Máte nějakou opravdu oblíbenou stavebnici Merkuru?

To budou asi ty, které teď navrhujeme nově. Přistoupili jsme k tomu trošku jinak než naši předchůdci. Děláme spíš menší, jednoúčelové, jednodušší stavebnice, protože máme pocit, že dnešní děti mají k těm složitějším stavebnicím trošku odpor. Je to pro ně příliš těžké a časově náročné. Jejich manuální zručnost i zručnost jejich rodičů jsou zkrátka trochu jinde než dřív. Žijeme totiž čím dál více v digitálním světě, děti si už tolik nehrají s mechanickými hračkami, takže jejich motorika a kreativita nejsou tak vyvinuté.

Není problémem Merkuru spíš než nedostatečná manuální zručnost dětí silná konkurence? Lego je prakticky synonymem pro stavebnici.

To určitě hraje roli. Když půjdeme zpátky do historie, byl Merkur takovou stavebnicí RVHP, zatímco Lego bylo jen na Západě. Po revoluci se všechno změnilo a Lego se stalo na trhu dominantním. Samozřejmě jsme se dívali na to, proč to děti chtějí, proč je Lego tak úspěšné. A rozkódovali jsme, že je to v návodech a systému těch stavebnic, které jsou pro děti jednodušší. Merkur byl od začátku před sto lety stavebnice, která rozvíjela kreativitu, obrazotvornost. Říkáme, že z Merkuru se dá postavit všechno – akorát musí člověk vědět, co z toho chce postavit.

Takže jdete u nových stavebnic cestou step-by-step manuálů?

Vývoj jednoduchých krokových návodů je relativně náročný jak časově, tak finančně. Je to jedna z věcí, pro kterou jsme hledali prostředky i pomocí kampaně na Hithitu. Dalším krokem rozvoje Merkuru je, že chceme dětem umožnit, aby si do stavebnice mohly dát nějaký motorek, naprogramovat si mikropočítač. V tom je totiž budoucnost, když se díváme, kam se svět technologicky posouvá. V rámci kampaně říkáme, že s Merkurem chceme učit naše děti tomu, aby byly lépe připravené na život. Provozujeme i kroužky Merkuru, kde se kromě montování stavebnice učí děti základy fyziky, programování, digitalizace, aby lépe pochopily, jak všechno funguje v reálném životě.

Naplnila kampaň na Hithitu vaše očekávání?

Má to pro nás dvě poslání. Jedno je ekonomické, protože rozvíjíme některé projekty, na které bychom standardně finančně nestačili nebo bychom to vyvíjeli dvakrát tak dlouho. A kromě toho zjišťujeme, o co mají zákazníci zájem. Na začátku kampaně nabíhaly příspěvky poměrně pomalu, popravdě jsme mysleli, že značka Merkur zarezonuje ve společnosti více, že lidé budou více chtít podporovat staré české značky. Nicméně jsem mile překvapen, že značka Merkur stále budí emoce a lidé na její rozvoj přispívají, za což děkujeme.

Majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč.|e15 Michaela Szkanderová

Rozhodl jste se do Merkuru vstoupit v roce 2019, abyste firmu zachránil. Zajímalo by mě, jestli se opravdu jednalo o zajímavou byznysovou příležitost, nebo spíše převládal sentiment?

V hračkách podnikám už třicet let. Zažili jsme veselejší i horší období, nicméně jak jsme rostli z garážové firmy, vždycky jsme měli potřebu něco vracet do společnosti. Spolupracovali jsme s Kapkou naděje, kupovali postele pro děti s rakovinou v Motole a přispívali jsme na další charitativní projekty. Ta částka byla díky našemu stoupajícímu obratu stále vyšší. Ale já si nechtěl jen odšrktnout korporátní řádek „společenská odpovědnost“ bez nějaké trvající stopy, bez dlouhodobého cíle. Když jsme přišli k Merkuru a začala první jednání, tak jsme to trošku vnímali jako charitu – pomůžeme to dát dohromady, abychom to mohli předat další generaci. Nakonec jsme se ale rozhodli převzít všechno na sebe a koupili všechny podíly. Samozřejmě to má i ekonomický cíl, protože bez toho žádný podnik fungovat nemůže.

V jakém stavu jste firmu převzal?

Převzali jsme kompletní podnik i se zaměstnanci, mnozí z nich v Merkuru pracovali celý život. V továrně jsme museli většinu strojů v rámci efektivity vyměnit, protože některé byly ještě z doby Jaroslava Vancla, který Merkur před sto lety založil. Ty stroje byly skvělé, funkční, ale už neměly dostatečný výkon v dnešní moderní digitální době s CNC soustruhy, digitálními lasery a dalšími stroji. Dosadili jsme tam také vlastní management, který firmu transformoval do moderní doby.

Kolik jste už do Merkuru investoval?

Hodně času, hodně energie, hodně peněz. Ale nutno dodat, že se na tom podílely i různé příspěvky a dotace. Snažili jsme se využít veškerých možných prostředků k tomu, aby byla fabrika ve stavu, kdy její výrobky budou moci na trhu konkurovat kvalitou i cenou, a to se zachováním výroby v Česku. Jedna z nejdražších položek je vývoj. Samozřejmě nám nehraje do karet ekonomické prostředí – máme vypalovací pec, energeticky náročné stroje, stoupá cena vstupních materiálů i mzdy. V Polici nad Metují, kde máme výrobu, se navíc těžko shání kvalitní pracovní síla. V roce 2019 jsem nevěděl, že bude nějaký covid, když jsme o koupi firmy jednali. Pak nastala pandemie, válka na Ukrajině, a lidé se v krizi vždycky ekonomicky schoulí. Více přemýšlejí, za co utrácejí, což na nás také dopadlo.

Napadlo vás někdy přestěhovat výrobu z Police nad Metují jinam?

Nenapadlo. Víte, já jsem v tomhle trochu konzervativní. Jasně že v byznysu je jakákoliv míra melancholie špatně. Na druhou stranu platí náš záměr, že chceme zachránit českou firmu, českou originální výrobu pro další generace. Děláme maximum pro to, aby to dávalo ekonomický smysl.

Majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč.|e15 Michaela Szkanderová

V rámci modernizace jste investovali u některých stavebnic do nové, modernější podoby krabic. Proč ne u všech?

Ano, máme dva druhy obalu. Jeden je opravdu tradiční – modrá krabice, jak ji znají i naši dědové. A musím říct, že to je paradoxně obal, který nám jde při exportu nejlépe, protože tím je Merkur známý. Naším největším trhem je ale stále Česko, pro které jsme vyvinuli nové obaly, které jsou modernější, ekologičtější a splňují naše interní závazky udržitelnosti Merkur Green. A funguje to jak v prodejnách, tak i jako suvenýr v turistických centrech.

Dívala jsem se, že u slavného rypadla jste raději do tradiční podoby obalu nesáhli.

Tak rypadlo je speciální položka, naše nejdražší stavebnice, která se standardně moc neprodává, protože je poměrně velká a těžká. Má skoro dvacet kilo. Už to ani není hračka jako spíše model. Často od svých známých slýchám, když zjistí, že mám prsty v Merkuru: „Jé, já jsem si chtěl vždycky to rypadlo postavit!“ Proto jsme ho nabídli zájemcům i v rámci kampaně na Hithitu, kde si ho mohli pořídit v takové luxusnější edici.

Lego má kolem sebe velký klub sběratelů, protože firma často vydává dražší stavebnice po omezenou dobu a vyrábí tak sběratelské artikly. Připravujete také limitované edice?

Ano, určitě sledujeme úspěchy Lega v kategorii adult kids, tedy dospělých dětí, pro které vyrábí velké modely staveb, závodních aut a podobně. My to připravujeme taky, protože si myslíme, že plno zákazníků by si Merkur postavilo i ve vyšším než dětském věku. Chystáme kategorii dražších stavebnic, které budou limitované. V rámci kolekce Metropol to budou příští rok modely budov a mostů, kromě toho chystáme kolekci aut. Připravujeme také limitované verze stavebnic, které budou mít třeba jinou barvu, příslušenství navíc, speciální dárek. Sami jsme zvědaví, jak to bude fungovat.

Kdo jsou vlastně vaši zákazníci?

Hlavně děti. Velké procento zákazníků ale tvoří i modelářské kroužky, snažíme se v rámci projektu Merkur Edu také vrátit stavebnici do škol. Ať už jde o robotické ještěrky, nebo o robotickou ruku, na kterých se děti mohou učit programovat. Kromě toho začínáme spolupracovat s českými umělci, momentálně máme v Náchodě krásnou expozici od umělce Karla Štědrého.

Merkur se dříve vyráběl v několika základních barvách, dnes jich je násobně více. Proč?

Byla to jedna z věcí, které jsme chtěli modernizovat, protože dětský svět je zkrátka barevný a hravý. Nově máme třeba růžovou, což mě přivádí k další myšlence. Merkur byl vždycky vnímaný jako klučičí hračka a to chceme změnit. Potřebujeme se zaměřit na tu půlku zákazníků, kterou zatím neoslovujeme, totiž děvčata. Připravujeme jednoduché domečky, které by pro ně mohly být zajímavé a se kterými by si mohly na rozdíl od klasických modelů i po dostavění dál hrát.

Merkur je celokovová hračka, což je na trhu dětských hraček poměrně unikátní. Zvažovali jste i jiné, levnější materiály?

Zatím chceme zůstat u kovu, dokud to naši zákazníci oceňují. Samozřejmě je možné to do budoucna zkombinovat s nějakým levnějším materiálem, třeba plastem. To je cesta, kudy se vydala naše konkurence, která má základny postavené z plastu. To by mohlo výrobek zlevnit a zrychlit jeho kompletaci. Je možné, že touto cestou jednoho dne půjdeme také. Nicméně by to muselo být ruku v ruce s myšlenkou Merkur Green, takže by to musel být nějaký recyklovaný papír nebo plast.

Museli jste nějak upravovat šroubky?

Ano, v rámci bezpečnosti jsme museli změnit tvar šroubku. Byla to jedna z prvních věcí, kterou jsme udělali po vstupu do firmy. Dřív to byl klasický šroubek s půlenou hlavu, dnes používáme imbusový šroub, který není ostrý, ale tupý, takže je bezpečnější. Má magnetickou koncovku, takže se s ním lépe a rychleji manipuluje.

Majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč.|e15 Michaela Szkanderová

Jak se daří vývozu Merkuru?

Exportu se daří pomalu. Přišli jsme o velkou část tradičního trhu, což byly rusky mluvící země. Rusko bylo naším druhým největším trhem, ale museli jsme ho opustit, neboť nechceme podporovat agresora. Na Západě dominuje náš největší konkurent, společnost Meccano, která je ještě starší než Merkur. Snažíme se na západním trhu uloupnout část toho koláče, aktivně vystavujeme v Německu, Anglii, Francii, v Itálii. Myslím, že se nám to daří, ale každý vstup na zahraniční trh potřebuje čas a finance. Snažíme se zaujmout právě důrazem na robotiku a technologie.

V hračkách se pohybujete už třicet let, do vaší skupiny HFI Group patří dovozce hraček Olymptoy nebo výrobce dřevěných hraček Woodyland. Jakým směrem se pohybuje hračkářský průmysl?

Mám pocit, že hračkářský průmysl prochází nyní mírnou recesí ve všech odvětvích. Doufám, že se doba vrátí k tomu, že budou lidé pozitivnější a budou si více hrát s dětmi. A že si děti budou chtít hrát s mechanickými hračkami. Za těch třicet let vnímáme, že se zkracuje období, kdy si děti postupně procházejí různými kategoriemi hraček. Dřív si batolata hrála s dřevěnými hračkami dva roky, dnes jenom jeden. Pak přichází období stavebnic, puzzle a tak dále. A opět je to období kratší, protože svrchu tlačí ten digitální svět. Merkur je pro starší děti, jenže doba dospívání zrychluje. Kvůli tomu připravujeme jednoduší výrobky, aby si s tím byly schopné hrát i nejmenší děti.

Jak zvládáte přísun čínských hraček do Evropy?

Merkur má samozřejmě hromadu čínské konkurence a obecně se proti levným nekvalitním hračkám z Číny špatně bojuje. V Evropě máme extrémně přísná pravidla pro výrobu dětských hraček. Jenže konkurence ze třetích zemí je často dodržovat nemusí, protože plno věcí jde rovnou ke koncovým zákazníkům, kteří si je objednají online, a kontrolní orgány je tak ani nemohou zachytit. Nakonec je to na zákazníkovi, jestli upřednostní kvalitu a bezpečnost, nebo cenu.

Máte nějakou opravdu oblíbenou stavebnici Merkuru?

To budou asi ty, které teď navrhujeme nově. Přistoupili jsme k tomu trošku jinak než naši předchůdci. Děláme spíš menší, jednoúčelové, jednodušší stavebnice, protože máme pocit, že dnešní děti mají k těm složitějším stavebnicím trošku odpor. Je to pro ně příliš těžké a časově náročné. Jejich manuální zručnost i zručnost jejich rodičů jsou zkrátka trochu jinde než dřív. Žijeme totiž čím dál více v digitálním světě, děti si už tolik nehrají s mechanickými hračkami, takže jejich motorika a kreativita nejsou tak vyvinuté.

Není problémem Merkuru spíš než nedostatečná manuální zručnost dětí silná konkurence? Lego je prakticky synonymem pro stavebnici.

To určitě hraje roli. Když půjdeme zpátky do historie, byl Merkur takovou stavebnicí RVHP, zatímco Lego bylo jen na Západě. Po revoluci se všechno změnilo a Lego se stalo na trhu dominantním. Samozřejmě jsme se dívali na to, proč to děti chtějí, proč je Lego tak úspěšné. A rozkódovali jsme, že je to v návodech a systému těch stavebnic, které jsou pro děti jednodušší. Merkur byl od začátku před sto lety stavebnice, která rozvíjela kreativitu, obrazotvornost. Říkáme, že z Merkuru se dá postavit všechno – akorát musí člověk vědět, co z toho chce postavit.

Takže jdete u nových stavebnic cestou step-by-step manuálů?

Vývoj jednoduchých krokových návodů je relativně náročný jak časově, tak finančně. Je to jedna z věcí, pro kterou jsme hledali prostředky i pomocí kampaně na Hithitu. Dalším krokem rozvoje Merkuru je, že chceme dětem umožnit, aby si do stavebnice mohly dát nějaký motorek, naprogramovat si mikropočítač. V tom je totiž budoucnost, když se díváme, kam se svět technologicky posouvá. V rámci kampaně říkáme, že s Merkurem chceme učit naše děti tomu, aby byly lépe připravené na život. Provozujeme i kroužky Merkuru, kde se kromě montování stavebnice učí děti základy fyziky, programování, digitalizace, aby lépe pochopily, jak všechno funguje v reálném životě.

Naplnila kampaň na Hithitu vaše očekávání?

Má to pro nás dvě poslání. Jedno je ekonomické, protože rozvíjíme některé projekty, na které bychom standardně finančně nestačili nebo bychom to vyvíjeli dvakrát tak dlouho. A kromě toho zjišťujeme, o co mají zákazníci zájem. Na začátku kampaně nabíhaly příspěvky poměrně pomalu, popravdě jsme mysleli, že značka Merkur zarezonuje ve společnosti více, že lidé budou více chtít podporovat staré české značky. Nicméně jsem mile překvapen, že značka Merkur stále budí emoce a lidé na její rozvoj přispívají, za což děkujeme.

Majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč.|e15 Michaela Szkanderová

Rozhodl jste se do Merkuru vstoupit v roce 2019, abyste firmu zachránil. Zajímalo by mě, jestli se opravdu jednalo o zajímavou byznysovou příležitost, nebo spíše převládal sentiment?

V hračkách podnikám už třicet let. Zažili jsme veselejší i horší období, nicméně jak jsme rostli z garážové firmy, vždycky jsme měli potřebu něco vracet do společnosti. Spolupracovali jsme s Kapkou naděje, kupovali postele pro děti s rakovinou v Motole a přispívali jsme na další charitativní projekty. Ta částka byla díky našemu stoupajícímu obratu stále vyšší. Ale já si nechtěl jen odšrktnout korporátní řádek „společenská odpovědnost“ bez nějaké trvající stopy, bez dlouhodobého cíle. Když jsme přišli k Merkuru a začala první jednání, tak jsme to trošku vnímali jako charitu – pomůžeme to dát dohromady, abychom to mohli předat další generaci. Nakonec jsme se ale rozhodli převzít všechno na sebe a koupili všechny podíly. Samozřejmě to má i ekonomický cíl, protože bez toho žádný podnik fungovat nemůže.

V jakém stavu jste firmu převzal?

Převzali jsme kompletní podnik i se zaměstnanci, mnozí z nich v Merkuru pracovali celý život. V továrně jsme museli většinu strojů v rámci efektivity vyměnit, protože některé byly ještě z doby Jaroslava Vancla, který Merkur před sto lety založil. Ty stroje byly skvělé, funkční, ale už neměly dostatečný výkon v dnešní moderní digitální době s CNC soustruhy, digitálními lasery a dalšími stroji. Dosadili jsme tam také vlastní management, který firmu transformoval do moderní doby.

Kolik jste už do Merkuru investoval?

Hodně času, hodně energie, hodně peněz. Ale nutno dodat, že se na tom podílely i různé příspěvky a dotace. Snažili jsme se využít veškerých možných prostředků k tomu, aby byla fabrika ve stavu, kdy její výrobky budou moci na trhu konkurovat kvalitou i cenou, a to se zachováním výroby v Česku. Jedna z nejdražších položek je vývoj. Samozřejmě nám nehraje do karet ekonomické prostředí – máme vypalovací pec, energeticky náročné stroje, stoupá cena vstupních materiálů i mzdy. V Polici nad Metují, kde máme výrobu, se navíc těžko shání kvalitní pracovní síla. V roce 2019 jsem nevěděl, že bude nějaký covid, když jsme o koupi firmy jednali. Pak nastala pandemie, válka na Ukrajině, a lidé se v krizi vždycky ekonomicky schoulí. Více přemýšlejí, za co utrácejí, což na nás také dopadlo.

Napadlo vás někdy přestěhovat výrobu z Police nad Metují jinam?

Nenapadlo. Víte, já jsem v tomhle trochu konzervativní. Jasně že v byznysu je jakákoliv míra melancholie špatně. Na druhou stranu platí náš záměr, že chceme zachránit českou firmu, českou originální výrobu pro další generace. Děláme maximum pro to, aby to dávalo ekonomický smysl.

Majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč.|e15 Michaela Szkanderová

V rámci modernizace jste investovali u některých stavebnic do nové, modernější podoby krabic. Proč ne u všech?

Ano, máme dva druhy obalu. Jeden je opravdu tradiční – modrá krabice, jak ji znají i naši dědové. A musím říct, že to je paradoxně obal, který nám jde při exportu nejlépe, protože tím je Merkur známý. Naším největším trhem je ale stále Česko, pro které jsme vyvinuli nové obaly, které jsou modernější, ekologičtější a splňují naše interní závazky udržitelnosti Merkur Green. A funguje to jak v prodejnách, tak i jako suvenýr v turistických centrech.

Dívala jsem se, že u slavného rypadla jste raději do tradiční podoby obalu nesáhli.

Tak rypadlo je speciální položka, naše nejdražší stavebnice, která se standardně moc neprodává, protože je poměrně velká a těžká. Má skoro dvacet kilo. Už to ani není hračka jako spíše model. Často od svých známých slýchám, když zjistí, že mám prsty v Merkuru: „Jé, já jsem si chtěl vždycky to rypadlo postavit!“ Proto jsme ho nabídli zájemcům i v rámci kampaně na Hithitu, kde si ho mohli pořídit v takové luxusnější edici.

Lego má kolem sebe velký klub sběratelů, protože firma často vydává dražší stavebnice po omezenou dobu a vyrábí tak sběratelské artikly. Připravujete také limitované edice?

Ano, určitě sledujeme úspěchy Lega v kategorii adult kids, tedy dospělých dětí, pro které vyrábí velké modely staveb, závodních aut a podobně. My to připravujeme taky, protože si myslíme, že plno zákazníků by si Merkur postavilo i ve vyšším než dětském věku. Chystáme kategorii dražších stavebnic, které budou limitované. V rámci kolekce Metropol to budou příští rok modely budov a mostů, kromě toho chystáme kolekci aut. Připravujeme také limitované verze stavebnic, které budou mít třeba jinou barvu, příslušenství navíc, speciální dárek. Sami jsme zvědaví, jak to bude fungovat.

Kdo jsou vlastně vaši zákazníci?

Hlavně děti. Velké procento zákazníků ale tvoří i modelářské kroužky, snažíme se v rámci projektu Merkur Edu také vrátit stavebnici do škol. Ať už jde o robotické ještěrky, nebo o robotickou ruku, na kterých se děti mohou učit programovat. Kromě toho začínáme spolupracovat s českými umělci, momentálně máme v Náchodě krásnou expozici od umělce Karla Štědrého.

Merkur se dříve vyráběl v několika základních barvách, dnes jich je násobně více. Proč?

Byla to jedna z věcí, které jsme chtěli modernizovat, protože dětský svět je zkrátka barevný a hravý. Nově máme třeba růžovou, což mě přivádí k další myšlence. Merkur byl vždycky vnímaný jako klučičí hračka a to chceme změnit. Potřebujeme se zaměřit na tu půlku zákazníků, kterou zatím neoslovujeme, totiž děvčata. Připravujeme jednoduché domečky, které by pro ně mohly být zajímavé a se kterými by si mohly na rozdíl od klasických modelů i po dostavění dál hrát.

Merkur je celokovová hračka, což je na trhu dětských hraček poměrně unikátní. Zvažovali jste i jiné, levnější materiály?

Zatím chceme zůstat u kovu, dokud to naši zákazníci oceňují. Samozřejmě je možné to do budoucna zkombinovat s nějakým levnějším materiálem, třeba plastem. To je cesta, kudy se vydala naše konkurence, která má základny postavené z plastu. To by mohlo výrobek zlevnit a zrychlit jeho kompletaci. Je možné, že touto cestou jednoho dne půjdeme také. Nicméně by to muselo být ruku v ruce s myšlenkou Merkur Green, takže by to musel být nějaký recyklovaný papír nebo plast.

Museli jste nějak upravovat šroubky?

Ano, v rámci bezpečnosti jsme museli změnit tvar šroubku. Byla to jedna z prvních věcí, kterou jsme udělali po vstupu do firmy. Dřív to byl klasický šroubek s půlenou hlavu, dnes používáme imbusový šroub, který není ostrý, ale tupý, takže je bezpečnější. Má magnetickou koncovku, takže se s ním lépe a rychleji manipuluje.

Majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč.|e15 Michaela Szkanderová

Jak se daří vývozu Merkuru?

Exportu se daří pomalu. Přišli jsme o velkou část tradičního trhu, což byly rusky mluvící země. Rusko bylo naším druhým největším trhem, ale museli jsme ho opustit, neboť nechceme podporovat agresora. Na Západě dominuje náš největší konkurent, společnost Meccano, která je ještě starší než Merkur. Snažíme se na západním trhu uloupnout část toho koláče, aktivně vystavujeme v Německu, Anglii, Francii, v Itálii. Myslím, že se nám to daří, ale každý vstup na zahraniční trh potřebuje čas a finance. Snažíme se zaujmout právě důrazem na robotiku a technologie.

V hračkách se pohybujete už třicet let, do vaší skupiny HFI Group patří dovozce hraček Olymptoy nebo výrobce dřevěných hraček Woodyland. Jakým směrem se pohybuje hračkářský průmysl?

Mám pocit, že hračkářský průmysl prochází nyní mírnou recesí ve všech odvětvích. Doufám, že se doba vrátí k tomu, že budou lidé pozitivnější a budou si více hrát s dětmi. A že si děti budou chtít hrát s mechanickými hračkami. Za těch třicet let vnímáme, že se zkracuje období, kdy si děti postupně procházejí různými kategoriemi hraček. Dřív si batolata hrála s dřevěnými hračkami dva roky, dnes jenom jeden. Pak přichází období stavebnic, puzzle a tak dále. A opět je to období kratší, protože svrchu tlačí ten digitální svět. Merkur je pro starší děti, jenže doba dospívání zrychluje. Kvůli tomu připravujeme jednoduší výrobky, aby si s tím byly schopné hrát i nejmenší děti.

Jak zvládáte přísun čínských hraček do Evropy?

Merkur má samozřejmě hromadu čínské konkurence a obecně se proti levným nekvalitním hračkám z Číny špatně bojuje. V Evropě máme extrémně přísná pravidla pro výrobu dětských hraček. Jenže konkurence ze třetích zemí je často dodržovat nemusí, protože plno věcí jde rovnou ke koncovým zákazníkům, kteří si je objednají online, a kontrolní orgány je tak ani nemohou zachytit. Nakonec je to na zákazníkovi, jestli upřednostní kvalitu a bezpečnost, nebo cenu.