Některé efekty nízké porodnosti, která překonává i ty nejhorší demografické prognózy Českého statistického úřadu, ale část rodičů potěší už letos. Zatímco před patnácti lety měli maminky a tatínkové problém najít volné místo v porodnicích a ještě před třemi lety se o něj museli leckde hlásit prakticky už po skončení prvního trimestru těhotenství, aktuálně mají nastávající rodiče bohaté možnosti výběru. „Nastává boj o rodičky a my máme radost, že k nám jezdí rodit třeba i maminky z Prahy nebo ze zahraničí,“ pochvaloval si v nedávném rozhovoru pro pořad FLOW Norbert Schellong, ředitel havířovské nemocnice, která je vyhlášená zejména tím, jak kvalitní stravování rodičkám nabízí.
V dalších letech už ale hledání vhodných veřejných institucí pro malé děti může být přece jenom o něco složitější. Navzdory některým pozitivním náznakům z některých středočeských obcí poblíž jižního kraje Prahy, kde například v Hradištku poprvé po více než deseti letech došlo k tomu, že tamní mateřská škola přijala všechny přihlášené místní děti.
„Konkrétně situace s dostupností školek, škol a obecně služeb pro rodiny s menšími dětmi je ale poměrně regionálně specifická, protože kromě úrovně porodnosti je do značné míry ovlivňována tím, jak a kam se rodiny stěhují za dostupným bydlením nebo dobrými pracovními příležitostmi,“ zmiňuje demografka Anna Šťastná z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy faktor, který se týká hlavně příměstských oblastí kolem Prahy nebo Brna.
VIDEO: Buď budeme platit vyšší daně, nebo půjdeme později do důchodu. Je to jednoduché, tvrdí ekonom Matějka v pořadu FLOW.
Rozhovor pro pořad FLOW s ekonomem Filipem Matějkou o důchodech • e15
Přímo v hlavním městě by dokonce mělo být nalezení místa ve školce stále těžší. A to navzdory demografickému vývoji, který je citelně horší, než předpovídal Český statistický úřad ve své prognóze z loňského roku.
Letos by se mohlo narodit kolem 80 tisíc dětí, jak dopočítaly Hospodářské noviny, což by byla suverénně nejnižší hodnota od konce 18. století, kam sahají záznamy o populačních ročnících na území Česka. Přitom 80 a méně tisíc dětí se podle střední, tedy realistické varianty prognózy ČSÚ mělo v Česku začít rodit až v šedesátých letech tohoto století.
Pražská anomálie
Analytici pražského Institutu plánování a rozvoje ale i tak počítají s tím, že míst ve školkách a na školách přesto nebude mít hlavní město dost. Podle dva roky staré studie se má jejich nedostatek prohlubovat až do roku 2050.
„Tyto závěry jsou stále aktuální. Právě dokončujeme aktualizaci studie, ze které vyplývá současný nedostatek míst v základních i mateřských školách. Konkrétně jde o chybějících osm tisíc míst v mateřských školách a 5,5 tisíce míst na základních školách zřizovaných městskými částmi. Do roku 2050 by se podle prognózy měly deficity dále prohlubovat,“ doplňuje mluvčí IPR Marek Vácha s dovětkem, že v Praze je pokles porodnosti relativně nižší, protože hlavní město má mladší věkovou strukturu.
I díky tomu se bude metropole vymykat očekávanému vývoji ve zbytku země, kde mimo velká města hrozí vznik nových vnitřních periferií, tedy postupně vysídlovaných oblastí. Naopak počet obyvatel Prahy má růst podle prognóz IPR ze současných zhruba 1,3 milionu k 1,7 milionu obyvatel v roce 2050. To mimo jiné znamená další růst počtu zájemců o bydlení v hlavním městě, a tedy jen mlhavé vyhlídky na zlevnění pražských nemovitostí. V té době by přitom v celém Česku mělo žít podle ČSÚ o stovky tisíc méně lidí než v současnosti, a to i při zohlednění potenciálního vlivu migrace.
Oprav byt po babičce
To vše však neznamená, že se na trhu s bydlením nemůže český populační útlum podepsat. Jeho dopady by mohly nejvíce pocítit ty děti, které se narodí v nejbližších letech. Čeká je potenciálně úplně jiná perspektiva než generaci současných třicátníků a čtyřicátníků. Pro ně je kvůli stavu realitního trhu poměrně těžké překonat životní úroveň svých rodičů, kteří například privatizovali obecní byty během devadesátých let. Přitom „boomeři“, zjednodušeně řečeno dnešní padesátníci a šedesátníci, dohromady tvoří v českém populačním stromu ty nejkošatější větve.
To znamená, že jejich budoucí vnoučata ve zvýšené míře problémy s drahými nemovitostmi nebudou muset příliš řešit. Mezi žádnými jinými generacemi neexistuje větší početní propast než mezi těmi, kteří leckdy už pomalu vyhlížejí důchod, a mezi těmi, kteří se narodili (a narodí) letos. A právě tyto děti ve zvýšené míře nemovitosti zkrátka zdědí, byť v poslední době v Evropě zaznívají návrhy na prudké zvýšení dědických daní.
Další neznámou je, jakou budou mít případné zděděné, ale i všechny ostatní nemovitosti hodnotu. S tím, jak se má v následujících desetiletích republika rozrůst o dopravní tepnu jménem vysokorychlostní železniční tratě, by do populačně rostoucí sféry propojené s hlavním městem a jeho pracovními příležitosti mohlo spadat stále více obcí.
To všechno jsou úvahy a faktory, které sice aktuální krizi bydlení nevyřeší, mohou však alespoň částečně zvýšit životní optimismus budoucích i současných rodičů těch nejmenších dětí. A třeba i částečně ovlivnit rozhodování těch lidí, kteří rodičovství zvažují. Podle demografky Šťastné je totiž z hlediska jejího oboru zkoumání klíčová otázka, jestli plodnost ovlivňuje objektivní reálná ekonomická situace, nebo jen její subjektivní vnímání.
Česko na kurzu negativního myšlení?
„Velmi nízkou plodnost v jižních státech, kde pracovní trh pro mladé nefunguje dobře, můžeme ekonomickými důvody snadno vysvětlit. Ale k tomu poměrně výraznému poklesu plodnosti dochází řadu let i ve skandinávských zemích, které byly vždy příkladem dobře fungující rodinné politiky,“ řekla vědkyně v rozhovoru pro magazín Reportér. „Zatím to jako demografové neumíme spolehlivě vysvětlit, jednou z hypotéz je právě pociťovaná nejistota ohledně budoucnosti.“
Její slova nepřímo potvrzuje programátor a otec tří dětí předškolního věku Daniel Steigerwald. Ten si nemyslí, že se svět řítí do záhuby. „Docela svým dětem závidím svět, do kterého rostou. Méně lidí, zato kvalitnějších. Nemovitosti za hubičku. Vyspělá robotika pro staré lidi, takže se o mě moje děti nebudou muset starat,“ napsal na sociální síť X s dodatkem, že děti si podle něj pořizují obecně méně egoističtí lidé a právě takové považuje za kvalitní.
Pro e15 navíc doplnil, že ještě než se stal otcem, do podobných úvah o podobě budoucnosti svých dětí se příliš nepouštěl. Možná by tak prý učinil v případě, že by o směřování světa smýšlel více pesimisticky.
Obecně ale některé jiné předpovědi vlivu robotiky i umělé inteligence na společnost nebo na trh práce nabízejí i temnější odstíny v tom smyslu, že podstatné procento pracovních pozic v důsledku technologického pokroku zcela zanikne. I kvůli tomu mohou čekat ještě nenarozené děti výzvy, které si zatím lze představovat jen obtížně.
Jenže právě podobné prvky nejistoty jsou nakonec tím, co dělá všechny kontrariánské sázky skutečně zajímavými. Kdyby byl jejich výsledek zaručený, už by nešly proti davu. Byť zrovna v případě založení rodiny platí, že tento krok vyžaduje kus odvahy vždy, bez ohledu na socioekonomické okolnosti.
Autor tohoto textu se v následujících týdnech stane podruhé otcem.
Dále čtěte:Drahé politiky ke zvýšení porodnosti globálně selhávají, vyplývá z analýzy Pavly Palaščákové.
