Jeden starý vtip se ptá na rozdíl mezi politikem a mafiánem, jen aby odpověděl, že tam vlastně žádný není. Až na to, že se mafie lépe obléká. Je to ale opravdu tak? Na to se podívali dva mladí výzkumníci Alessandra Feniziová a Raffaele Saggio, jejichž výzkum ve svém posledním čísle otiskl možná nejprestižnější ekonomický akademický časopis na světě American Economic Review. Výsledek potvrzuje, že vtip je jenom vtipem a pod mafií se příliš dobře nežije.
Přestože jsou Feniziová i Saggio dnes na univerzitách ve Spojených státech a Kanadě, téma mafie je jim blízké už jenom tím, že jsou oba z Itálie, a Saggio dokonce ze severní Sicílie, kde má mafie silnou moc dodnes. Jestli se pod mafií dobře žije či nikoliv, tak pro ně není jen akademická otázka, ale do jisté míry i otázka osobní.
Autorům se podařilo nasbírat fantastická data ze systému italského sociálního zabezpečení a v anonymizované podobě je použít tak, aby dokázali odlišit efekt právě vlády mafie a mafií zkorumpovaných politiků. Není možné se totiž jenom podívat na města ovládaná mafií a srovnat je s těmi, kde mafie není. Co když se mafie dostává k moci spíše tam, kde lidé nemohou sehnat práci a ekonomicky se dané oblasti obecně nedaří?
K odlišení efektu tak museli využít šoků, ostrých zlomů v podobě rozpuštění městských rad. Mezi roky 1991 a 2016 totiž v Itálii došlo celkem k 245 takovým případům, kdy se centrální vláda rozhodla kompletně rozpustit vedení města včetně starosty a všech radních a nahradit je typicky dvouletou vládou úředníků.
Už nyní je snadné si představit tři různé hypotézy. Někdo bude věřit tomu, že je to funkční politika, která úspěšně odstaví mafii od moci. Jiný bude argumentovat tím, že mafie si sice mohla brát výpalné, ale alespoň věděla, jak se věci v dané obci mají, a vláda úředníků tyto vazby mít nebude a vše dopadne hůř, než kdyby se to nechalo bez povšimnutí běžet dál. A není to špatná hypotéza, určitě by se i něco takového mohlo stát. Třetí hypotézou by mohlo být, že se nic nezmění. Mafie si nové úředníky dá na svou výplatnici a pro občany to bude jen zbytečné loutkové divadlo. I to je rozumná hypotéza a i k tomu bude mít řada lidí svou anekdotickou zkušenost.
Jak to tedy s rozpouštěním a dosazováním ve skutečnosti je? Všichni samozřejmě dobře víme, že tito úředníci nejsou dokonalí, ale jsou na svou úlohu připravováni a jejich cíl je jasně omezen předáním moci po následujících volbách. Feniziová a Saggio porovnali vývoj v těchto místech s vývojem v podobných místech, kde k rozpuštění městských rad nedošlo, a po velmi sofistikovaném statistickém ověřování, zda někde neudělali chybu, přicházejí s jasným rozsouzením výše předložených hypotéz – pravdu mají ti první.
Ne snad že by neexistovaly výjimky potvrzující pravidlo, ale výzkumníci odhalili jasný vztah mezi rozpuštěním městských rad a následnou lepší ekonomickou situací obyvatel. Autoři zjistili, že rozpuštění městských rad jednoznačně vede k vyšší zaměstnanosti, roste počet firem v oblasti a jdou nahoru ceny průmyslových nemovitostí.
K tomu přišlo na řadu ještě několik drobných dalších detailů, ale hlavní zpráva je pořád stejná. Odstavení od koryt prostě funguje. A kdo ví, třeba se nám výsledky jejich výzkumu budou někdy hodit i u nás, i když doufejme, že devadesátková Itálie u nás nehrozí.
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha.
