zasáhlo co nejméně, nebo si naopak ještě přilepšili.  

A neskončí to nakonec tak, že když bude růst počet řiditelné spotřeby a výroby elektřiny, vyhladí se časem souhrnná bilance opět do té míry, že odchylka už tak nákladná nakonec nebude?

Časem zřejmě ano, ale to neznamená, že ty tržní impulsy v podobě zdražení odchylky zcela vymizí. Klienty k té flexibilitě bude nutit právě to zdražení. Když se cena elektřiny pro spotřebitele s vlastní elektrárnou vrátí na původní úroveň, flexibilita pro ně nemusí být zajímavá. A bez flexibility zas budou velké odchylky. Za mě to je tedy celkem očekávatelný scénář. 

Co tento trend znamená pro výrobce základního zatížení sítě, například velké jaderné reaktory?

Za prvé očekávám, že elektřiny bude potřeba opravdu hodně, protože i nové obory jako umělá inteligence zvýší poptávku po elektřině. Pak tu máme elektrifikaci dopravy a průmyslu a tak dále. Na druhou stranu nyní vidíme, že v Německu probíhá celkem masivní deindustrializace, a jestli se tento trend dál rozšíří, bude to tlačit poptávku zase dolů. Takže pokud se mě ptáte, zda jsou nové Dukovany zbytečné a nezaplatí se, nedokážu odpovědět. Ale určitě to nevidím tak skepticky jako mnozí kritici projektu.