Čas od času se v souvislosti s vývojem veřejných financí objevují vyjádření některých ekonomických analytiků a politiků, kteří diskuzi o možných dodatečných výdajích státního rozpočtu spojují s vývojem jeho příjmové strany, zejména s vývojem inkasa daní a sociálního pojistného.

Nejinak tomu je i v aktuální debatě ohledně možného zvýšení platů zaměstnanců veřejného sektoru od letošního září. U veřejnosti se tak vytváří dojem, že pokud se ekonomice dobře daří a daňové a pojistné inkaso roste, pak je možné zvyšovat výdaje aktuálního rozpočtu, a naopak pokud se ekonomice nedaří, musejí se výdaje snižovat. To je ale nepochopení základní logiky fungování státního rozpočtu, protože ve skutečnosti po schválení rozpočtu příjmy téměř přestávají ovlivňovat výdaje.

Aby bylo možné tento na první pohled ne zcela logický stav objasnit, je nutné si uvědomit, v jaké podobě se státní rozpočet schvaluje, co obsahuje a jaká je jeho funkce. Hlavním důvodem, proč vláda předkládá Poslanecké sněmovně návrh rozpočtu, je, že tím dává k posouzení svůj plán, jak chce utratit prostředky daňových poplatníků. Rozpočet je souborem ukazatelů, které stanovují maximální objem výdajů jednotlivých správců kapitol směřujících do určitých oblastí. Zároveň návrh rozpočtu obsahuje údaj, jaký objem veřejných příjmů vláda očekává, a tedy jaké bude očekávané saldo.

VIDEO: Flexi novela zákoníku práce není tak revoluční, jak se prezentuje. Práci na švarc nevyřeší, říká právník Valíček pro FLOW

Po schválení rozpočtu disponují jednotlivé kapitoly pouze prostředky ve výši jím schválených ukazatelů. S nimi pak hospodaří a příjmová strana je téměř přestává zajímat. Pokud by chtěl někdo utratit víc, než má přiděleno, muselo by dojít k přesunu z jiné kapitoly, tedy k takzvanému rozpočtovému opatření, aby se tak nezměnil celkový objem výdajů státního rozpočtu. Ten je pevně zafixován schváleným zákonem. Pokud by vláda chtěla celkový objem výdajů překročit, musela by do Poslanecké sněmovny předložit novelu zákona o státním rozpočtu.

Pro úplnost však dodejme, že správci kapitol mají k dispozici ještě další prostředky. Jedná se o takzvané nároky z nespotřebovaných výdajů, což jsou schválené výdaje z minulých rozpočtů, které daná kapitola nezvládla utratit, například když se zpozdila určitá investice. Ve většině případů jsou však tyto prostředky vázané na účel, na který byly v některém z minulých rozpočtů schváleny, a nemohou být použity na nic jiného. To se týká i prostředků na platy.

Možnost zvýšení platů zaměstnanců vládního sektoru tedy závisí na tom, jestli se vláda rozhodne přesunout peníze na platy z jiných dosud nevyčerpaných položek, například vládní rozpočtové rezervy, nebo jestli mají kapitoly z minulých let dostatečně vysoké „platové“ nároky z nespotřebovaných výdajů.

Pokud ani jedna z těchto variant není možná, pak bez novelizace zákona o státním rozpočtu objem prostředků na platy zvyšovat nelze. A s tím, jak se vyvíjejí letošní daňové příjmy, to tedy společného nemá nic.

Autor je ekonom, člen Národní rozpočtové rady.

Čas od času se v souvislosti s vývojem veřejných financí objevují vyjádření některých ekonomických analytiků a politiků, kteří diskuzi o možných dodatečných výdajích státního rozpočtu spojují s vývojem jeho příjmové strany, zejména s vývojem inkasa daní a sociálního pojistného.

Nejinak tomu je i v aktuální debatě ohledně možného zvýšení platů zaměstnanců veřejného sektoru od letošního září. U veřejnosti se tak vytváří dojem, že pokud se ekonomice dobře daří a daňové a pojistné inkaso roste, pak je možné zvyšovat výdaje aktuálního rozpočtu, a naopak pokud se ekonomice nedaří, musejí se výdaje snižovat. To je ale nepochopení základní logiky fungování státního rozpočtu, protože ve skutečnosti po schválení rozpočtu příjmy téměř přestávají ovlivňovat výdaje.

Aby bylo možné tento na první pohled ne zcela logický stav objasnit, je nutné si uvědomit, v jaké podobě se státní rozpočet schvaluje, co obsahuje a jaká je jeho funkce. Hlavním důvodem, proč vláda předkládá Poslanecké sněmovně návrh rozpočtu, je, že tím dává k posouzení svůj plán, jak chce utratit prostředky daňových poplatníků. Rozpočet je souborem ukazatelů, které stanovují maximální objem výdajů jednotlivých správců kapitol směřujících do určitých oblastí. Zároveň návrh rozpočtu obsahuje údaj, jaký objem veřejných příjmů vláda očekává, a tedy jaké bude očekávané saldo.

VIDEO: Flexi novela zákoníku práce není tak revoluční, jak se prezentuje. Práci na švarc nevyřeší, říká právník Valíček pro FLOW

Po schválení rozpočtu disponují jednotlivé kapitoly pouze prostředky ve výši jím schválených ukazatelů. S nimi pak hospodaří a příjmová strana je téměř přestává zajímat. Pokud by chtěl někdo utratit víc, než má přiděleno, muselo by dojít k přesunu z jiné kapitoly, tedy k takzvanému rozpočtovému opatření, aby se tak nezměnil celkový objem výdajů státního rozpočtu. Ten je pevně zafixován schváleným zákonem. Pokud by vláda chtěla celkový objem výdajů překročit, musela by do Poslanecké sněmovny předložit novelu zákona o státním rozpočtu.

Pro úplnost však dodejme, že správci kapitol mají k dispozici ještě další prostředky. Jedná se o takzvané nároky z nespotřebovaných výdajů, což jsou schválené výdaje z minulých rozpočtů, které daná kapitola nezvládla utratit, například když se zpozdila určitá investice. Ve většině případů jsou však tyto prostředky vázané na účel, na který byly v některém z minulých rozpočtů schváleny, a nemohou být použity na nic jiného. To se týká i prostředků na platy.

Možnost zvýšení platů zaměstnanců vládního sektoru tedy závisí na tom, jestli se vláda rozhodne přesunout peníze na platy z jiných dosud nevyčerpaných položek, například vládní rozpočtové rezervy, nebo jestli mají kapitoly z minulých let dostatečně vysoké „platové“ nároky z nespotřebovaných výdajů.

Pokud ani jedna z těchto variant není možná, pak bez novelizace zákona o státním rozpočtu objem prostředků na platy zvyšovat nelze. A s tím, jak se vyvíjejí letošní daňové příjmy, to tedy společného nemá nic.

Autor je ekonom, člen Národní rozpočtové rady.