Americký podnikatel Ray Anderson v devadesátých letech přišel s mimořádně ambiciózní vizí udržitelného podniku. Setkal se ale s nepochopením a skepsí. Významu slova udržitelnost tehdy rozuměl jen málokdo. Dnes jím založená firma Interface produkuje o 96 procent méně emisí než v roce 1994, výrobu přizpůsobila tomu, jak funguje příroda, a předává inspiraci podnikům po celém světě. Na pozvání české společnosti ProInterier zavítali zástupci Interface do Prahy. Svůj příběh představili prostřednictvím dokumentu Beyond Zero, který se českému publiku promítal teprve podruhé.

Interface vyrábí kobercové a vinylové čtverce i lamely. Na začátku devadesátých let se šířily teprve první informace o reálných dopadech tohoto byznysu na klima. Raye Andersona ale zasáhly natolik, že transformaci své firmy na klimaticky neutrální podnik pojal za svou životní misi. „Uvědomil jsem si, že podniky mají na klima největší vliv ze všech, způsobují největší znečištění, ale mají také největší moc situaci změnit,“ říká v dokumentu Beyond Zero. Navzdory počátečním obavám o zachování prosperity firmy se Andersonovi rychle podařilo nadchnout zaměstnance a proměnu firmy nakonec ocenila i burza Nasdaq, kde se akcie Interface obchodují. Za posledních dvacet let se zhodnotily téměř desetinásobně.   

Přeměna začala redukcí odpadu a přechodem na obnovitelné energie, firma představila první koberec vyrobený pomocí energie ze solárních panelů, Andersonovým cílem bylo ale minimalizovat dopad na životním prostředí v každém stadiu výroby i distribuce. Inspiraci přitom čerpal přímo ze samotné přírody. A tak vznikl variabilní design inspirovaný spadaným listím, jednoduché principy gravitace nahradily lepidlo a vlákna koberců se začala vyrábět z recyklovaného odpadu z oceánů. Ray Anderson zemřel v roce 2011, ale společnosti Interface se podařilo pro udržitelnou vizi nadchnout i nové vedení a stanovit ještě ambicióznější cíle. Do roku 2040 by firma chtěla ročně ukládat do země více oxidu uhličitého, než kolik ho v rámci celé výroby i distribuce vyprodukuje.

Zkušenost (ne)přenositelná do českého prostředí

Může úspěch Inteface napodobit i nějaká česká firma? V soukromém developmentu v Česku se udržitelným projektům zatím daří méně než v západní či severní Evropě. Podle Štěpána Perglera, projektového manažera skupiny Penta, je situace příznivější u korporátních klientů. Při stavbách kancelářských budov už dnes Penta Real Estate počítá s dodržením nejvyšších standardů udržitelnosti podle zelených mezinárodních certifikací typu LEED, BREEAM a dalších. „Musíme předvídat a jít naproti požadavkům, které na nás jednotliví nájemci kladou. Jedná se o přirozený vývoj poháněný nejen zahraničními trendy, ale i snahou o redukci dopadů vlastní stavby na okolí,“ říká Pergler.

V rezidenčním sektoru ale poptávka po ekologických řešeních stále není dostatečně vysoká. „V Česku se staví málo nových bytů. Bydlení je obecně velmi drahé a pro část domácností obtížně dostupné a ekologická řešení jej ještě dále prodražují. Zájem o udržitelné prvky proto není mezi našimi klienty tak velký. Klienti podle něj tuto snahu neocení a ve výsledku ani nezaplatí, pokud z ní neplynou prokazatelné benefity, například v podobě nižších provozních nákladů. Jsem zastánce evoluce, ne revoluce,“ říká Pergler a poukazuje na překotný vývoj v oblasti automobilového průmyslu, kde tlak na prosazení elektromobility zvedl i silnou vlnu odporu.

Nejen v oblasti stavebnictví je proto podle něj lepší sázet na postupné vzdělávání veřejnosti, která pak tvoří hnací pohon na straně poptávky. Tento princip už úspěšně funguje například ve skandinávských zemích, kde lidé automaticky očekávají, že jejich bytový komplex bude splňovat základní parametry udržitelnosti a zahrnovat prvky, jako je třeba fotovoltaika.

S nutností rozvíjení povědomí občanů souhlasí i ředitel architektonické a projekční kanceláře Casua Oleg Haman. Zároveň ale zdůrazňuje, že radikální změna v přístupu je někdy nutná. To, co se povedlo vytvořit Rayi Andersonovi z firmy Interface, by se nikdy nepovedlo evoluční cestou. „Na začátku stál jeden vizionář, který věřil, že má pravdu, a nebál se odstartovat revoluci ve svém podniku,“ říká Haman. Za zásadní ale považuje, že si jejich produkt navzdory zelené transformaci zachoval špičkový design a funkčnost. Domnívá se, že právě velké zavedené značky si mohou dovolit do svých projektů zahrnout udržitelné prvky, protože trh v takovém případě transformaci spíše akceptuje.

Míra ochoty připlatit si za udržitelnost se značně liší napříč zeměmi i v rámci Evropy. Přesto je jednoznačné, že toto téma do veřejné debaty proniká stále víc a v následujících letech bude s velkou pravděpodobností dále na vzestupu. Manažerka pro udržitelnost firmy Interface Janneke Leenaarsová zastává názor, že právě výchova vlastní poučené klientely by měla být součástí mise jednotlivých značek. Zásadní je podle ní transparentnost a velké ambice, které dokážou nadchnout jak lidi uvnitř podniku, tak zákazníky.    

„Přesto dnes vidíme z požadavků velkých developerských firem, které stavějí špičkové kancelářské budovy, že zájem o udržitelnost stoupá,“ říká Petr Zahálka, obchodní ředitel společnosti ProInterier, která je exkluzivním zástupcem Interface pro Česko, Slovensko a Maďarsko. „Naše společnost dlouhodobě spolupracuje se všemi velkými developery a téma uhlíkově neutrálního produktu je jedním z argumentů, aby produkt uspěl a s ním i jeho dodavatel. Nejedná se o žádná malá čísla, například Penta, která produkty Interface použila jako standard do obou svých nejnovějších projektů Masaryčky a Waltrovky, ušetřila 121 tun CO₂, ekvivalent emisí na provoz auta je půl milionu kilometrů,“ doplňuje Zahálka.

Americký podnikatel Ray Anderson v devadesátých letech přišel s mimořádně ambiciózní vizí udržitelného podniku. Setkal se ale s nepochopením a skepsí. Významu slova udržitelnost tehdy rozuměl jen málokdo. Dnes jím založená firma Interface produkuje o 96 procent méně emisí než v roce 1994, výrobu přizpůsobila tomu, jak funguje příroda, a předává inspiraci podnikům po celém světě. Na pozvání české společnosti ProInterier zavítali zástupci Interface do Prahy. Svůj příběh představili prostřednictvím dokumentu Beyond Zero, který se českému publiku promítal teprve podruhé.

Interface vyrábí kobercové a vinylové čtverce i lamely. Na začátku devadesátých let se šířily teprve první informace o reálných dopadech tohoto byznysu na klima. Raye Andersona ale zasáhly natolik, že transformaci své firmy na klimaticky neutrální podnik pojal za svou životní misi. „Uvědomil jsem si, že podniky mají na klima největší vliv ze všech, způsobují největší znečištění, ale mají také největší moc situaci změnit,“ říká v dokumentu Beyond Zero. Navzdory počátečním obavám o zachování prosperity firmy se Andersonovi rychle podařilo nadchnout zaměstnance a proměnu firmy nakonec ocenila i burza Nasdaq, kde se akcie Interface obchodují. Za posledních dvacet let se zhodnotily téměř desetinásobně.   

Přeměna začala redukcí odpadu a přechodem na obnovitelné energie, firma představila první koberec vyrobený pomocí energie ze solárních panelů, Andersonovým cílem bylo ale minimalizovat dopad na životním prostředí v každém stadiu výroby i distribuce. Inspiraci přitom čerpal přímo ze samotné přírody. A tak vznikl variabilní design inspirovaný spadaným listím, jednoduché principy gravitace nahradily lepidlo a vlákna koberců se začala vyrábět z recyklovaného odpadu z oceánů. Ray Anderson zemřel v roce 2011, ale společnosti Interface se podařilo pro udržitelnou vizi nadchnout i nové vedení a stanovit ještě ambicióznější cíle. Do roku 2040 by firma chtěla ročně ukládat do země více oxidu uhličitého, než kolik ho v rámci celé výroby i distribuce vyprodukuje.

Zkušenost (ne)přenositelná do českého prostředí

Může úspěch Inteface napodobit i nějaká česká firma? V soukromém developmentu v Česku se udržitelným projektům zatím daří méně než v západní či severní Evropě. Podle Štěpána Perglera, projektového manažera skupiny Penta, je situace příznivější u korporátních klientů. Při stavbách kancelářských budov už dnes Penta Real Estate počítá s dodržením nejvyšších standardů udržitelnosti podle zelených mezinárodních certifikací typu LEED, BREEAM a dalších. „Musíme předvídat a jít naproti požadavkům, které na nás jednotliví nájemci kladou. Jedná se o přirozený vývoj poháněný nejen zahraničními trendy, ale i snahou o redukci dopadů vlastní stavby na okolí,“ říká Pergler.

V rezidenčním sektoru ale poptávka po ekologických řešeních stále není dostatečně vysoká. „V Česku se staví málo nových bytů. Bydlení je obecně velmi drahé a pro část domácností obtížně dostupné a ekologická řešení jej ještě dále prodražují. Zájem o udržitelné prvky proto není mezi našimi klienty tak velký. Klienti podle něj tuto snahu neocení a ve výsledku ani nezaplatí, pokud z ní neplynou prokazatelné benefity, například v podobě nižších provozních nákladů. Jsem zastánce evoluce, ne revoluce,“ říká Pergler a poukazuje na překotný vývoj v oblasti automobilového průmyslu, kde tlak na prosazení elektromobility zvedl i silnou vlnu odporu.

Nejen v oblasti stavebnictví je proto podle něj lepší sázet na postupné vzdělávání veřejnosti, která pak tvoří hnací pohon na straně poptávky. Tento princip už úspěšně funguje například ve skandinávských zemích, kde lidé automaticky očekávají, že jejich bytový komplex bude splňovat základní parametry udržitelnosti a zahrnovat prvky, jako je třeba fotovoltaika.

S nutností rozvíjení povědomí občanů souhlasí i ředitel architektonické a projekční kanceláře Casua Oleg Haman. Zároveň ale zdůrazňuje, že radikální změna v přístupu je někdy nutná. To, co se povedlo vytvořit Rayi Andersonovi z firmy Interface, by se nikdy nepovedlo evoluční cestou. „Na začátku stál jeden vizionář, který věřil, že má pravdu, a nebál se odstartovat revoluci ve svém podniku,“ říká Haman. Za zásadní ale považuje, že si jejich produkt navzdory zelené transformaci zachoval špičkový design a funkčnost. Domnívá se, že právě velké zavedené značky si mohou dovolit do svých projektů zahrnout udržitelné prvky, protože trh v takovém případě transformaci spíše akceptuje.

Míra ochoty připlatit si za udržitelnost se značně liší napříč zeměmi i v rámci Evropy. Přesto je jednoznačné, že toto téma do veřejné debaty proniká stále víc a v následujících letech bude s velkou pravděpodobností dále na vzestupu. Manažerka pro udržitelnost firmy Interface Janneke Leenaarsová zastává názor, že právě výchova vlastní poučené klientely by měla být součástí mise jednotlivých značek. Zásadní je podle ní transparentnost a velké ambice, které dokážou nadchnout jak lidi uvnitř podniku, tak zákazníky.    

„Přesto dnes vidíme z požadavků velkých developerských firem, které stavějí špičkové kancelářské budovy, že zájem o udržitelnost stoupá,“ říká Petr Zahálka, obchodní ředitel společnosti ProInterier, která je exkluzivním zástupcem Interface pro Česko, Slovensko a Maďarsko. „Naše společnost dlouhodobě spolupracuje se všemi velkými developery a téma uhlíkově neutrálního produktu je jedním z argumentů, aby produkt uspěl a s ním i jeho dodavatel. Nejedná se o žádná malá čísla, například Penta, která produkty Interface použila jako standard do obou svých nejnovějších projektů Masaryčky a Waltrovky, ušetřila 121 tun CO₂, ekvivalent emisí na provoz auta je půl milionu kilometrů,“ doplňuje Zahálka.